UŽ I ZA PIVEM SE RÁD VRACÍM DO KRAJE MÉHO DĚTSTVÍ

Když se řekne "Čerčany" nikomu se nic moc pivovarsky zajímavého asi nevybaví. Není se co divit. V Čerčanech nikdy žádný pivovar nebyl a není a mám takový dojem, že ani nebude. Proč mám ale potřebu o této významné železniční křižovatce a také nástupní stanici na řadu výletů do dolního a středního Posázaví psát na blogu o pivu? Možná fakt, že Pivní Partyzán prožil v této na první pohled nepříliš pěkné vesnici více než dvě třetiny svého života trochu napoví. Tento článek bude o mém vztahu k Čerčanům a tom, kam se tady dalo zajít na pivo. Očekávejte pointu!

K Čerčanům, kde by povrchní a bohužel i trochu pozorný návštěvník seznal, že "tu nic není" mám takový ambivalentní vztah. Přestože jsem zde prožil dětství i mládí, nikdy jsem to tu neměl moc rád. Vždy jsem raději jezdil - později i na pivo - do nedalekého Benešova nebo do Říčan, anebo dokonce do Prahy. A potom, co jsem se z údolí Sázavy odstěhoval pryč jsem se sem vracel spíš nějak tak z povinnosti. Věci se změnily až v posledních letech. S narozením potomka dostaly pobyty v Čerčanech, coby návštěvy u babičky, nový rozměr a mě se sem najednou začalo vracet mnohem radostněji. A s radostí jsem také zjistil, že mi Čerčany najednou nepřijdou tolik ošklivé, že mají i hezká místa, kam se rád vracím. A nakonec jsem zjistil, že se tu dá na to pivo zajít - velmi kvalitně - i dnes. Ale abych nepředbíhal!

 Starobylý ráz čerčanské návsi se pomalu vytrácí, už třicet let.

Čerčany byly vždy na rozhraní zón dvou pivovarů - menšího a v soukromých rukou drženého Ferdinanda a Velkopopovické velkovýrobny, toho času mého chození na pivo již v rukou nadnárodních. Díky tomu ověnčovaly většinu místních podniků oba štíty, výjimečně doplněné o něco dalšího, obvykle nezajímavého. A pokud už se někdy někde nějaký netradičnější vývěsní štít objevil, záhy zase zmizel. I to je realita čerčanského pohostinství. Tolikrát jsem myslel, že se tu objevil podnik, kam bude možné zajít na dobré pivo, aby to brzy zase nebyla pravda. A že těch podniků za ta léta bylo, díky turisticky atraktivnímu položení se zde pohostům vždy, alespoň sezónně, dařilo.

Jeden z nich, legendární a nikdy nezapomenutý, byl často dokonce i jedinou věcí, kterou poutníci v Čerčanech viděli a navštívili. A také snad jedinou věcí, kterou si s Čerčany identifikují i lidé zdaleka. Místní kultovní nádražka. Co jsme tam strávili večerů i odpolední v našich pankáčských mladých letech! Pamatuji na čepu Ferdinanda desítku za deset korun, možnost vypít pivo na lavici před hospodou přímo na nástupišti i častá odpoledne, kdy jsme sem zašli na jedno před cestou na nějaký koncert (tehdy ještě neposlušně a v bandě vlakem - je to jen můj pocit, že dnešní mládež při podobných cestách už bez auta nedá ani ránu?) s pár korunami v kapse.

 Je konec! Pohled do útrob čerčanské nádražky v květnu 2007.

Zánik tohoto kultovního místa na jaře roku 2007 jsem takřka obrečel. Společně s krásnými vzrostlými stromy podél kolejí zmizela, aby uvolnila místo modernizovanému koridoru. V odlidštěnosti nové železniční tratě uzavřené v korytu betonových stěn se demolice oblíbené čerčanské nádražky odráží dodnes. Co bych dal za to sem zase jednou zajít? Koridor mimochodem nezazdil jen nádražku v Čerčanech. Zahrádka hostince Pyšelka pouze o jednu zastávku blíže ku Praze by o tom mohla vyprávět. I když ono to už tolik nebolí, hostinec samotný zazdívá jeho fádní pivní nabídkou léta i samotný majitel.

 Tento pohled je dnes už neuskutečnitelný. Na pivo sem ale už taky nechodím.

Prostor kolem nádraží v Čerčanech byl na pivní místa ale vůbec bohatý. Netuším, kdo ještě pamatuje starou cukrárnu na terase naproti nádražní budově. Později už zde ale byla - a dodnes je - jen umakartová pivnice s nepříjemnými pletenými sedačkami na zahrádce, ze které byl krásný výhled dolů na kolejiště a kde nikdo neřekl jinak než "Na Barrandově". Pro Barranďák hovořila nejen brzká otevírací doba, mám dojem, že jsme tam někdy sedávali i ráno před cestou na Gympl do Benešova, ale po zavření nádražky i jeho strategická poloha.

Do kulturáku naproti jsem jen tak na pivo nikdy moc nechodil, ač tamní pivnici provozoval v mých očích snad nejsympatičtější výčepák v Čerčanech, pan Trojánek. Zato jsme tady ale absolvovali hromadu koncertů. Potom, co obec neprodloužila roku 2009 panu Trojánkovi nájem to šlo s kulturákem z kopce a pak už jsem tam nechodil vůbec. Vlastně až před pár lety mne zaujal ruch v té části budovy, která byla po léta využívána jako květinářství a další obchůdky. Místo zcela změnilo svou tvář, bylo obnoveno historické schodiště směrem k nádraží, a tak obnovena i tradice staré nádražní restaurace. Příjemný interiér, zahrádka s výhledem na vlaky, co víc si přát. Škoda snad jen, že na čepu běžné produkty skupiny K-Brewery (respektive Pivovary Lobkowicz, a.s. ;) ) nebo Bernarda, navíc opakovaně v nepříliš dobré kvalitě. Místo je to ale hezké, to jo.

 Pan Trojánek ve svém království. Kde je těm rokům konec?

Podobně hezké místo s dobrý pivem se nachází i ve starých Čerčanech. Pokud tak mohu nazývat tu postupně mizející a modernizovanou čtvrť starších domů kolem zdejší návsi se zvoničkou, která bohužel přišla již roku 1986 o svůj největší půvab zbořením starého statku (toho času ještě s doškovou(!) střechou) a jeho nahrazením klasickou vesnickou Jednotou. Ve dvoře jednoho z nedalekých domů působí poměrně známá restaurace Alexandra, kde je stabilně na čepu dobrá nefiltrovaná 12° z Kácova. Vždy mi tu chutná. Výčet čerčanských podniků bych pak asi uzavřel dnešní kavárnou Oáza v Hospicu dobrého Pastýře, vystavěném poblíž silnice na Čtyřkoly. Údajně je zde v současné době možné sehnat zajímavá lahvová piva. Nevím, nezkoušel jsem, trochu jsem se bál. To místo změnilo v posledních několika letech mnohokrát provozovatele, bylo často zavřené, tak za informaci neručím. Já tady ale v létě 2009 často sedával na zahrádce s výhledem na oseté pole a pil Koutské pivo. A někdy ho i vracel, nebylo vždy příliš v kondici. I to asi charakterizuje Čerčany a jejich vztah k dobrým a zajímavým pivům.

Asi čekáte na tu pointu a na tu zprávu o tom, kam se tady dá zajít na dobré a netradiční pivo i dnes. Kdo čte pozorně články tady na blogu, už to dávno ví. Kdo je nečte, tomu to tady rád napíšu znova. Čerčanské pohostinství by nebylo kompletní bez pěkného hostince U Škvorů na strategickém místě nedaleko nádraží a v bezprostředním sousedství zdejšího klubového kina. Vždy jsem sem chodil na výčepní Ferdinand a trochu mne po delší době při té červnové návštěvě rozladilo, že na čepu je teď piv asi osm. Kecám, udělalo mi to obrovskou radost. Fenomén vícepípových hospod dorazil i do Čerčan a já se nestačil divit! Udělalo mi to radost takovou, že jsem se sem musel stůj co stůj vrátit a nechtěl jsem jít sám. Ale komu se ozvat, když vazby na staré kumpány z Čerčan jsou už dávno zpřetrhány a já vlastně ani nevím, kde je jim dnes konec.

 Napívka U Škvorů.

Nebylo to ale těžké. Jeden výtečník se vztahem k psaní krásných článků o Posázaví a o dobrém pivu přijel vlakem od Prahy, druhý výtečník se slabostí pro vaření domácích piv a jejich polízávání přeběhl jen přes kopec od Ješovy vápenky. Rostík dovezl hromadu zážitků a ponaučení a Kulda dvě luxusní dlouho uleželá domácí piva stylu Barleywine, z nichž jedno kromě chmele poznalo i smrkové jehličí. Už to stačilo k tomu, aby bylo toto posezení úspěšné. Ale já to věděl už předtím, že bude. A k tomu mj. na čepu Kocour, Matuška a samozřejmě ta skvělá desítka z Benešova.

 Benešovské pivo na velkopopovických táccích:
 realita Čerčan. Jen Kulda si přinesl svůj. Domácí.

Proč ty příjemné večery vždy utečou tak svižně opravdu netuším. Slunce se rychle odebralo za obzor, noční tma se propadala mezerami v plotu na našem pivním lístku až na zem a přišel čas rozloučení. Rosťa pomalu zmizel v tmavnoucí noci na poslední vlak na Prahu, Kulda se ještě rozhodl prodloužit si večer s anonymním pivařem, kterého zaujaly naše rozhovory, a já se odebral tam, kde jsem dvě desítky let říkával doma. Láska k pivu i místům nejen s ním spojeným je sdílenou silou okamžiků, které přetrvávají i dlouho poté. "Vždyť já to mám v těch Čerčanech vlastně docela rád," říkal jsem si cestou setmělými ulicemi, které tolik dobře znám. 

 Domácí sládek se svým výtvorem. Doporučuji!

A tak se na závěr omlouvám, že jsem vlastně celý tento příspěvek napsal jenom proto, že mi prostě udělalo radost, že je v Čerčanech možně někam zajít na dobré pivo a že mne to večerní popití s Rostíkem a Kuldou hrozně moc bavilo. Věřím, že to nebylo naposledy. Ale nebojte příště Vám o tom už psát nebudu. Raději si vzpomeňte, až budete mít někdy přes Čerčany cestu, nechte si ujet přípoj a zajděte ke Škvorům na pivo. Je to za rohem, stojí to za to a třeba tu na mne s klucíma taky narazíte. Rád prohodím slovo i s Vámi.

 Byla to sranda! Přijeďte taky někdy posedět. ;)