SLAVNOSTI PRŮMĚRNOSTI TÁBOR

Na Slavnosti piva do táborského hotelu Palcát jsem se chystal již několikrát v minulých letech, ale nikdy to nedopadlo. Letos naopak tomu víc náhod chtělo, že jsem se na tuto provařenou akci konečně dostal. Prostory hotelu Palcát jsme navštívili v pátek večer, který tradičně patří k vrcholům celé akce. Slavnosti piva Tábor jsou natolik známé, že o nich nemusím psát žádné informace, snad jen, že letos se konal již 22. ročník.

Na akci mne nejvíc lákala široká přehlídka tuzemských pivovarů (na kterých je ostatně celá akce postavena, ze zahraničních byly přítomné např. Baltika z Petrohradu či Mnichovský Paulaner), tak jsem byl zvědavý, jakou nabídku v tomto širokém výběru najdu. Viděl jsem v tom ideální příležitost k ochutnání piv, která jsem doposud ještě neměl, zejména z malých a nejmenších pivovarů.

Trochu nevhod jsem v týdnu před Slavnostmi dostal rýmu jak trám, a tak jsem, se zcela zabetonovaným nosem, nebyl moc schopen posuzovat, co právě konkrétně piji, takže jsem nakonec ochutnávaná piva hodnotil prakticky jen na škále chutná/nechutná. Z tohoto důvodu se o ochutnaných pivech zmíním jen krátce, nakonec nejsou ani důvodem, proč tento příspěvek píšu. Ve dvou případech jsem sáhl po pivech, která jsem již někdy dříve pil: světlý ležák od Vítka z Prčice jsem si dal jen proto, že ho na akci čepoval Milan z benešovského pivního klubu Melodie. Nebylo vůbec špatné. Stejně tak nebyl vůbec špatný (naopak!) světlý speciál d´Este z pivovaru Ferdinand (Benešov), pro který mám velkou slabost.

Ostatní piva jsem pil poprvé. Radost mi udělal klasicky Vyškov s novinkou Amber IPA. Na můj vkus dost hodně sladká, ale jinak, myslím, povedené pivo. Hodně mi chutnal i polotmavý ležák z Vimperka, ale pil jsem od nich i piva lepší. Naopak jako vyložený propadák hodnotím 20° Stout nabízený pivovarským dvorem Zvíkov. Divné přeslazené pivo, které mělo s Imperial Stoutem (v tomto pivním stylu je označován různě na internetu, netuším, zda je to charakteristika samotného výrobce) společnou jen tu polovinu jména. Podobně děsivě na mne působil i světlý ležák Slezan z Leskovce, ve kterém jsem, i přes rýmou otupělé chuťové buňky, necítil skoro nic jiného, než máslový diacetyl. Další piva, která jsem pil: světlý ležák Hron z Náchoda, světlý speciál z Lipníka nad Bečvou a světlý ležák Pacov. Na víc bohužel už nezbyl čas.

Slavnostem piva Tábor, jak i přehled mnou ochutnávaných piv dokazuje, jasně dominoval světlý ležák a jemu podobná piva. Těšil jsem se, s čím se tuzemské pivovary na takto velkou akci vytáhnou a skončil jsem hluboce zklamán. Nabídka, čest výjimkám, fádní, šeď a šeď. Na druhou stranu, asi nebylo komu nabízet. Očekával jsem, že zde uvidím lidi, kteří mají o pivo opravdový zájem a těší je ochutnávat nové a nepoznané. Toho jsem se (alespoň na můj první, druhý i třetí pohled) nedočkal. Mezi návštěvníky převažovalo jakési podivné pivní buranství, napříč všemi sociálními kategoriemi. Jak mi potvrdil i jeden nejmenovaný stánkař, nikdo z těch, kdo si u něj nechali natočit pivo se nezajímal o jeho původ, způsob výroby, složení ani žádné informace o pivovaru, prostě nic.

Možná to je jen můj problém a ostatní to mohli vnímat jinak, ale podobně nepříjemný pocit jsem měl z celé této akce. Výše psané dojmy ve mě navíc jen podporovala ať už zcela fádní a také kvalitativně nevyvážená hudební produkce, která se celým večerem nesla z pódia v hlavním sále a nebo dostupné občerstvení, sestávající z obrovského množství masa ve všech podobách, které, bůhví proč, je stále v českém prostředí zafixováno jako něco, co prostě automaticky patří k tradičním pokrmům lidových vrstev.

Už delší dobu se smutkem pozoruji postupný úpadek slušného chování ve společnosti vůbec. Lidi, jakoby už zapomněli (a nejen mladí!), že je slušností pustit druhého ze dveří, dávat dámám přednost či se omluvit ve chvíli, kdy do někoho (v lepším případě nechtíc) třeba strčím. Vůbec pak nepřekvapí, že na akci, kde se na poměrně malém prostoru vyskytuje obrovské množství lidí, navíc posilněných nějakým tím pivem, docházelo k podobným momentům téměř neustále. I to jen podtrhlo celkový smutný dojem z této akce, který jsem si odnášel domů.

PS: cestou z Tábora se mi udála ve vlaku taková "vtipná" událost, která jakoby jen podtrhla vše, co jsem výše napsal. Zájemcům jí, nejlépe někdy v klidu a u dobrého piva, povím. Ač také s pivem souvisí, na tento blog se nehodí. ;)