21. června 2015

ÚSPĚŠNÝ TÝDEN PIVNÍ REVIZE

Některé články na blogu jsou pouze o novinkách, některé jsou naopak o vzpomínkách. Někdy se ale člověku sejde najednou tolik zážitků, které nejsou ani o jednom. Jsou zkrátka a jenom dokladem toho, že opakování je matka moudrosti a že je dobré se na některá místa vracet, oživit si zážitky, zjistit, zda to tam, kde se mi dříve líbilo funguje pořád tak a naopak, zda tam, kde jsem nebyl spokojen, se třeba něco nezměnilo. A právě minulý týden byl jedním z takových. Nečekaně nabitý a nečekaně plný samých pivních návratů a takových malých inspekcí. Týden pivní revize.

A všechno začalo vlastně už páteční večer po Festivalu minipivovarů na Pražském hradě. Přestože jsem měl v plánu po něm hned valit na kutě, neboť mne druhý den z rána čekaly výjimečně nepivní povinnosti, nakonec jsem musel změnit plány. Přítomnost Míry Dobeše v Praze a naše společná touha navštívit znovuotevřené Dno Pytle tak moje kroky zavedly nikoliv do postele, ale na pražské Vinohrady. Právě tam, hned u zastávky tramvaje Vinohradská tržnice se v současnosti tento zajímavý pivní podnik nachází.

 Večer u výčepu v novém Dnu Pytle.

Někdejší miniprovoz v Kateřinské ulici mi povětšinou pro svou mírnou odlehlost unikal a od časů, kdy jsem tam vítal pravidelně při závozech frýdlantského Albrechta se mi tam podařilo dostat jen asi jednou nebo dvakrát, což mne hodně mrzelo. Za prvé mi seděl koncept podniku, kde mohl člověk ochutnat zase něco jiného, než v ostatních pražských ochutnávkových pivnicích. Navíc s pány z obsluhy byla vždycky velká prdel (omlouvám se za toto slůvko, ale k nim zkrátka tak nějak patří). A v těchto dvou věcech se nic nezměnilo. Jinak ale snad všechno.

Ze starého Dna Pytlíku se stalo opravdu regulérní Dno Pytle s členitým prostorem stylové (bavorské :) ) pivnice v tmavém dřevě s několika desítkami míst k sezení. Věřím, že i v těchto rozšířených prostorách se bude dařit a bude stále plno, v ten páteční večer bylo zaplněno solidně. Nakonec se na nás s Mírou nabalila celkem velká parta včetně Peťky a Hawrana z Domácího pivovaru Rabiát, a tak zabíráme jeden velký stůl v zadní místnosti a objednáváme samospádový Kellerbier z pivovaru Hummel. Asi bych to měl nazvat spíš "první dojmy", protože nefiltrovaný ležák do sebe celkem rychle házíme, s Mírou prohazujeme navíc nějaká ta slova s Dušanem a jeho kolegyní za výčepem a už valíme dál. Hold hrozba ranního vstávání je veliká. Rád se sem vrátím, tahle revize se povedla.

 V kamenině Kellerbier od Hummela.

Nebyl bych to ale já, abych si noc ještě neprotáhl, a tak s dvojicí Rabiátů ještě zaskakujeme na obligátní zahrádku Napalmu. Tady klasicky zábava v plném proudu, netradičně se podává Gambrinus z patentních lahví (hahaha!) a já to naštěstí mám "domů" tentokrát skutečně za roh. Už ani nevím, co jsem tady pil, ale Gambrinus ani Patron to skutečně nebyl, ale i díky nalomení větší části osazenstva včetně majitelů podniku z Hradu se tato rychlá zastávka povedla taky na jedničku.

 Napalmě nepřešli na Gambáč.

Pracovní víkend, trávený ale naštěstí v kraji mého mládí na Benešovsku, pak přináší tři zprávy - dvě mě již známé a jedno velké překvapení. Přímo v Benešově, postrádajícím už více než dva roky Pivní bar Melodie, lze ještě stále zajít na dobré pivo. Klasická restaurace U Zímů má kromě PPproduktů na čepu vždy něco navíc, minimálně nefiltr z Kácova a někdy i něco v ledničce. Já měl při sobotním večeru štěstí tady ochutnat Witbier z Černé Hory. Nebyl vůbec špatný, škoda, že akorát končil sud, takže jenom jeden. Druhým faktem z Benešova zůstává, že pátá cenová pivnice Na Formance zůstává věrná své pověsti i vynikajícímu Ferdinandu 12°, jehož sud tady nekončí snad nikdy. Jo, co my se tady toho kdysi napili. A to překvapení? V neděli odpoledne, konečně v čase zaslouženého volna, vyrážíme na jedno rychlé na zahrádku ke Škvorům. Tradiční podnik čerčanského pohostinství v sousedství zdejšího kultovního kina vždy nabízel mj. dobrý Ferdinand. O to víc mne šokovalo osm piv na čepu, včetně světlé 12° a tmavé 14° z Kouta či ejlu od Kocoura. Navíc i něco málo zajímavého v ledničce. Výčepáka jsem nezpovídal, kdo by na to měl v tom nedělním odpoledni taky náladu, že, ale zřejmě to vypadá, že vícepípová kultura již zasáhla i Čerčany. Nepotkáme se tady někdy, milovníci Posázaví? Co Kuldo? Co Rostíku?

 Bouřka se valí na Čerčany i na příjemnou zahrádku U Škvorů.

Čas i povinnosti jsou neúprosné, a tak mne od úterý čeká další maraton nepivních záležitostí, které ale musím, stůj co stůj, spojit s nějakým tím pivním zážitkem. Od úterý do čtvrtka trávím čas v Lokti, kde se koná 14. konference Stavebně historického průzkumu pořádaná místním Národním památkovým ústavem a sdružením Svorník. Téma Roubené a hrázděné konstrukce historických staveb si nesmím nechat ujít, kor, když na akci mířím jako zpravodaj Institutu pro památky a kulturu, o.p.s.

Naštěstí mezi Posázavím a Poohřím se dá také narazit na nějaká pěkná lákadla. V zapomenutém kraji severního Plzeňska, tam, kde pojem Sudety přestává být romantickou vzpomínkou chalupářů v pohraničích horách a zhmotňuje se v realitě dodnes vysídleného a vykořeněného kraje, leží městečko Chyše. Jeho dějinami zjizvená tvář tu snad nejvíce zosobňuje stará barokní kašna na zdejším rozvráceném náměstí, utopená v mase nalitého asfaltu, dodnes hyzdícího jeho plochu. Chyše ale naštěstí má i svojí přítomnost a budoucnost. Krásně opravený zámek Lažanských je toho nejlepším dokladem. Stejně jako minipivovárek vzniknuvší v prostoru bývalé sladovny (původní pivovar bohužel tvoří i dnes jen poničené torzo obvodového zdiva).

 Chyšský Zámecký pivovar.

Chyši jsem navštívil již potřetí. Poprvé kdysi dávno na čundru asi týden po otevření pivovaru, podruhé asi o dva roky později. Obě návštěvy měly mnoho společného - bylo pod mrakem, trochu pršelo ale moc se mi tady vždycky líbilo. Nezměnilo se do dnešních dní nic. V Chyši je pod mrakem zřejmě pořád, k těm Sudetům to asi nějak patří. Ale líbilo se mi tady zase moc. Pivnice je tady pěkná, klenutá, s dominující měděnou dvounádobovou varnou a křížkem přinášejícím shora to patřičné štěstí várkám. Na čepu mj. i Pale Ale, pro mne od pátku na Hradě novinka pivovaru. Dobrý a lahodný, na tom, že v Chyši mi vždy chutnalo nic nezměnilo ani rozšíření sortimentu o svrchně kvašená piva.

 "Táto, já chci taky takovou varnu!"

Pivně zajímavý je samozřejmě i Loket, to není žádná novinka a i tady na blogu jsem o tom již také psal. Na středeční odpoledne jsem si tak nechal návštěvu zdejšího na turistickou klientelu primárně orientovaného minipivovaru. Areál pivovaru Svatý Florian a hotelu Císař Ferdinand (pojmenovaného po někdejším řetězovém mostě, který byl pro změnu pojmenovaný právě po císaři Ferdinandovi V.) se nachází na předmostí dnešního stejně umístěného betonového mostu přes hluboké údolí řeky Ohře. Budova pivovaru je mimochodem jedním z obludných historizujících domů, které narušily na přelomu 19. a 20. století středověké panorama města. Zpět ale k pivu.

 Loketské panorama.

Na tuto revizi jsem byl zvláště zvědavý, neboť na Loket jsem měl dvě vlastní zcela odlišné vzpomínky jak co se kvality piva, tak chování obsluhy týkalo. Tentokrát to bylo celkové takové nemastné a neslané. Na to parné odpolední sluníčko jsem asi nezvolil úplně dobře 15° rubínový speciál, který jsem málem nedopil. Nechci soudit, ale minule mi tady pivo chutnalo podstatně víc, zdejší kvalita je opravdu hodně rozkolísaná. Obsluhu, která mne tady minule tak mile překvapila, tentokrát hodnotit nebudu, neboť jsem s ní během toho krátkého zaskočení skoro ani nepřišel do styku.

 Potřetí tady.

Příjemným chováním obsluhy jsem byl ale toho dne ještě mile překvapen v úplně jiném podniku . V Lokti na mne totiž čekalo ještě jedno nečekané pivní překvapení. Když jsem koukal do pivních map, kam vyrazit do okolí na výlet, padlo mi oko na loni otevřený pivovar "Starý hrad" s wellness areálem v Děpoltovicích. Provoz po všech stránkách očividně primárně orientovaný na lázeňskou klientelu z Karlových Varů. K návštěvě jsem se tím moc nalákat nenechal, ale zaujalo mne logo "Staroslovanská restaurace". Úplně stejného jsem si totiž všiml ráno na jednom z domů v uličkách přímo pod loketským hradem a ano, nemýlil jsem se. Vlastník kromě pivovaru provozuje síť těchto (pro mne) žertovně nazvaných restaurací, ve kterých čepuje své pivo. Skvělé, v Lokti jsem tak dostal možnost poznat i něco nového.

 Zde by se mělo čepovat pivo "Starý hrad".

Večerní posezení na zahrádce v unavených uličkách města, které bohužel víc než cokoliv jiného připomíná skanzen do nějž přes den přijíždí desítky autobusů plné turistů, aby večer zase odjely (mimochodem, samotný hrad Loket mi tímto, a trochu i pseudopuristickým stylem rekonstrukce, připomněl lotyšskou Turaidu), bylo nakonec velice příjemné. Mohla za to nejen skvělá obsluha, kdy nás "stylově" oblečený chlapík nosící nápoje informoval o všem kolem pivovaru, restaurace i města, aniž by jakkoliv hleděl na to, že jsme jen zkrátka přišli posedět, ale nakonec i velice dobré pivo za poměrně korektních 49 Kč za půllitr.

 V uličkách starého Lokte s příjemnou zahrádkou.

Na čepu byl světlý a tmavý ležák, respektive 14° speciál, případně možnost jejich nařezání. Zkusili jsme všechno. Jak jsem psal, piva výrazně předčila má očekávání a určitě předčila i nepříliš přesvědčivé pivo ze zdejšího mini. Trochu mi chutí i vzhledem (poměrně silný zákal) připomínala ta z košického pivovaru Golem nebo z některých českých minipivovarů tak cca 10-15 let dozadu. Nezvykle slámově světlý speciál (kterému bych vůbec netipoval těch 14 % EPM) mi navíc trochu evokoval sladový bavorský Pils. Přiznám se, že tohle se opravdu povedlo a byl jsem za tu náhodu rád, jediné, co mi trochu náladu kazilo, bylo nepříliš čisté pivní sklo. 

 Řezaný Starý Hrad v ne úplně čistém skle.

Za to dobré pivo, vstřícného číšníka a pěkný červnový podvečer jsem nakonec místu dokázal odpustit i ten připitomělý název "Staroslovanská restaurace". A popravdě, když to vezmu kolem a kolem, tak jídelní lístek mj. obsahoval i jídla typu "ječná kaše" apod. Přiznám se, že jsem se starými Slovany nejídával, ale podobná krmě mi tehdejší dobu přece jen evokuje trochu víc, než grilovaná kolena a jako příloha brambory v jejich Staročeských kamarádkách. Na turisty to asi musí fungovat a nás to neurazilo a díky tomuto bonusu k pivní revizi v Lokti jsem město v zákrutě Ohře opouštěl spokojený.

 Staroslovanská kuchyně?

Týden úspěšné pivní revize tak byl u konce, však se také již přiblížil pátek. I nadcházející víkend měl sice být na pivní zážitky více než bohatý, ty si ale ponechám do samostatných článků. Za prvé mi dochází prostor a za druhé se jednalo o samé novinky. Jednu nedávnou a jednu toho víkendu ještě pěkně za tepla aktuální. Nechte se překvapit.

2 komentáře:

  1. Jak je na tom Dno Pytle s cistotou pivniho skla? Zatim jsem nemel tu cest, ale doslechl jsem se o velmi lajdackem pristupu obsluhy a to by vzhledem k potencialu podniku byla jiste velka skoda. Cip

    OdpovědětSmazat
  2. Rosťa: Jasný kámo. Brzy U Škvorů! Vymysli datum...

    OdpovědětSmazat