TĚŽKÝ ŽIVOT PIVNÍHO BLOGGERA

Pivní Partyzán se v posledních týdnech na nebývale dlouhou dobu odmlčel. Odmlčení to zřejmě bylo tak výrazné, že mi dokonce začaly chodit SMSky s dotazy, zda se mi něco nestalo. Nestalo, válčil ale jsem na všech frontách, nakonec, naštěstí, vyvázl nezraněn. Abych to uvedl na pravou míru. Válčil jsem na všech pivních frontách a na tu bloggerskou bohužel nezbývalo tolik času. Snad to bude již brzy zase lepší. Ale já si nestěžuji a věřím, že i čtenáři mi to prominou. Je krásné, když je životní zájem a koníček člověku zároveň i pracovní náplní a jsem šťastný, že se mi podařilo tyto dvě často neprotnutelné roviny spojit.

Grantový projekt "Technický a vědecký pokrok jako pozadí hospodářských proměn českého pivovarnictví v druhé polovině 19. století", který jsem získal před rokem a půl na domácí fakultě, mi zabírá asi nejvíce času. Respektive ani ne projekt takový, jako jeho vedlejší výstupy. Díky bádání v širokém spektru dostupné literatury a jiných pramenů si odkládám řadu zajímavých poznatků, které se mi nevejdou do tří závěrečných článků, uvedených jako hlavní výstupy projektu. Přišlo mi ale škoda nechat si tyto odložené informace pro sebe, a tak je jednou za čas zpracovávám do podoby článků či konferenčních příspěvků. Deadline dvou z nich se náhodou sešlo k tomuto pátku.

Začátek dubna by tak měl zaznít v Hradci Králové na konferenci mladých historiků "České, slovenské a československé dějiny 20. století" příspěvek o technických a technologických objevech 19. století v českém pivovarnictví, respektive o jejich uplatnění a neuplatnění v praxi během 20. století. O měsíc a půl později bych pak v rámci konference Poster 2014, pořádanou Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze, měl představit poster zabývající se významem založení pivovaru v Benešově v počátcích elektrifikace města.

Pomalu ale jistě bych také měl začít komponovat zmiňované tři příspěvky, které chci předložit k publikování ve třech českých periodikách, zabývajících se hospodářskými dějinami, dějinami vědy a techniky a kvasným průmyslem. Ale to má ještě čas, deadline je přece až na konci roku. ;) Mnohem dříve mne čeká 26. března procházka po zaniklých i fungujících pivovarech staré Prahy v rámci přednáškového bloku Prof. PhDr. Ivana Jakubce, CSc. "Technické a vědecké památky Prahy", věřím, že se vydaří počasí, mohlo by to být hezké. U stejného profesora se do konce semestru chystám na oborovou zkoušku, ve které bych měl obhajovat výstupy mého grantového projektu. Pokud se zadaří, od příštího semestru by tématu vědeckého a technického pokroku v pivovarnictví v 19. a 20. století měl být věnován blok přednášek, který bych vedl na domovském Ústavu hospodářských a sociálních dějin.

Již delší dobu můj čas taky, příjemným způsobem, ubírala spolupráce s některými odbornými subjekty. Výzkumné centrum průmyslového dědictví v současné době finalizuje další díl cyklu Industriální topografie, konkrétně Středočeský kraj, kde zpracovávám okres Benešov, kde se to pivovary samozřejmě jen hemží. Po loňské konferenci Obnova a využívání pivovarů, spolupořádané s Institutem pro památky a kulturu, o.p.s., v současné době připravujeme sborník příspěvků z této konference, který editorsky zpracovávám a který by měl vyjít v průběhu léta. Velice příjemná je i spolupráce s lidmi okolo pivovaru v Lobči, kde se ještě během letošní sezóny chystá instalace výstavy mapující "zlatou éru" českého pivovarnictví z mnoha pohledů, asi nepřekvapí, že zpracovávám ten pohled techniky a technologie. 

 Opravený pivovarský sklep ve Vojkově. Kdo ví, jak vypadal před rekonstrukcí nevěří
 svým vlastním očím!

Potěšila mne i nabídka od rodiny Kramperových, která zakoupila a krásně opravila špejchar ve Vojkově, pod kterým se nachází zachovalý pivovarský sklep tamního zaniklého pivovaru. 31. května v tomto stylovém prostředí tak zazní přednáška o historii pivovarnictví na Benešovsku a Sedlčansku, spojená s malou degustací piv z našeho Domácího pivovaru Partyzán. Domácí pivovar je také kapitolou samu pro sebe, která spolkne neuvěřitelné množství času. Naposledy jsme se o tom mohli přesvědčit v uplynulých čtrnácti dnech, kdy jsme vařili svatební dar v podobě ultralimitované 1,5l várky 20° tmavého weizendoppelbocku "MAR'KAT'OR" pro naše přátele Martina a Katku, kteří se rozhodli tuto sobotu nastoupit společnou cestu životem.

 20° Weizendoppelbock MAR'KAT'OR

Mé vaření piva získá již zřejmě během tohoto jara a léta zcela novou podobu, neboť domácí pokusy budu mít možnost přetavit ve várky v opravdovém pivovaře, který pomalu, ale již jistě, vzniká v severočeském Frýdlantu pod taktovkou skvělého člověka Máry Vávry, před jehož enthusiasmem a nadšením zůstávám i nadále stát s otevřenými ústy, ale se kterým se už moc těším na spolupráci. Ta by zřejmě měla přesahovat pouhé vaření piva, uvidíme. Stojí přede mnou v tomto směru ještě jeden velký mezník, který, respektive cesta k němu, je také nezanedbatelnou položkou, účtovanou na úkor mého času. Maturita na Střední průmyslové škole potravinářských technologií v Praze, která by mi měla otevřít, po třech letech dálkového studia, dveře k obdržení živnostenského oprávnění vařit pivo. Držte nám všem, kdo jsme v těch třech letech utvořili skvělý třídní kolektiv, na konci dubna a května palce!

 Zámecký pivovar ve Frýdlantě během rekonstrukce loni na podzim. Obovení vaření 
 piva se nezadržitelně blíží!

Je toho zkrátka mnoho a někdy člověk ani neví, kde mu hlava stojí. Když už jsem si minulý týden myslel, že po pátečním deadline obou konferencí získám trochu času a klidu na odpočinek, zkřížila mi, v dobrém slova smyslu, cestu spolupráce na jednom velice zajímavém projektu souvisejícím s dějinami i současností pivovarnictví, který se aktuálně chystá v Praze. Nebudu zatím nic konkrétního psát, ale myslím, že výsledek bude stát za to a jsem rád, že toho mohu být účasten.

Příspěvek jsem nazval těžký život pivního bloggera, ale teď si nakonec nejsem ani jistý, zda by se spíš neměl jmenovat sladký život pivního bloggera. Nic z toho, co jsem výše napsal nedělám nerad. Naopak. A pokud by snad někdo z fanoušků tohoto blogu měl pocit, že ho zanedbávám, ještě jednou se omlouvám a prosím o shovívavost. Když nic jiného, přijměte mé pozvání na shlédnutí výsledků některého z projektů, které jsem výše zmínil. Pokud se Vám budou líbit a budete spokojeni, berte to jako mou omluvu a náhradu za to, že jsem v posledních týdnech psaní blogu trochu zanedbával. Jsem také člověk, ale slibuji, že se pokusím polepšit. Psaní tohoto blogu totiž bezesporu patří v mém životě na stejnou úroveň s tím vším, co jsem tady v tomto příspěvku krátce vypověděl.