17. června 2014

VYDAŘENÝ PIVNÍ VÍKEND: SOBOTA V ÚNĚTICÍCH

O Únětickém pivovaru byly na blogu Pivní Partyzán popsány již stohy elektronického papíru. Není divu, nedávno jsem to připomínal i v příspěvku o Únětickém masopustu: znovuotevření pivovaru bylo v úplně prvním článku na tomto blogu označeno za pivní událost roku 2011, od té doby jsem pivovar nespočetněkrát navštívil, jeho koncept považuji za následováníhodný a v neposlední řadě jsme si na nádvoří tohoto nádherného industriálního komplexu s dlouhou historií řekli s mou manželkou své ano. Přesto mám zas a znova důvod o pivovaru psát - a také proč ne, když se v něm stále něco děje a já se do Únětic vždy rád vracím (a předpokládám, že i nadále vracet budu).

 Starý pivovarský komín v Úněticích byl již
 svědkem řady akcí - a také lepšího počasí.

Pivovar letos v polovině června oslavil již třetí výročí znovuotevření a jelikož mi loni i předloni tato oslava utekla, chtěl jsem tentokrát být u toho. Akce je již každoročně spojena s narážením nějakého výročního speciálu a letos jím, poprvé v historii pivovaru, mělo být pšeničné pivo. O to více jsem se do pivovaru těšil: recept na únětické pšeničné samozřejmě dával "do kupy" vrchní sládek Vladimír Černohorský na základě receptů, dle kterých pšeničná piva vařil před dvaceti lety v Mnichově, navíc kvasnice byly dovezeny přímo z Německa. Byl jsem tak v očekávání, zda výroční weizen z Únětic překročí stín obvykle nepovedených pšenic z českých pivovarů, anebo ne.

 Ve Starém Suchdole. Zelený objekt v pozadí je Starosuchdolská hospoda s Únětickou
 12° stabilně na čepu.

Na cestování do Únětic je příjemné i to, že snad všechny cesty, které tím směrem vedou z Prahy, jsou krásné a lákají k výletům. A to platilo i o uplynulé sobotě, kdy dopoledne nad Prahou zahalily tmavé mraky, ze kterých občas i sprchlo. Na vycházku do Únětic, kterou jsme započali na konečné autobusu 107 v Suchdole, to ale po uplynulém horkém týdnu bylo vítaným osvěžením. Stejně jako jedna rychlá Únětická 12° ve Starosuchdolské hospodě na druhé straně rokle, na jejíž stráních se krčí domky Starého Suchdola.

 Alšova vyhlídka v pohledu od rybníčku na Únětickém potoce z kraje obce.

Od hospody nás už žlutá značka dovedla, přes malý lesík s prudkým klesáním, do Tichého údolí Únětického potoka. Vstup do obce zajišťuje v tomto směru notoricky známý rybníček se skalou Alšovy vyhlídky za zády. Uměli si manželé Tkadlecovi vybrat místo, kde zakoupit objekty starého pivovaru! Šel jsem tou cestou pod ostrožinu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie už tolikrát a rád půjdu znova. A znova a znova vždy zabočím před prudkou serpentinu do uličky Kozí, která již návštěvníka bezpečně dovede až k bráně pivovaru.

 Vše je připraveno k naražení.

Notoricky známé nádvoří pivovaru nás v sobotním brzkém odpoledni překvapilo svou prázdnotou. Respektive, snad všechny lavičky na zahrádce byly plné, ale zadní část nádvoří před stodolou, kde měl být každou chvíli naražen Únětický speciál, nebyl takřka nikdo. A menší účast se nakonec projevila i po celé odpoledne svátečního dne. Nevím, co bylo na vině, zda ne úplně vydařené počasí (které se k odpoledni ale také umoudřilo), Festival minipivovarů na Pražském hradě nebo něco úplně jiného? Těžko říci, na druhou stranu, komorní atmosféra akci nijak neuškodila.

 Vrchní sládek Vladimír Černohorský hovoří
 o novém výročním speciálu.

Po 13. hodině a po několika proslovech od těch povolaných byl speciál, tradičně z dřevěného soudku, naražen. Oproti masopustu, kdy se výborné černé pivo čepovalo pouze do kelímků, byla připravena řada skleniček, což jsem velmi ocenil. Musím se ale na rovinu přiznat, že pivem jsem byl tentokrát zklamán (což je při mém vztahu k Únětickým pivům poměrně překvapivé). Na můj vkus příliš do kysela a na můj vkus příliš hořké (což byl dle slov vrchního sládka záměr, aby pivo chutnalo i českým "ležákovcům"). Přijde mi to trochu škoda, osobně bych od pivovaru více ocenil pevnější diktát a stylovější čistotu neopouštěnou na úkor jistého konzervatismu konzumentů, ale Únětickým do toho kecat nebudu - nakonec je i mým přáním, aby měli spokojených zákazníků co nejvíce. Navíc si sám uvědomuji, jaký bič si tu na sebe svými slovy pletu. Cca za týden budeme ve Frýdlantu stáčet naší první pšenici a jsem již nyní zvědavý, nejen na to, jestli bude nakonec povedená, ale samozřejmě i na to, jaké reakce vyvolá u konzumentů. ;)

 Silně zakalená (možná až příliš) únětická pšenice.

Tradiční kulturní program ve stodole byl doplněn ještě o jednu příjemnou záležitost, která nebyla napsaná v programu. Během odpoledne se v salonku restaurace na sladovnickém humnu promítal krátký dokumentární film o pivovaru, který zde byl v uplynulých dvou letech natáčen. Film v sobě hezky spojil jak motivaci manželů Tkadlecových zakoupit a obnovit pivovar v Úněticích, úskalí, která podobný krok přinesl, ale i život v pivovaru a jeho význam pro obec. Navíc vše bylo protkáno poetickou linkou z Hrabalových, respektive Menzelových, Postřižin. Pěkné.

 Manželé Tkadlecovi ve filmu o pivovaru vypráví o tom, co taková drobnost, jako 
 vlastnit a řídit pivovar, obnáší. Respekt. ;)

Film je vypálen na DVD, ale zřejmě nikdy nepůjde do volného prodeje a bude sloužit pouze jako propagační materiál pivovaru pro partnery a přátele a zřejmě bude promítán i na dalších akcích v pivovaru. Pokud chcete vědět, proč jsme se s manželkou loni rozhodli naší svatbu uspořádat právě v Únětickém pivovaře, určitě ten film někde shlédněte: Pivní Partyzán Vám to v jeho závěru osobně vysvětlí. A ta slova jsou vlastně i odpovědí na to, proč to mám v Úněticích tolik rád a proč se sem budu vždy rád vracet.

3 komentáře:

  1. TAk to jste tam urcite potkal Svateho pivni muze, aka Hajlujiciho Trolla. Poznavaci znak: "inteligentni vyraz ve tvari" a satek na hlave. Treba by Vam vysvetlil, jak se spravne divat na restauraci Bruxx :)
    Honza, Svetpiva.cz/PiRo

    OdpovědětSmazat
  2. Nezmínili se náhodou, kdo jim dodává ty soudky?

    OdpovědětSmazat