SMUTNÁ ŽITAVA A JEŠTĚ SMUTNĚJŠÍ SOCIETÄTS BRAUEREI

Děkuji Jirkovi Kaňovi, že mne jednou zmínkou v mailu posunul k tomu, abych dokončil k vydání na blogu jeden z restů, který mi tady ležel od loňského podzimu. Tehdy jsme se při jedné cestě z Liberce do Görlitzu, o kterém jsem tady na blogu psal, zastavili i v Žitavě, dnes pivně zcela pustém městě, které si tady na blogu ale článek rozhodně zaslouží. Nejen pro svou pivovarskou dávnou i nedávnou minulost, ale i pro sílu dojmů, které v nás zanechala návštěva ve starém Společenském pivovaře, uzavřeném na počátku 90. let. Respektive spíš toho, co z něj zbylo.

Jestli ještě před deseti lety představoval sice opuštěný, ale jinak poměrně dochovaný areál, v současnosti je již všechno úplně jinak. Když jsem navštívil Žitavu před čtyřmi lety naposledy, fotil jsem si ještě na někdejší pivovarské bráně nádherný kovářský detail - nápis "A. G. Societäts Brauerei" - i ten už mezi tím někde zmizel. I to dobře charakterizuje osudy nejen pivovaru, ale i celé Žitavy. Smutné Žitavy.

 Brána do Společenského pivovaru. Ve výřezu podoba její koruny z roku 2010.

Slavná a dlouhá historie města, které bylo svého času i součástí Českého království a kterému městská práva udělil roku 1255 Přemysl Otakar II., je ale v jeho ulicích (v nedělním odpoledni zcela liduprázdných) stále vidět. Vysoké věže kostelů či radnice, dodnes v organismu města patrný někdejší hradební okruh či dnes již opět opravené měšťanské domy jeho historického jádra upomínají na minulost nejstarší. O tom, že Žitava kdysi patřila skutečně k bohatým městům, která, na rozdíl např. od nedalekého Liberce, těžila z dálkového obchodu, se návštěvník může dobře přesvědčit u obrovského objektu solnice v ulici Neustadt, dnes využívané jako knihovna.

 Žitavská solnice na ulici Neustadt, dnes sloužící jako knihovna.

Druhé období slávy Žitavy, spojeného s rozvojem místního průmyslu, pak představují průmyslové čtvrti, z nichž jedna leží přímo mezi historickým jádrem města a nádražím. Zaujme určitě zdejší stará plynárna i zde stojící budovy Společenského pivovaru, o kterém bude za chvíli ještě řeč. Samotné Žitavské nádraží s velkou odbavovací budovou a rozsáhlým kolejištěm normálně i úzkorozchodných tratí (mimochodem, jedna z lokálek míří do nedalekého Oybinu, jednoho z nejkrásnějších míst široko daleko) je jen třešničkou na dortu vzpomínek na slavnou minulost.

 Pěkně dochovaný plynojem bývalé plynárny nedaleko nádraží.

Dvacáté století se na Žitavě skutečně nebývale podepsalo. Negativně se projevila již léta záhy po druhé světové válce, kdy byly s odsunem německého obyvatelstva z českého pohraničí i z oblastí tzv. ziemii odzyskanych (širokého pásma východně od linie Odra-Nisa, které připadlo po válce Polsku) zpřetrhány obchodní vazby i společenské souvislosti města, které se náhle ocitlo v odsunutém krčku německého území. Pocit odříznutí později posílila i bezprecedentní exploatace krajinného zázemí zejména severně a východně od města zřízením velkolomů hnědého uhlí. 

 Pěkně opravená, ale poněkud nevyužitá budova nádraží. Vepředu úvrať koncové
 úzkorozchodné tratě do Oybinu a Jonsdorfu.

Poslední tečkou pak byla léta devadesátá a obnovení jednotného Německa. Řada obyvatel odešla "za lepším" do jeho západní části a Žitava tak dnes představuje smutné, poloopuštěné město (ve městě dnes žije o polovinu méně lidí než před 80 lety) plné opuštěných a zanedbaných domů duchů. A to bohužel i v historickém jádru, plném proluk a zbořenišť. Zejména čtvrť kolem Rosenstrasse je toho nejlepším dokladem. Stejně smutným dojmem dnes bohužel působí i zmiňované nádraží, jehož v dnešním pohledu naddimenzované kolejiště zarůstá náletovými stromy za občasného projíždění motorových vlaků z Liberce do Varnsdorfu či směrem na Görlitz.

 Některé neopravené uličky historického jádra
 dýchají atmosférou podobnou té v Sudetech.

Podobně smutný vývoj prodělalo i Žitavské pivovarnictví. Zdejší Společenský pivovar, kdysi jedna z pevných součástí Žitavského průmyslu, byl po znárodnění přičleněn pod nedaleký provoz pivovaru Landskron v Görlitzu, v jehož rukou zůstal až do roku 1990. Období nabyté samostatnosti, která zřejmě měla obnovením historického názvu podniku vzpomenout jeho lepší roky, netrvalo ani rok a pivovar byl roku 1991 uzavřen a jeho areál od té doby nezadržitelně chátrá. Využívaná je jen část někdejší sladovny. 

 Pohled na pivovarský dvůr, část vlevo je částečně využívaná.

Pivo Zittauer je sice možné ochutnat i dnes, vařené je ale v pivovaře v nedalekém Eibau. Ani pokus obnovit pivovarnictví v Žitavě v podobě minipivovaru v roce 1993 nakonec nevyšel. Pivovarský provoz v budovách hotelu Riedel nedaleko parku Weinaupark na periferii města, pod názvem Zittauer Bürgerbrau či Zittauer Brauhaus, je už léta zrušený. Žitava je tak dnes pivně zcela opuštěným a smutným městem, prachmizerná je i nabídka hostinců v centru města, pár štítů avizovalo zejména piva z nedalekých průmyslových provozů. Žitava tak dnes představuje pivně zcela mrtvé a nezajímavé město a její návštěva je v tomto směru zajímavá právě zřejmě jen díky budovám starého pivovaru. 

 Typická nabídka piva v Žitavě: na čepu Eibauer a zavřeno.

Jeho návštěvu bych Vám ale rozhodně nedoporučoval - v Žitavě platí přísný zákaz vstupu do opuštěných domů pod velmi vysokou pokutou. To jsme my ale naštěstí při naší návštěvě nevěděli, a tak jsme se nebáli nakouknout pod pokličku jeho zcela volně přístupných zdevastovaných prostor. Musím říci, že to rozhodně stálo za to, a tak Vám nyní přináším, na blogu Pivní Partyzán poměrně netradičně, fotoreportáž z místa. Jsou to smutné záběry ze smutného místa s přáním, kéž podobný osud potkává do budoucna co nejmenší množství pivovarů, a také naopak - kéž potkává co nejvíce pivovarů podobný osud, jako toho v nedalekém Frýdlantu. Když si prohlížím ty fotky, uvědomuji si, že před třemi lety vypadal vlastně v podstatě úplně stejně jako ten Žitavský.

 Chátrající objekt varny pivovaru...

 ... a pohled do jejího interiéru.

 Zde bývala vystírací káď. Ještě před deseti lety byly v pivovaře všechny nádoby
 dochovány...

 Pohled do někdejší mladinové pánve. Hromada dole je izolace jejího dna. Z pivovaru
 zmizelo víceméně vše, co je možné zpeněžit.

 Laboratoř pivovaru působila dojmem, že jí pracovníci opustili právě včera...

 Stupňovitost jakého piva asi měřil naposledy?

 Snad jenom ten šnek není původní...

 Žitavský pivovar zřejmě stáčel do lahví s patentním uzávěrem.

 A také do třetinkových lahví. Dle jména společnosti se jedná zřejmě o etiketu z
 krátkého "kapitalistického" období po roce 1990.

 Časomíra Žitavského pivovaru odpočítává rychle jeho čas. Warte...

 Chtěli jsme se zeptat sládka na to, jaká piva se v pivovaře vaří...

 ... bohužel nebyl doma.

 Půda nad pivovarem. Působilo to tam úplně stejně, jako nedávno v Benešově, jen
 snad trochu uklidit.

 Násyp sladového šrotu do vystírací kádě.

 Třeba by ještě fungoval.

 Částečně dochované zařízení pivovaru a sladovny.

 Pohled směrem ke sladovnickému hvozdu, bohužel podlaha tam byla tak ztrouchnivělá,
 že jsem se neodvážil jít dál.

 Čeká Žitavský pivovar světlá budoucnost?

 Bohužel to vypadá spíš na zapomenutou minulost.

 Pohled na budovu chladného hospodářství.

 A na malý pivovarský dvůr, který bohužel dobře dokládá, v jakém stavu se v
 současnosti objekty pivovaru nachází. Bude se tady ještě někdy vařit pivo?