Když jsem Dražíč navštívil poprvé, přicházel jsem pěšky od malebné Bechyně. Byl to jeden z našich čundrů, kdy jsme s kamarádem Mírou, mimochodem občasným domovařičem piva Benešovský Beran, vyráželi cíleně navštěvovat pivovary a pivovárky po celé zemi. Tyto roky už bohužel dávno vzal čas, Míra se usadil a na čundry již spolu nevyrážíme. Zůstávají alespoň vzpomínky na neopakovatelné výlety, spojené se spoustou srandy, ale také poznání. Touha navštěvovat naše pivovary a pivovárky mne ale naštěstí neopustila a tento víkend jsem se mohl do Dražíče opět podívat. A opět jsem sem zamířil od krásného města na ostrožně nad soutokem Lužnice a Smutné.
Bechyňské panorama od řeky. Vpravo nahoře je zámek, uprostřed věž Katovna. |
Bechyně stojí za opakovaná navštívení, v posledních letech jsem zde byl již asi počtvrté. Z jejích ulic dýchá klid a atmosféra historického městečka, podpořená jak kompletně dochovanou historickou zástavbou, tak přímou návazností na rámec otevřené krajiny. Zvláště fascinující je pak panorama města od řeky Lužnice ze Zářečí, odkud se otevírá nádherný široký výhled na vysoké skalní pilíře s dominantami zámku a Františkánského kláštera. A také bizarní věže Katovny.
Maloměstský barokní dům u Františkánského kláštera. |
Bechyně je ale krásná ze všech stran a pohledů. Naddimenzovanému náměstí, v posledních letech vkusně upravenému, vévodí mohutná věž kostela sv. Matěje, vedlejším uličkám prozměnu vládnou malé štítové barokní domky. V severní příhradební uličce je navíc dochována budova synagogy (dnes muzeum turistiky) a v někdejším hradebním příkopu pak starý židovský hřbitov. Bechyně má zkrátka co nabídnout, k dokonalosti jí neschází v podstatě nic. Vlastně jediná drobnost, pivovar.
Starý židovský hřbitov v někdejším hradebním příkopu. |
Město by si nějaký pivovarský provoz skutečně zasloužilo, měl by historicky na co navazovat a ochutnat vlastní pivo v tak příjemném místě by bylo tou pověstnou třešničkou na dortu. Starý městský pivovar byl uzavřen již na počátku 20. století, ten zámecký přežil až do druhé světové války. Bohužel Bechyně zatím nedoplňuje mozaiku pivních map, a tak musí cestovatel lačnící po lokálním pivu pokračovat dál. A Dražíč je pak určitě ideální volbou!
Z náměstí. Bohatě zdobený renesanční dům vpravo je někdejší městský pivovar. |
Dražíč by bez pivovaru byla poněkud zapomenutou běžnou vesnicí, jakých jsou v jižních Čechách stovky, ale díky přítomnosti zdejšího Pivovarského dvora Lipan představuje velmi lákavou destinaci k návštěvě. O to silnější, že pivovar vznikl na místě s dlouhou výrobní tradicí. Jeho objekty, do dáli jasně identifikovatelné díky vysokému komínu, o kterém budu psát ještě za chvíli, jsou součástí hospodářských staveb při zdejší tvrzi, pozdějšímu zámku. Mimo pivovar určitě za pozornost stojí i výše položená opravená sýpka, která byla mimochodem přístupná v rámci exkurzí druhého dne konference Obnova a využívání sladoven, pořádané v roce 2011 Institutem pro památky a kulturu.
Pivovarský dvůr Lipan v Dražíči. |
Vrchnostenský pivovar, poprvé připomínaný v 17. století, pracoval rukodělně až do poloviny 19. století, kdy se Dražíč stala součástí bechyňského panství a vrchnost jeho provoz uzavřela, respektive jeho výstavy přesunula právě do Bechyně. Opuštěný pivovar byl pak v druhé polovině přestavěn na průmyslový provoz lihovaru, kdy byla vystavěna právě jeho vysoká cihlová dominanta. A proměnil se samozřejmě i charakter celé stavby - původní varnu lihovaru, zrušeného až v 70. letech 20. století, upomínají dodnes do ulice i do dvora prosvětlující vysoká průmyslová okna.
Poněkud divoce barevná fasáda (snad jen dočasně) pivovaru s vysokými okny. |
Trestuhodně chátrající areál, pomalu mizící z povrchu zemského, si naštěstí zamiloval písecký rodák Jiří Papula a rozhodl se ho zakoupit a... ano, obnovit v něm vaření piva. Pivovárek otevřený roku 1998, s varnou umístěnou v prostoru někdejší varny lihovarské, restaurací a velmi příjemnou zahrádkou ve dvoře, se tak stal pevnou stálicí na mapě českých pivovarů. Že v Dražíči nejde jen o nadšení "starého pana" Papuly bez jakéhokoliv vzdělání v oboru svědčí i fakt, že v pivovaře sládkuje jeho syn Jan, který dálkově vystudoval technologii piva na SPŠPT Podskalská v Praze.
Současná dvounádobová varna pivovaru, zázemí a chladné hospodářství je za dveřmi v pozadí. |
Dražíč jsem měl vždy v paměti jako pivovar s konzervativní pivní nabídkou v podobě světlého a tmavého ležáku, a tak jsem byl potěšen rozšířením stálé nabídky o polotmavý 13° ležák a zejména pak aktuálně uvařeným 15° Pale Ale. Spodně kvašený kousek byl skutečně výborný, ten svrchně kvašený ve mně vyvolal spíš rozporuplné pocity. Netradičně slámově světle žluté pivo, které ani v nejmenším nedávalo znát svou sílu, bylo výrazně, ale ploše hořké bez zvláštního aroma, škoda. Jako osvěžující pivko na jarním sluncem zalité zahrádce ale bodlo. Jen pozor na tu stupňovitost.
Nezvykle světlý 15° Pale Ale na příjemné zahrádce. |
Byla to taková hezká tečka za tím naším výletem. Mám rád podobné návraty na již dříve navštívená místa a tento návrat se, samozřejmě i díky skvělé společnosti Páji, Šárky a Jendy, opravdu povedl. ;)
Mám to tam rád.
OdpovědětVymazatAno, také jsem si zamiloval Bechyni a to ještě v dobách neupraveného náměstí, mající své kouzlo. Dnes ještě krásnější a přívětivější. A Dražíč? Mám k tomuto pivovárku slabiny a rád jsem v jeho zdech a zvláště na zahrádce.
Díky, jako vždy pěkně napsané a tentokrát pro mne s dalším rozměrem.