KLÁŠTERNÍ PIVOVARY PŘED I ZA BRANOU PĚKNĚ MALOVANOU

Ulice či spíše uličky Břevnova byly cílem jednoho našeho únorového výletu za poznáním, ale samozřejmě také za pivem. Dnes prakticky zcela zastavěné území kolem Bělohorské ulice, ležící víceméně v trase staré Říšské silnice, bylo až do 19. století venkovským zázemím staré Prahy s usedlostmi, starými jádry vesnic a samozřejmě s nejvýznamnější památkou té lokality, břevnovským klášterem. Území Břevnova, ležícího před Strahovskou branou "pekně malovanou", jak se zpívalo v jedné lidové písni, se v posledních 150 letech neuvěřitelným způsobem proměnilo, přesto mnoho původního zůstalo, bylo opraveno či obnoveno a nebo také zapomenuto.

 Areál Břevnovského kláštera přes někdejší pivovarský rybník. Současný pivovar vaří
 pivo Břevnovský Benedict v budově vlevo pod kostelem sv. Markéty.

Proč byla Strahovská brána pěkně malovaná se dozvíte v závěru příspěvku, nyní Vás zvu na procházku po známých i méně známých místech starého Břevnova, kde ve stínu nákladně opravovaného klášterního komplexu pomalu mizí genius loci uliček jeho staré venkovské zástavby (pokud již úplně nezmizel). Zvu Vás ale také do míst, kde jsem mohl prožít řadu dní mého dětství a v neposlední řadě samozřejmě do míst, ke kterým se váže nejstarší zpráva o vaření piva u nás, a kde se dnes opět, po více než sto letech pivo opět vaří.

 Tato místa dnes vypadají radikálně jinak: starý pivovar stojí na místě, kde se dnes
 Bělohorská ulice zleva připojuje na Patočkovu. Zdroj: http://vcpd.cvut.cz.

Jeden z našich nejvýznamnějších klášterů, a stavebních památek vůbec, vznikl dle zakládací listiny roku 993. Pod jeho barokní přestavbou z let 1708-1740 se dochovalo románské jádro z 11. století. Obrovský areál kláštera s hospodářským zázemím po zrušení v roce 1951 kompletně chátral a lepší léta přišla až po roce 1989, kdy byl klášter jako instituce obnoven a následně dochází i k postupné kompletní obnově jeho areálu.

 Starý pivovar (vpravo) v pohledu přes pivovarský rybník... Zdroj: http://vcpd.cvut.cz.

Od samého počátku patřil k zázemí kláštera i pivovar, zmiňovaný v zakladatelské smlouvě, poprvé nepřímo doložený v listině ze 13. století. Dějiny vaření piva v Břevnovském klášteře se končí roku 1905 a dnes na ně máme již jen památku v podobě pivovarského rybníka v předpolí kláštera. Nad rybníkem kdysi stávala i část hospodářského zázemí s pivovarem, která však byla zbořena v 50. letech 20. století při rozšiřování výpadové silnice z Prahy, dnes Patočkovy ulice. Ve stejné době byl pivovarský rybník, nazývaný tak ještě na skicách stabilního katastru ve 40. letech 19. století, zredukován do současné okleštěné parkové podoby, a s tím zmizelo i jeho původní jméno, dnes v mapách nepoužívané.

 ... a takřka totožný pohled dnes.

Vaření piva se do Břevnovského kláštera roku 2011 ale zase vrátilo, pivovar našel své útočiště v hospodářském zázemí na druhé straně pivovarského rybníka, přímo v areálu kláštera. Za novým pivovarem stojí čtveřice velice zkušených českých sládků, kteří v obnoveném provozu zavedli vaření nejen dnes obvyklého světlého ležáku, ale i některých speciálních piv. Piva značky Břevnovský Benedict jsou dnes poměrně běžně dostupná v různých ochutnávkových pivnicích a pivotékách nejen v Praze. Přímo v Klášteře se nachází i Klášterní šenk, s pivovarem přímo nepropojený, který jeho piva ale také točí. Posezení je zde celkem příjemné, měl jsem tu vždy jen dobré zkušenosti, ale slyšel jsem i zvěsti o nepěkném chování obsluhy vůči zákazníkům, takže nejlepší je místo určitě navštívit a prověřit osobně.

 Na nádvoří před současným pivovarem.

V minulosti jsem z pivovaru ochutnal snad kompletní produkci, vyjma Imperial Stoutu, který mi zatím uniká. Výborná byla zejména pšenice a jednou také silný 20° doppelbock, zde zvaný Imperial Pilsener, ochutnaný právě v Klášterním šenku (zde je ale pro úplnost vhodné dodat, že nedávno jsem toto pivo ochutnával v Pivní rozmanitosti a jednalo se v tomto případě o zcela nepitelnou diacetylovou bombu). Pivovar se svou koncepcí, vystavovanými pivy a nakonec i místem svého působení prezentuje jako luxusnější kvalitní podnik na vysoké kulturní úrovni. I proto mne trochu vyděsilo, či spíš znechutilo, že se stal partnerem slavnostního křtu filmu Babovřesky 2, který považuji za přesný opak - ten nejsmutnější doklad, jaké žumpovní úrovně také dnes může dosahovat česká kultura. Toto spojení skutečně nechápu.

 Klášterní šenk nabízející i piva z klášterního pivovaru.

My jsme tentokrát pivo v Klášterním šenku ale neochutnali, jak jsem naznačil v úvodu,  nebylo pivo výjimečně ani hlavním důvodem, proč jsme na Břevnov mířili. Ten byl hrubě nepivní, ale asi jste si již zvykli, že na blogu Pivní Partyzán se zkrátka objevují i nepivní témata. Od Břevnovského kláštera jsme zpět ku Praze chtěli projít uličkami starého Břevnova, či spíše toho co z nich zbylo. Starý Břevnov (mimo západněji položené vesničky Malý Břevov), teprve na konci 19. a zejména pak během 20. století pohlceného výstavbou, tvořilo několik oddělených sídelních celků, z nichž nejdůležitější byly dva - Velký Břevnov východně od kláštera a vesnička Tejnka severně od Bělohorské ulice na úpatí Strahova nedaleko někdejších pražských hradeb.

 Poslední dochované domky starého Velkého Břevnova, které unikly demolici v 
 70. letech 20. století.

Pitoreskní náves starého Velkého Břevnova, výrazně narušeného již v 50. letech výstavbou zmiňované výpadovky z Prahy, zcela zmizela z povrchu zemského s výstavbou panelového sídliště lidově nazývaného "Obušek" v 70. letech 20. století. Kromě několika drobných domků blíže klášterní zahradě se ze z této části starého Břevnova dochovala pouze původní návesní kaplička a skupina stromů kolem ní, které dnes tvoří podivný dekadentní koutek uprostřed změtí panelových domů zdejšího sídliště.

 Dekadentní scenerie staré návesní kapličky obklopené stromy, dnes utopené v panelové
 zástavbě. 

Novější zástavba starého Břevnova, již v podobě bloků malých činžovních domů, je dodnes dochována v Radimově ulici směrem ke skupině starých usedlostí a zámečků v údolí potoka Brusnice. Radimovou ulicí jsme tak kolem Kajetánky vyšli k hostinci Drinopol až na Bělohorskou ulici, nad kterou se dříve mačkaly skupiny malých venkovských domků kolem prudkých křivolakých uliček a schodišť staré Tejnky. Její zástavba zůstala dochována nad dvory domů postavených na severní straně Bělohorské ulice na přelomu 19. a 20. století, ale bohužel představuje již jen smutné mizející torzo staré venkovské Prahy.

 Tejnka - kontrasty starého Břevnova.

Nová moderní výstavba posledních dvaceti let podstatným způsobem narušila její charakter zejména v okolí Fastrovy ulice či ulice Tejnka, přesto si ale i dnes některé její partie udržely genia loci starého Břevnova. Ač také zasažena novodobou zástavbou, zůstává zástavba drobných vesnických domků Za Strahovem tím nejhezčím, co tato část Prahy dnes nabízí. Je smutná mizející tvář starých pražských čtvrtí, někdejších vesnic za hradbami někdejší Prahy, dnes pohlcených jejím rozvojem, bez dostatečného pochopení lidí, ale i odborníků k jejímu dědictví a nutnosti ho chránit!

 Poslední kompaktní pozůstatky venkovské zástavby na Tejnce.

Naštěstí jsme měli možnost si zlepšit náladu v nedalekém Strahovském klášteře, respektive jeho pivovaru. Když byly roku 1897 bořeny v okolí kláštera mohutné barokní hradby, byla níže pod novodobou Strahovskou branou nalezena brána staršího gotického opevnění (událost dokonce dokumentují fotografie), která byla ozdobena několika vymalovanými státními či městskými znaky, tedy skutečně "pěkně malovaná". Po staré bráně se dodnes dochovalo pouze místní pojmenování "Malovanka", po barokní bráně z roku 1693 je dodnes dochovaný zvýšený terén části ulice mířící ke klášteru, jehož branou jsme za padající tmy únorového večera došli až k pivovaru.

 Strahovský klášter z místa, kde stávala barokní
 Strahovská či Říšská brána.

Zastavili jsme se jen na jedno rychlé pivo u výčepu, klasicky bylo zcela plno. Ve Strahovském klášterním pivovaře se cítím vždy dobře, zejména, pokud je možné ochutnat nějakou novinku, což se i tentokrát vyplnilo Na čepu byl speciální nakuřovaný svrchně kvašený Porter. Ocenil bych možná trochu plnější tělo, ale jinak jsem byl zcela spokojen a myslím, že se jednalo i o velice povedenou tečku za celým odpolednem stráveným mezi těmito dvěma pivně zajímavými kláštery.

 Speciální nakuřovaný Porter jako pěkná tečka za
 vydařeným dnem.