WEITRA: ZA PIVOVARY DO NEPRÁVEM ZAPOMENUTÉ VITORAZI

Z několikadílného vídeňského vyprávění se přesuneme v čase ještě o pár týdnů dozadu. V Rakousku ale zůstaneme, přestože se bude konat o zcela jiný zážitek, než v turisty přervané a nabubřelé Vídni. Jsou na světě místa, která jsou turisticky atraktivní a pro jejich návštěvnost jim někdy zmizí jejich půvab. Jsou i místa neatraktivní, kterým ani chybějící lidé půvab nenahradí. Pak jsou ale ještě místa taková, která jsou turisticky atraktivní, neobyčejně půvabná, ale lidmi jsou zcela neobjevená, chtělo by se říci opuštěná a zapomenutá. A mezi taková místa bezesporu patří krásný a také historicky významný kraj těsně za, respektive rozdělený, naší hranicí - Vitorazsko. Tento kraj je skvělým dokladem toho, jak hranice jako umělé čáry na mapě vytváří iracionální, periferie, které ale stojí za to navštívit. Samozřejmě i z pivního hlediska.

 Weitra - Vitoraz - centrum stejnojmenné oblasti a také působiště dvou pivovarů.

Rakouská část Vitorazska je z České republiky skvěle dostupná a nějaký výlet sem je možné vážit třeba při pobytu v nedalekých Novohradských horách, anebo v Třeboni. Z ní jsme sem zamířili během našeho podzimního pobytu tady i my. Vlakem do Českých Velenic, které slouží jako brána totálního nevkusu do mnohem upravenějšího a zajímavějšího Gmündu na druhé straně hranice. Ač obě města spojuje železnice, s díky jsme odmítli platit nesmyslný poplatek za dvouminutový přejezd přes čáru. Zvlášť, když nás ten den čekala cesta železnicí mnohem zajímavější, která patří mezi největší lákadla zdejšího kraje.

 Ranní atmosférna na náměstí v Gmündu.

Je to tak, Gmünd pro nás byl jen chvilkovou mezizastávkou před cestou do nedaleké Weitry, neboli Vitorazi - centra celé oblasti. Obě města spojuje úzkorozchodná železnice, součást širšího systému Waldviertelbahn, který dnes - snad ale úspěšně - živoří v opouštěném pohraničí. Slouží tak především jako turistické lákadlo, ale očividně ho využívají i místní. Úzkorozchodné nádraží sousedí s budovou zdejší hlavní železniční stanice (kdysi jedné z významných zastávek na trati z Prahy do Vídně). Jelikož máme ale dvě hodiny do odjezdu našeho vláčku, využíváme čas na prohlídku města i na povinnou ochutnávku nějakého toho piva.

 Úzkorozchodné nádraží v Gmündu. Náš vlak táhne mimořádný dieslel.

Gmünd je moc pěkným historickým městem na zachovalém středověkém půdoryse, s malebnou radnicí uprostřed náměstí a renesančními domy s neobyčejně komplikovanými sgrafitovými fasádami. Na domácí pivo bohužel v Gmündu dnes již zajít nemůžeme, poslední místní pivovar (jeden ze dvou zde působících) byl uzavřen v roce 1916. Oblasti tak dnes vévodí pivovar Schremser z nedalekého stejnojmenného města. 

 Poslední gmündský pivovarník a dodnes stojící objekt jeho pivovaru. Zdroj: informační
 tabule města Gmünd.

Díky němu není výše psané tvrzení úplně tak pravdivé, neboť pro Gmünd sváří pivo "Gmünder Stadtbier". Pivo je možné výhradně ochutnat v pěkném a stylově pojmenovaném hostinci Hopferl hned naproti historické radnici. Měli jsme štěstí, akorát otevírali, a tak jsme si neodpustili jedno malé velké snídaňové pivo. Gmünder Stadtbier byl celkem dobrý pitelný nefiltrovaný ležák typu českého Pilsu. Více nás potěšil aktuálně navařený speciál ze stejného pivovaru, Vienna I.P., aneb ležák vídeňského typu chmelený americkými aromatickými chmely. Tyto ovoněné karamelové ležáky mám celkem rád, takže jsem byl spokojen (dokonce jsem chvíli podezříval pivovar ze Schremsu, že uvařil svrchně kvašené pivo, jak bylo aromatické).

 Gmünder Stadtbier a Vienna I.P.

Čas se nám ale záhy naplnil a my se vydali zdejším zámeckým parkem na předměstí k železniční stanici. Už v úzkorozchodném vláčku, jehož trať se vlní krásnou krajinou Vitorazska jihozápadním směrem podél české hranice, jsem si udělal žízeň při pohledu na plechovou reklamní ceduli pivovaru Weitra Bräu. A také pivovaru Zwettler z nedalekého Zwettlu, v jehož rukou dnes, naštěstí stále fungující, vitorazský provoz je.

 Weitra se pyšní titulem města s nejstarším právem varným v Rakousku.

Pivovar Weitra Bräu je tradičním místním podnikem, který navazuje na dlouhé dějiny pivovarnictví ve městě od roku 1321. V 17. století mělo ve městě 33 domů právo várečné a doplňoval je velký panský pivovar. Ten se na počátku 20. století dostal do držení pivovarské rodiny Pöpperlovy s českými kořeny. Pivovar tehdy ještě částečně působil ve vnitřním městě, avšak jeho ležácké sklepy byly vybudovány v místě, kam se později přestěhoval celý pivovar - do jeho současného a neobyčejně působivého působiště při městských hradbách.

 Weitra Bräu nalepená na městské opevnění.

Přestože je dnešní pivovar Weitra moderně přestavěn, jeho budovy nalepené přímo na městskou bránu vypadají, jakoby zde stály od nepaměti. Prosklený objekt varny umožňuje nahlédnout i dovnitř na měděné varní nádoby. V pivovaře jsem zkusil štěstí v jeho prodejně, ale bohužel prodávali pouze jediná dvě piva, které se ve Weitře dnes vaří. Helles "Weitra Bräu" a taktéž světlý ležák "Hadmar", označovaný jako BIO-bier.

 Varna pivovaru.

Popravdě jsem trochu věřil, že pivovar bude nabízet i některé produkty ze spřáteleného Zwettlu, který má dnes v nabídce i řadu nejrůznějších moderních pivních stylů a "craft" variací. Bohužel. Točený Weitra Bräu jsme později odpoledne ochutnali v hotelovém hostinci na náměstí. Neurazil ani nenadchl. Bio pivo jsme pak zakoupili v lahvi v supermarketu u nádraží. V něm jsem byl bohužel podruhé zklamán, protože ani on nenabízel, kromě běžných ležáků, žádné zajímavosti z nedalekého Zwettlu. I tak jsem ale neodjížděl z Weitry pivovarsky zcela neuspokojen.

 Vpravo zahrádka, kde jsme ochutnali pivo z Weitra Bräu. V pozadí v modrém domě
 Bräuhotel Weitra. Někdejší využití objektu napovídá sladovnický hvozd v pozadí.
 Objekt mi celou dobu neodbytně připomínal pivovar Modrá Hvězda v Dobřanech. ;)

V maličké Vitorazi (jen něco málo přes 2500 obyvatel) dnes působí ještě jeden, mnohem menší, pivovar. Na místním náměstí, mimochodem v areálu zmiňovaného starého panského pivovaru se sladovnou (jejíž hvozd je dodnes dominantou zadního křídla objektu do Kostelní ulice) dnes působí minipivovar Brauhotel Weitra. Podnik zabírá několik pater komplikovaného objektu se středověkým jádrem. Nás ale v krásném zářijovém slunečním popoledni nejvíce zaujala zahrádka přímo na náměstí s nádherným výhledem na zdejší památky.

 Weizen a Helles na zahrádce přímo na náměstí.
 V pozadí věž zámku na návrší nad městem.

Při šmejdění po restauraci mne oslovil jeden z číšníků, načež se záhy ukázalo, že polovina zdejší obsluhy pochází z Čech. Díky prolomení jazykové bariéry jsme zapředli krátký rozhovor a záhy jsem byl poslán do nejspodnějšího sklepení, kde se nachází část viditelné technologie samotného pivovaru. Miniaturní dvojnádobová pohledově měděná varna s příslušenstvím. Studené hospodářství se zřejmě, dle všeho, nachází trochu netradičně v patře v úrovni terénu.

 Varna Bräuhaus Weitra v podzemí objektu.

Pivovar standardně vaří dvojici piv. Světlý ležák Bio-Hausbier (zřejmě nějaký místní zvyk tak světlé ležáky označovat ;) ) a pšeničné pivo, klasický bavorský Weizen. Světlý ležák byl trochu těžký a sladový (takový standardní rakouský Helles), pšenice naopak velmi dobrá a v tom horku pěkně osvěžující. Pivovar navíc nabízí sezónní piva dle přehledného kalendáře. V podzimním čase se ve Weitře jedná o Dirndlbier, pojmenovaný dle trochu nečekané suroviny pro jeho výrobu.

 Výčep pivovaru.

Dirndlbier představoval na první pohled trochu nesourodou kombinaci světlého, málo prokvašeného Pilsu v kombinaci se šťávou z plodů Dřínu obecného, v Rakousku někdy označovaného jako Dirndl. Pivo naštěstí bylo ochucené jen velmi zlehka a mírně nakyslý charakter skvěle ladil s chmelovou hořkostí dobrého Pilsu. Jednalo se rozhodně o nejlepší pivo tady a na popití na letní zahrádce určitě ideální.

 Ochucený Pils Dirndlbier.

Díky dvojici pivovarů, ač s velmi omezenou nabídkou, se určitě vyplatí do Weitry na pivo vyrazit. Zážitkem je už ale samotný pobyt tady. Weitra představuje neobyčejně historicky zachovalé městečko položené na skalnatém ostrohu s fascinujícími výhledy do všech směrů i do údolí řeky jaké. Díky dramatickému krajinnému rámci je i zdejší náměstí v prudkém kopci a navíc rozdělené na několik výškových úrovní.

 V uličkách staré Weitry.

Městu pak dominuje trochu nevýrazná, ale díky takřka kolmému kopci střechy měšťanských domů výrazně převyšující, hmota místního zámku, který v době naší návštěvy byl bohužel uzavřen z důvodu nějakého natáčení. V jeho prostorách se mimochodem nachází i malé muzeum pivovarnictví. Chuť jsme si ale spravili bloumáním krásnými uličkami města, které co chvíli nabízely průhled na sladovnický hvozd starého pivovaru.

 Sladovna někdejšího Hofbräuhaus, dnes objekt
 Bräuhotel Weitra z Kostelní ulice.

Až budete někdy v jižních Čechách, vyrazte do Vitorazi také. Dříve, než se jednou třeba zase stane vyhledávanou turistickou destinací. Weitře a jejímu okolí ten opuštěný ráz sluší a pivo, ač se ani v tomto směru nejedná o žádný provařený kraj, tady mají dobré.