VÍDEŇ: AKH, BEAVER, HIGHLANDER A LICHTENHALER

Severním směrem od centra Vídně se táhne podél jednoho z kanálů Dunaje sestava předměstských čtvrtí, které jsou velmi bohaté na minipivovary. Starší zástavba v bezprostředním okolí historického jádra města se později proměňuje v čtvrť činžovních domů kolem nádraží Františka Josefa, která mi v mnohém velmi výrazně připomínala některé čtvrtě na rozhraní pražského Žižkova a Vinohrad. Celou čtvrť uzavírá na severu a západě oblouk Gürtelu se známým objektem Hundertwasserovy spalovny. Místo je dobře dostupné veškerou městskou hromadnou dopravou a všechny pivovary není problém obejít pěšky, jsou od sebe takříkajíc za rohem. Každý je navíc zcela jiný a něčím zajímavý, takže určitě stojí za to se do těchto "končin" vydat. My si na to vyhradili jedno celé odpoledne, vlastně jedno a půl.

 Novogotický Votivkirche v pohledu od radnice.

Pokud byste sem mířili z centra města, nezapomeňte se určitě cestou stavit v areálu nedaleké někdejší všeobecné nemocnice. Jeden ze dnů pobytu ve Vídni jsem trávil v knihovně vídeňské univerzity v samém sousedství známé novogotické radnice a divadla. Doslova na dohled od obří budovy univerzity, na druhé straně kostela Votivkirche, se pak rozlehlý klasicistní areál Altes Krakenhaus nachází. Dnes jeho budovy slouží jako jeden z univerzitních kampusů a rozlehlé parkové plochy uvnitř působí jako takové malé město ve městě, oáza klidu.

 Atmosféra areálu AKH - působiště Stiegl-Ambulanz.

V prostoru největšího z parkových nádvoří dnes působí v jednom z někdejších nemocničních pavilónů minipivovar Stiegl-Ambulanz (Altes AKH, Alser Strasse 4). Pivovar provozuje takřka stejnojmenný (Stiegl) pivovarský gigant ze Salcburku, jeden z největších rakouských provozů. V pivní nabídce jsou tak smíchány produkty obou podniků, aniž by to bylo nějak explicitně zmíněno. Jistým vodítkem může být, že zdejší pivo uvařené na poměrně velké dvounádobové varně, která je součástí interiéru, je v lístku označeno jako "hausbiere".

 Úžasná zahrádka před pivovarem.

V době naší návštěvy to bylo k mé velké radosti pivo typu Ale, takže alespoň něco originálního (pivo mimochodem uvařeno ve spolupráci s létajícím pivovarem Brew Age, o kterém ještě bude řeč v posledním díle seriálu o Vídni). Číšník, který byl mimochodem ochotný (po kolikáté už?), nás ubezpečil, že pivo je skutečně uvařeno zde. Zároveň jsme se také dozvěděli, že je to jediné vlastní pivo a ostatní jsou dovezena ze Salcburku. Amber Ale ze Stiegl-Ambulanz bylo hodně karamelové, ale zároveň příjemně hořké a chmelově voňavé. Chuťově bych ho zařadil někam mezi současné moderní American Ales a ejlovou produkci českých průmyslových pivovarů. Takže žádný průšvih.

 Hausbiere Amber Ale.

V Ambulanzu se nám celkově docela líbilo. Pivnice je členěna na dlouhou přístupovou chodbu s výčepy, mimochodem velmi moderně, ale vkusně upravenou a na vlastní lokál, který tvoří jedna celkem rozsáhlá místnost se stoly. Ta byla v době naší návštěvy zcela zaplněná, byl víceméně čas oběda. Ve vedlejším prostoru, odděleného skleněnou stěnou, se pak nacházela zmiňovaná varna. Pivovar musí být velice příjemné navštívit v létě, neboť před pavilónem je rozprostřena famózní zahrádka pod vzrostlými stromy. Sedět tu v tom klidu a popíjet musí být úžasné.

 Stylový výčep pivovaru Stiegl-Ambulanz.

Přestože jsme o pivovaru neslyšeli moc dobrých zpráv, naše návštěva tady proběhla víceméně na jedničku a určitě, už jen pro návštěvu v samotném AKH, sem stojí za to volit cestu. Pokud už tu budete, takřka naproti se nachází ještě podnik Universitäts Bräuhaus. Přes slůvko " Bräuhaus" v názvu se nejedná o regulérní pivovar, podnik si dle informací z internetu nechává vlastní pivo vařit jinde. My to na místě nezjišťovali, hostinec navíc v době naší návštěvy nepůsobil úplně otevřeným dojmem.

 Na to, že zde vaří pouze jeden druh piva je místní varna obrovská.

Všechny tři další pivovary jsme navštívili společně jedno z dalších odpolední a podvečerů. První z nich se nachází nedaleko od bývalé všeobecné nemocnice a není problém k němu dojít i pěšky, pokud byste je chtěli navštívit najednou. Na nároží archaicky se vlnící Boltzmanngasse a Liechtensteinstrasse se v nepřehlédnutelné poloze v přízemí činžovního domu nachází od roku 2015 pivovárek Beaver Brewing Company (Liechtensteinstrasse 69).

 Nepřehlédnutelná poloha Beaver Brewing Company.

Pivovar vlastní americký majitel, což se odráží nejen v jeho pojmenování, ale i vzhledu podniku a nabízeném portfoliu (i nabídce kuchyně). Podnik představuje kombinaci moderního pivovarského lokálu v industrálním stylu a nabídku moderních craft breweries. Pivovar Beaver tak je víc než čímkoliv jiným hipsterským doupětem, současným podnikem, který je odpovědí na stále ještě konzervativní nabídku hlavního města Rakouska (Plzeň má Havrana, Vídeň má Bobra :) ).

 Vlevo vstup do pivovaru, vpravo centrální výčep.

Hned proti vchodu výčep s nabídkou, restaurace rozdělená na dvě křídla, která kopírují lichoběžníkový půdorys objektu. V pravém křídle viditelná varna, v levém nacházíme své místo k sezení my. Interiér sympatický, pro mne možná příliš studený, sedí se tu ale dobře. Před objektem je ještě menší sympatická zahrádka, orientovaná ale do možná až příliš hlučné křižovatky.

 Industriální a trochu strohý lokál.

Na čepu šest vlastních piv stálé nabídky, jedno sezónně se měnící a dvě hostující z jiných malých rakouských pivovarů. Ty přehlížíme, chceme místní produkt, je z čeho vybírat. Portfolio ryze americké, jsme zvědaví na místní provedení. Potěšila nabídka v 0,3 a 0,4 l velkých sklenicích, takřka bez přirážky za menší pivo, ceny piv přijatelné (+- 3,2 euro za třetinku). Pivo je čepováno do vlastních sklenic originálního tvaru s logem, tácky taky vlastní a pěkné. Vůbec celá grafická prezentace pivovaru je moc vydařená.

 Varnička pivovaru Beaver.

Ochutnáváme nakonec řadu výborných a výborně pitelných ejlů - State of Nature (Wheat Beer), Pacific Jade Single Hop (APA), Falling Leaf (IPA) a zvláště výborná černá Aengus at Home (Black Ale). Velice silný belgický Golden Ale "Brave Lion" zaujal, ale nerozšvihal - "americká" produkce ho zcela převálcovala. Zwickl, jediný spodňák v nabídce jsme neochutnali, stejně jako sezónní "Special Infusion", na který jsme zkrátka zapomněli. Stává se. ;) Beaver Brewing Company rozhodně doporučuji k navštívení. Je skvěle dopravně dostupný, samotný dům a jeho poloha mají své kouzlo a pivo je zde opravdu výtečné. Jediný mínus tak dávám za trochu odosobněný interiér, možná svou roli hrál i fakt, že v době naší návštěvy byl podnik poloprázdný.

 Stylové logované sklo.

Pokud je pivovar Beaver výkřikem moderní doby, naopak skanzen již nějaký ten čas zašlých pivovarských dob se nachází jen pár nároží odtud. Na moc pěkném malém náměstíčku pod vzrostlými stromy, ve čtvrti starých domků, které nedokázala úplně zcela požrat okolní činžovní zástavba a také ve čtvrti, která dýchá do dáli klidem tak odlišným od křižovatky před Beaver Brewing Company, se nachází další z dnes již tradičních vídeňských mini. Pivovar Highlander (Sobieskiplatz 4) s moc pěknou zahrádkou (po kolikáté to už píšu, proč jsme sem jezdili na podzim?).

 Poloha pivovaru Highlander je jednou z jeho
 hlavních devíz.

Pivnice pivovaru s dvounádobovou měděnou varnou je stylizován do atmosféry klasických ostrovních pubů. Celý poměrně přívětivý prostor působí celkově ale poněkud zašlým a zapomenutým dojmem. K němu možná přidal i fakt, že to odpoledne byl podnik téměř liduprázdný. Přední část podniku s výčepem a varnou byla bohužel kuřácká, a tak jsme se uchýlili do zadního nekuřáckého salónku. Naší návštěvu tady vyloženě zachránila obsluha, která přes naší zlámanou němčinu a prosbu o jiný jazyk odtušila odkud vítr fouká a nakonec jsme si déle pokecali v naší mateřštině. Paní servírka ve Vídni žije už snad 15 let, ale jazyk domova nezapomněla. Její reakce "Nein, v pohodě!" na jeden z mých dotazů byla kouzelná.

 Výčep pivovaru s varnou v pozadí.

Kouzelné ale nebylo pivo. V nabídce dva "Zwickl" spodňáky: nic moc, hodně sladký, ale stále ještě snesitelný polotmavý Märzen a klasický světlý nefiltrovaný ležák (pitelný, nejlepší pivo tady). Vyloženým průserem byl zdejší svrchně kvašený Stout. Podivná směs nejrůznějších chutí a vůní, z nichž některé v pivu nemají vůbec co dělat. Mám dojem, že jsem někdy před delším časem na toto pivo četl ne moc dobré reference a očividně se nic nezměnilo. Proč ho pivovar stále nabízí nechápu.

 Oba Zwickly Highlander.

Svrchňákový neúspěch z Highlandera jsme si mohli záhy vícenásobně napravit v posledním pivovárku této čtvrti, opět o několik rohů dále. Na parkovém prostranství v dolíku pod nečekaně prudkými činžovními ulicemi (ne nepodobnými těm na Žižkově) se přímo u točny tramvaje č. 33 působí jeden z nejoblíbenějších vídeňských minipivovarů, Lichtenhaler Bräu (Liechtensteinstrasse 108). Oblibu místa dokládá zcela natřískaná hospoda, obrovský kontrast oproti vylidněnému Highlanderovi.

 Pivovar Lichtenhaler - radost pohledět.

Prostor hostince tvoří zalomené písmeno "L". Naproti vchodu se nachází výčep, doprava je pak lokál s pitoreskní jednonádobovou varnou - vaří se zde pouze infuzně. Oblíbený pivovar působil jako hodně geekovské místo v nejlepším slova smyslu - na čepu ohromné portfolio všemožných pivních stylů, knihovna plná pivovarské literatury ad. Věděl jsem, že tady se mi bude určité líbit.

 Příjemné prostředí lokálu s miniaturní varničkou.

Kromě standardního, ale hodně chmeleného Helles jsou v nabídce samé se měnící pivní styly z celého světa. Chtěl bych vám teď o nich něco říci, ale kdybyste mi koleno vrtali, nevzpomenu si na nic. Poznámky si obvykle nedělám a vzpomínky na ochutnaná piva v sobě nechávám uzrát a to, co zde potom prezentuji na blogu bývá psáno s potřebným odstupem. Je záhadou, proč zrovna Lichtenhaler, kde se mi tolik líbilo (a vím že mi i chutnalo), zůstal zapomenutý. Natolik, že u některých z piv vám ani nepovím, o co se jednalo.

 Výčep.

Na čepu každopádně Black IPA, Belgisch Blond a California Common. Ty doplňoval ještě Wild Hopy, o kterém nyní ani netuším, jakého stylu že to pivo bylo. Jsem ostuda a ještě jednou se omlouvám. Snad to zachrání lakonické sdělení, že nám tam chutnalo a zejména, že z Lichtenhalera jsme odcházeli nejvíc spokojení ze všech toho dnes navštívených podniků. Svou roli ale bezesporu hrála ta atmosféra, která v lokále působila. Nejspíš uděláte nejlépe, když sem někdy sami zajedete ochutnat a napravíte tak okno v mých vzpomínkách.

 Logované sklo.

Pokud se budete v těchto končinách pohybovat, mám takový dojem, že nějaké (i nové) pivovarské podniky se nachází i ještě dále ven z města za Gürtelem. Nám tento exkurz v jeho vnitřním obvodu ale bohatě stačil. Na velmi malé ploše jsme měli možnost navštívit tři (resp. čtyři) zcela odlišné podniky, které náležitě ukazuji, jakých podob v současnosti vídeňská pivovarská scéna nabývá. Navštivte je také, ale Lichtenhaler si nechte určitě nakonec: je to tam opravdu pěkné a navíc. Není nic příjemnějšího, když vám tramvaj staví přímo u dveří do podniku.

 Dopili jsme a hurá na tramvaj domů. ;)

Tento příspěvek o Vídni byl předposledním v řadě vyprávění. V tom posledním se podívám na dva extrémní konce zdejší pivní současnosti. Zmonitoruji v něm aktuální, převážně létající, moderní vídeňskou craft beer scénu. Podíváme se ale také na aktuálně největší velkopivovar v oblasti, jehož historie je zároveň pevnou součástí dějin pivovarnictví nejen v Evropě, ale i na světě - vyhlášený Dreherův schwechatský pivovar. O tom - a ještě o něčem navíc - zase příště.

1. díl seriálu: Brauwerk a Ottakringer - sepětí progrese s tradicí
2. díl seriálu: V centru dění
3. díl seriálu: AKH, Beaver, Highlander a Lichtenhaler
4. díl seriálu: Moderní "craft" pivovary a nostalgie ve Schwechatu