DVAKRÁT K HRANICÍM VELKÉ PRAHY: DOLNÍ POČERNICE A UHŘÍNĚVES

Prodloužený víkend na začátku července patřil u nás, stejně jako loni, pobytu v Posázaví a bylo jasné, že ho spojíme s nějakým výletem do blízkého okolí. Do pivovarů v blízkém okolí, samozřejmě. A stejně jako v minulém roce jsme se i tentokrát nakonec vydali na okraj Prahy, letos ale za hranice Velkého města. V posledních měsících vznikly hned dva nové pivovary na dvou pražských předměstích a co víc - ne zas tak daleko od sebe, aby se nedala stihnout návštěva v obou, spojená navíc s příjemným pěším výletem pěknou krajinou. Čekala nás tak návštěva ve dvou staronových pivovarech - Dolních Počernicích a Uhříněvsi a procházka Přírodním parkem Říčanka. Nakonec jsme ale navštívili pivovar, respektive zejména jeho pivovarskou hospodu, jen jeden, ale abych nepředbíhal...

 Z příjemného výletu: Podleský mlýn pod hrází stejnojmenného rybníka.

Areál zámku v Dolních Počernicích býval poměrně častým cílem našich procházek v době, kdy jsme bydleli v nedalekých Kyjích. Zámek a jeho hospodářské zázemí doplňuje velice příjemný park v bezprostřední blízkosti hráze velkého Počernického rybníka. Pod ní park protíná náhon s objektem bývalého mlýna, dotvářejícím pěknou scenerii místa. Tu obohacuje i budova někdejší sladovny, která byla již před více lety přeměněna na restauraci Léta Páně. Nejedná se ovšem o jediný podnik tady. Zjevně majetný majitel zde postupně proměňuje všechny stavby někdejšího hospodářství (včetně zmíněného mlýna) na nové využití zaměřené na cestovní ruch, gastronomii a welness. 

 Bývalá sladovna (a starý pivovar) - dnes restaurace
 Léta páně. 

Přestože mám podobná nová využití starých staveb opravdu rád, v tomto případě jsem si nebyl úplně jistý. Jak řekla moje žena, je zde vidět, že "peníze neznamenají automaticky malebnost". Celý areál na mne působí dnes poněkud překašírovaně, trochu prvoplánově a lehce lidsky odměřeně. Možná je to ale jen můj problém, protože jak jsme se mohli sami při návštěvě tady přesvědčit, svojí klientelu si areál zjevně našel.

 Někdejší mlýn s náhonem.

Tak nebo tak, již kdysi jsem si při procházkách parkem říkal, že toto místo by si obnovu pivovaru, který se zčásti dochoval nad sladovnou směrem k ulici Národních hrdinů, zasloužilo. Dočkal jsem se. Již asi před rokem probleskovaly první zprávy o obnově zdejšího provozu. Historie pivovarnictví tady se datuje již minimálně v době renesanční a nová doba pro pivovar nastlala v 80. letech 19. století s jeho parostrojní přestavbou. Respektive spíš novostavbou - starý pivovar byl přestavěn na dnešní již zmiňovanou sladovnu a pivovar nový byl vystavěn trochu severněji. Provoz ukončil pivovar již před druhou světovou válkou a byl následně jen nedostatečně využíván. V červnu 2016 se ale na mapu českých pivovarů dostává další obnovený starý pivovar. Je tomu tak dobře a já se těšil, jak ho ještě za tepla navštívím.

 Staronový pivovar v pohledu ze dvora...

Jenže. Jenže na webovkách podniku bylo možné najít jen kusé zprávy o otevírací době. Víkendy od 11 hodin, všední dny od 16. Svátek sv. Cyrila a Metoděje, ve který jsme místo navštívili, je bohužel v Dolních Počernicích vnímaný jako všední den. O otevírací době jsme navíc nenašli na vstupech do pivovaru ani cedulku a tuto informaci nám předal přes zeď zřejmě místní provozní. Nedalo se nic dělat, návštěva v dolnopočernickém pivovaře nám tak zůstává na příště.

 ... a z ulice. Posezení na té zahrádce musí být moc příjemné - tak snad příště. ;)

Skrz velké okno bylo možno přehlédnout prostor celé restaurace, která působila poměrně útulným dojmem s dominující varnou v čele. Restaurace vznikla (teda alespoň doufám, že se mi podařilo dobře číst v tvarosloví budov) v prostoru někdejšího úseku chlazeni mladiny a části chladného hospodářství a je vedená v moderním hávu, ale za zachovaní tradičních materiálů a prvků. Obdobně byla řešena i rekonstrukce samotných budov, kde se investor nebál moderních velkých skleněných ploch, které ale ve starém a poměrně slepovaném komplexu budov nepůsobí nikterak rušivě. Za to tedy palec nahoru.

 Nabídka.

Když už jsme tady byli, zašli jsme se alespoň podívat do restaurace Léta páně, o které jsme dostali informaci, že má na čepu alespoň místní světlou 11°. Zaskočili jsme tak na jedno rychlé pivo a pak pryč. Nebylo špatné, klidně bych poseděl u více, spíš nás odpuzoval samotný prostor. Pokud jsem v případě nového pivovaru chválil, tady se něco nepovedlo. Nevím, zda při této konverzi investor ještě neměl důvod ctít dědictví industriální stavby, nebo mu to prostě bylo jedno (anebo se jednalo o investora jiného, nevím, jaká je vlastnická historie komplexu), ale interiéry zdejší restaurace jsou jedním z mých doposud nejodpornějších zážitků s novým využitím industriálních staveb. Svou roli hrál zřejmě i celkový výraz podniku, který, ač působící rádoby "hoch" dojmem, byl celkově i takový zanedbaný, všude se povalovaly nějaké odpadky apod. Z této perspektivy mi zpětně dolopočernický park jako tolik příjemné místo už nepřipadal.

 To se moc nepovedlo, co? Z interiérů bývalé sladovny.

S hodnocením pivovaru však počkám na příště, třeba návštěva přímo v něm na mne zapůsobí úplně jinak a ač se jedná o provozy stejného majitele, nechci místo soudit bez patřičného osahání. Do Léta páně se určitě vracet nebudu, pivovar Dolní Počernice někdy brzy ale navštívím určitě rád.

 Počernická světlá 11° v restauraci Léta páně.

Kam se budu ale vracet určitě rád vím již nyní. Obnovený pivovar v Uhříněvsi, respektive, jak už bylo napsáno, zejména jeho zahradní restauraci. Stejně jako v případě Počernic jsem si i tady v minulosti vícekdy říkal, že toto místo by si obnovu pivovaru zasloužilo. Uhříněveskou tradiční restauraci "Pivovarská" jsem již dříve několikrát navštívil, ač na čepu zde býval pro mne zde nezajímavý Plzeňský Prazdroj. Hlavním důvodem byla její lokace u autobusové zastávky směrem na Kostelec nad Černými Lesy, a někdy to zkrátka vyšlo tak, že jsem zde musel přestupovat přímo před restaurací přestupovat. Na Silvestra 2013 jsme zde dokonce v šíleném mrazu stopovali, když nám autobus ujel, na první várku piva v Minipivovaru Šnajdr.

 Restaurace Pivovarská se nachází v bezprostřední blízkosti nepříjemně frekventované
 ulice Přátelství, ale na zahrádce pod kaštany vpravo panuje příjemný klid. 

Teď by čekání bylo už mnohem příjemnější - restaurace Pivovarská nese svůj název už opět po právu, neboť od letošního dubna se zde točí kompletní sortiment ze zdejšího obnoveného pivovaru, který se ukrývá pár desítek metrů dál na konci slepé ulice K Sokolovně (vzhledem k faktu, že ulice končí nádvořím pivovaru, dokázal bych si představit i její jiný, přiléhavější pojmenování ;) ).

 Pěkný výčep.

Příjemné posezení v zahradě pod vzrostlými kaštany připomíná tu nejlepší tradici historických výletních restaurací. Když jsem se někde na internetu dočetl zprávu, že pražané už na Uhříněveské pivo nemusí jezdit na kraj Prahy, protože pivovar otevřel novou pivnici na Vinohradské ulici v centru města, pochopil jsem, proč sláva podobných restaurací je dávno pryč. Je to škoda, zvlášť, když Uhříněves je tak dobře dostupná jakoukoliv městskou dopravou, včetně vlaku. Včetně pěší chůze (nevím, zda se na pivo chodí lépe pěšky, anebo jezdí vlakem).

 No není to nádhera? ;)

Po výletě ale chutná žíznivému nejlépe a to se potvrdilo i tentokrát. Za portfoliem pivovaru stojí tandem Zdeněk Veselý (celoživotní sládek od Medvídků) a Ruda Lach, který je nyní známý zejména svým pololétajícím Prager Laffe (mimochodem, oba dva sládkové, stejně jako provozní z restaurace jsou v Uhříněveském piovaru podílníky - skvělý přístup majitele, jak zajistit kvalitu vařeného i čepovaného piva!). V nabídce restaurace není klasická světlá 12°. V Pivovarské nahradil někdejší PP výborný světlý ležák stupňovitosti 11°. Jinak je ale nabídka široká, zejména co se silných spodně kvašených piv týká. Polotmavá 13°, světlá 14° (skoro nejlepší z celého portfolia) a moc mne potěšil spodně kvašený 16° porter "baltského", rozuměj klasického středoevropského typu. Taková piva mám rád. Jako bonus pak velmi dobrá pšenice a pro zájemce o moderní svrchňáky pak Goldie - potomek právě zmiňovaného pražského floutka.

 16° porter a 11° pšenice.

Marně přemýšlím, kdy a kde jsem se cítil takto příjemně při posezení u nás, ale k úplné spokojenosti mi chyběl malý krůček. Podívat se na obnovený pivovar. Nechal jsem paní Partyzánovou na zahrádce s naším malým Partyzánem, který nadšeně skotačil na zdejším velkém dětském koutku, a vydal se starosvětskou ulicí K Sokolovně k pivovaru.

 Odpolední slunce na fasádě Parostrojního pivovaru
 v Uhříněvsi.

Člověk si někdy říká, že štěstěna je dílem náhody. Když jsem vstoupil na pivovarský dvůr, poprosil jsem zde dva muže v družném hovoru, zda si tam můžu něco vyfotit. Slovo dalo slovo a z jednoho z pánů se vyklubal majitel pivovaru. Za chvíli mi už točil světlou 14° z tanku a povídal o historii i současnosti pivovaru (je skutečně zajímavá, ale tak dlouhá, že si to nechte také raději někdy vyprávět a nebudu zde tím zaplevelovat místo). Nápis "S úctou k tradici" na ceduli u vstupu pro mne dostal nový rozměr, když mi pověděl, že je potomkem původních majitelů, kterým byl pivovar po roce 1948 znárodněn a následně uzavřen.

 Schematizovaná podoba pivovaru a jeho logo na ceduli u vstupu na pivovarský dvůr.

Areál byl nedostatečně využitý, ale naštěstí resituenti se k němu po navrácení nechovali macešsky, postupně ho rekonstruují a obnovení pivovaru bylo jen dalším logickým krokem k jeho záchraně a k nalezení jeho nového smysluplného využití. Nový minipivovar vznikl v bezprostředním sousedství původní varny, technologii dodaly Pacovské strojírny a varní souprava je na 20 hl vyrážené mladiny. Kvašení ležáků probíhá v otevřených spilkách objemu 20 a 40 hl, svrchňáky kvasí v CKTanku. Ležácké tanky jsou taktéž 20 a 40 hl. Majitel mne prosil, abych v interiérech nefotil. Nevím, jaký měl důvod, neboť celý pivovar byl až úzkostlivě vycíděný, lesknoucí se a fotogenický, ale jeho přání jsem samozřejmě respektoval.

Jednu fotku z interiéru pivovaru ale přece jen ukázat můžu. Když majitel viděl můj zájem o pivovar i o jeho historii, vzal mne do prostoru staré varny. Spadla mi čelist - v pivovaru zůstala dodnes dochovaná v nezvykle kompletní podobě původní historická varní garnitura instalovaná firmou Novák & Jahn. Do budoucna by se zde měla nacházet místnost pro zážitkové degustace, pro mne ale zážitkem byla pouhá krátká návštěva tady. Je tedy jasné, že zdejší pivovarská tradice má skutečně co nabídnout - ze současnosti i z historie. Majiteli jsem moc za prohlídku poděkoval a utíkal zpět na příjemnou zahrádku pod kaštany.

 Unikátně dochovaná stará varna - velká devíza do budoucna.

Návštěva v Uhříněvsi se tak povedla po všech stránkách a rád se sem kdykoliv vrátím. Třeba až někdy zase pojedu do Kostelce a jakoby omylem si tu nechám ujet spoj. Důvodem může být i plánované rozšíření portfolia pivovaru, a tak bude možnost ochutnat něco nového. Ale vracet se sem budu rád i tak, ať už pěšky, anebo vlakem. Uhříněveský pivovar a Pivovarská jsou krásným příkladem obnovení klasické venkovské restaurace na okraji Prahy a věřím, že se stane vítaným cílem nejen víkendových výletů. Obnovovaný pivovar by si to jistě zasloužil.

Kéž by podobný pozitivní osud potkával i další české venkovské pivovary a pivnice, které jsou němými zašlých svědky krásných starých časů. A my jsme ten sváteční den na ně zavzpomínali opravdu rádi.