20. července 2017

ZA ROSŤOU KLOUBKEM (1970-2017)

Pivní svět občas přináší i smutné zprávy. Ta, kterou budu dnes psát je bohužel z těch nejsmutnějších. 20. července 2017 nás zcela nečekaně navždy opustil velký milovník piva, skvělý kamarád, ale hlavně jeden z nejhodnějších a nejúžasnějších lidí, které jsem kdy v životě poznal. Budiž tento příspěvek malým osobním nekrologem za Rosťu Kloubka. Nikdy mne asi nenapadlo, že budu podobný text na blog psát a jediný nekrolog, který jsem kdy dříve napsal, byl za Klokočníka. Kde to měl Rosťa mimochodem moc rád, a kam jsme spolu před pěti lety také zašli poprvé spolu na pivo. Rosťa si ale takový text tady zaslouží, protože mu vděčím za mnoho. A nakonec vlastně i za tento blog.

 Rosťa Kloubek (1970-2017).

Rosťu jsem dlouhá léta znal pouze jako nadšeného pivního spisovatele, který dokázal ve svých textech psaných zejména pro server pivní.info překročit hranici běžného psaní o pivu. Poeticky laděné příspěvky, neskrývaná láska k cestování, životu i setkávání se s lidmi byly tím, co jeho texty odlišovalo od jiných a já si je hned zamiloval. Moc mne mrzelo, když Rosťa později psal už méně, ale o to více jsem se těšil na každý jeho nový text. Poslední roky nepsal už skoro vůbec a vždycky říkal, že to vůbec nevadí, když už si vychoval následovníky. Rosťa mi byl vždy velkým učitelem a inspirací a byl to právě on a jeho psaní, kdo mne (aniž by o tom tenkrát sám věděl) před lety posunul k rozhodnutí založit pivní blog a psát na něj i osobněji laděné texty a nebát se překračovat hranice toho, co asi lidé běžně pod pojmem pivní blog očekávají. Jsem mu za to dodnes moc vděčný a budu se stále snažit, aby na něj byl blog Pivní Partyzán i nadále alespoň malou důstojnou vzpomínkou.

Osobně jsme se s Rosťou poznali až na slavnostním otevření pivovaru v Úněticích v červnu 2011. Tehdy nás seznámili společní známí, a my tak konečně prolomili několikaletou tajemnou bariéru, kdy jsme si přestali navzájem být pouze jmény z internetových pivních diskusí. Co na tom, že nám pak trvalo více než rok, než jsme spolu zašli poprvé v srpnu 2012 na pivo právě ke zmiňovanému Klokočníkovi. Stačilo pár slov a já hned věděl, že ten Rosťa z internetu je i skutečný Rosťa a že všechny ty příběhy o kterých psal jsou skutečné a co víc - člověk je s ním může i prožívat.

Poznali jsme ho tak asi všichni. Věčně rozesmátého, upovídaného a nadšeného pro každou špatnost, nejlépe samozřejmě související s pivem. Prožili jsme toho pak za těch několik společných let tolik, že by na to nestačil samotný blog (a nakonec i něco málo z toho se tady na Partyzánovi ukázalo). Společná setkání u domácího vaření piva, líznické akce, výlety do pivovarů, novoroční posezení, anebo prostě jenom tak zajít na pivo třeba ke Škvorům. Bylo toho plno a mnoho jsme toho ještě měli naplánováno. Hrozně těžko se mi smiřuje s tím, že už nikdy neabsolvujeme tu noční cestu přes Čerčanský chlum od Kuldy do krásného Posázaví, které tolik miloval.

Celý letošní rok, když jsem mířil za Rosťou do skladu Bad Flashe, kde si konečně splnil svůj životní sen pracovat s pivem a u piva, jsem mu vždy jen tak ze srandy napsal zprávu, zda ho tam ten den potkám. Nevím jak to vzniklo, ale vždycky mi odepsal, že tam není a doplnil to nějakou úplně nesmyslnou výmluvou. Nekecám, ale já mu na to vždy skočil a pak už jen čekal, co si na mne vymyslí příště. Přiznám se, že pořád někde ve skrytu duše tajně doufám, že mi zítra od Rostíka pípne zpráva, že si zase jen dělal legraci a ať se za ním určitě zastavím.

Rosťa by si určitě nepřál, abychom tady za něj na zemi byli smutní. Beztak už tam někde nahoře nutí svatého Petra, aby něco uvařil a třeba taky bude mít konečně zase čas na to psaní. Vím, že nás u toho tady dole sleduje a bude rád, když si pokaždé dáme ještě jedno pivo navíc i za něj. Rosťo, kamaráde, nikdy na Tebe nezapomenu a budu Ti vždycky držet židli, kdyby sis to třeba ještě rozmyslel.

5 komentářů:

  1. Díky Michale za vzpomínku. Rostíku budeš mi chybět a slibuji, že na tebe budu u piva myslet. Vlastně neslibuji, ale vím, že to tak bude. Byl jsi jeden z nás a zanechal jsi i ve mne hlubokou stopu. Se slzou v oku jsem si Rostíku přečetl tvůj článek kterým jsi popisoval naše seznámení. Za měsíc tomu bude přesně 10 let. Deset let tě Rostíku znám. Tvá krásná čeština, tvá láska k pivu, tvá láska k životu ... Takto proběhlo naše seznámení: http://pivni.info/exkurze/111-splneny-sen-pivnika-prazskeho-i-s-bonusem.html Dej Bůh štěstí

    OdpovědětVymazat
  2. Na polízanou Rosťo.
    Kulda

    OdpovědětVymazat
  3. Michale, velmi Vam dekuji za tento clanek. Je moc krasne napsany... diky!
    Iva Kloubkova

    OdpovědětVymazat
  4. Já už to úplně vidím, jak si dáváš nebeské pivko se svým tátou, mým tátou a naším společným dědou... tak se tam, kluci, opatrujte a počkejte tam na nás u jednoho stolu. Mám radost, že jsem Ti mohla splnit jedno ze Tvých předsevzetí a stihla s Tebou, můj nejmilejší skorobratře, vypít jeden žejdlík... nezapomenu... S.

    OdpovědětVymazat