10. dubna 2014

STŘET NEBO NÁMLUVY BELGICKÉ A ČESKÉ PIVNÍ KULTURY?

Kdybych přispíval do nějakého magazínu, asi bych tento příspěvek zařadil do kategorie "první dojmy". Mluvím o včerejší návštěvě v nově otevřeném podniku Bruxx v Praze na náměstí Míru, o kterém jsem se dozvěděl díky kolegům z blogu Pivníci a který mne svým konceptem zaujal. Pivovary Staropramen otevřely restauraci v Belgickém stylu, která kromě jiného má v nabídce řadu točených i lahvových piv belgické provenience. Piva dovážená přímo provozovatelem jsou, díky obchodním stykům, nabízena v cenově podstatně nižší úrovni, než v podobných jiných zařízeních, což pro českého konzumenta může znamenat zajímavé zpřístupnění bohatého belgického pivního světa. Nenechal jsem se odradit poněkud negativním závěrem recenze na zmiňovaném blogu a včera se poprvé odvážil překročit práh do dáli luxusněji se prezentujícího podniku.

 Velkorysý interiér restaurace Bruxx.

Ono ta luxusnost je asi na místě, restaurace zabírá přízemní nároží Národního domu na Vinohradech - společně s nedalekým divadlem odvěké místo koncentrovaného společenského života této tak od počátku koncipované "lepší čtvrti". Zaměření tak odpovídalo i chováni obsluhy, někdy možná až přehnané. Nejsem moc zvyklý navštěvovat podniky, kde jsem doprovázen až na své místo, na druhou stranu, obsluha se po celou dobu mé návštěvy chovala ochotně a korektně a vyšla vstříc ve všech směrech - i přesto, že jsem přišel ve večerních hodinách pouze ochutnávat pivo a nikoliv jíst.

 Výčepní stolice s nabídkou osmi belgických piv a jednoho českého.

Pokud ve chvíli mého příchodu obsluhující téměř převyšovali počet stolovníků, tento poměr se s přibývající tmou za velkými výkladci restaurace měnil a v pozdně večerních hodinách již celý prostor Bruxxu hučel jako jeden velký úl. Pivníci si stěžovali na hlasitou muziku, zřejmě nebyli jediní, puštěná hudba včera totiž tvořila již pouze velmi příjemný podklad hovorům konzumujících hostů. Tak to mám nejraději, takže v tomto směru žádná výtka.

 Z interiéru.

A žádnou výtku nemohu směřovat ani směrem ke koncepci interiéru restaurace. Představuje kvalitní kombinaci tradičních materiálů a dekorací, které dohromady dávají dobře fungující celek bez zbytečných přeplácanin a dalších nemocí českých hospod. Interiér je skutečně propracovaný i ve vedlejších prostorách (včetně dětského koutku) a mým favoritem se rozhodně stal retro vypínač na pánských záchodcích. Možná bych jen měl výtku k tomu, že restaurace není vyloženě nekuřácká. U moderně stylizovaného podniku je kompletní nekuřácký prostor dle mne tak nějak už povinností.

 V detailech je síla.

Pivní lístek je bezesporu zajímavý, jak jsem již psal v úvodu, zejména díky cenové hladině nabízených točených i lahvových piv. Díky řadě možnosti, jak dnes v Praze ochutnat piva z celého světa není nabídka nikterak unikátní, ale velmi nízká cena je určitě tím, co může Bruxx od jiných odlišovat. Lahvová nabídka čítá více než dvě desítky piv, já ochutnal pouze velmi dobrý Lefebvre Hopus. Nabídka točených piv v sobě, kromě mainstreamu, skrývá pěkný průřez několika styly, návštěvník má navíc možnost si i objednat degustační set 0,1 dcl skleniček, který jsem i já mj. využil. "Porovnat" skupinu stylově odlišných piv jsem tak ocenil a předpokládám, že český konzervativní pivař, odkojený unistylovou českou nabídkou, by mohl být po využití této možnosti (ať už pozitivně či negativně, to nechám na něm) překvapen.  

 Augustinj Blond a welcome drink v podobě 
 Kasteel Rouge.

Tím se asi dostávám k závěru komu je vlastně podnik určen. Celková koncepce a zaměření dle mne není rozhodně směřováno na pivní nadšence, jako spíše na lidi, kteří se chtějí dobře najíst (podnik se prezentuje i autentickou belgickou kuchyní - nemohu soudit, můj náročný veganský jazyk se v lístku nějak nenašel) a k tomu ochutnat dobrá piva (opět bohužel nemohu sloužit o kvalitě nabízených služeb v radách obsluhy k párovaní piv a jídel). Z obsluhy jsem měl sice profesionální pocit, avšak jejich znalosti o podávaných pivech a vůbec jejich kultuře mi přišly nedostatečné. Podnik tak zřejmě zůstane stát někde na půli cesty mezi obyčejnou restaurací a podnikem s propracovanou kvalitní gastronomií.

 Degustační set: Leffe Bruin, Hoegaarden Rose, Mort Subite Pêche a La Trappe Witte.

Celkový dojem Pivniků byl spíše negativní, já se musím přiznat, že můj celkový pocit se pohybuje spíše někde v pozitivních rovinách a rád se do Bruxxu někdy na ochutnávku vrátím. Pozitivně mne potěšil i fakt, že na pípě je vždy naražen i nějaký soudek z českých minipivovarů. Pokud mají v roce 2014 takto vypadat podniky, které provozují nadnárodní pivovarské koncerny, mám pocit, že je něco v pořádku. 

 Lefebvre Hopus čeká na otevření.

I přesto si na závěr neodpustím jeden povzdech. Proč v zemi, která se sebeprezentuje skoro jako kolébka piva, musí být podobný podnik postavený na kultuře gastronomie a piva jiné země? Odpověď na tuto otázku se bohužel až příliš jasně sama nabízí. Je to důsledek prosté reality, která odráží současnou podobu světa piva v naší zemi - v nahlížení na něj ze všech možných směrů a přístupů. Škoda, ale do Bruxxu se určitě zajděte podívat, nějakým způsobem to za to určitě stojí,

Žádné komentáře:

Okomentovat