31. července 2013

SVATEBNÍ CESTA, DEN ČTVRTÝ: NA KOLE ÚDOLÍM BEČVY

Úmorné slunečné počasí, které nás doprovázelo po celou svatební cestu ukázalo na jeden den svou příjemnější tvář a čtvrteční ráno, dopoledne i čas oběda skrylo sluneční paprsky za mraky, ze kterých co chvíli padal drobný déšť. Ideální počasí na výlet na kole, který jsme měli na ten den naplánovaný. Podobně ideálně se jevila i cyklostezka "Bečva", která byla do roku 2010 vybudována prakticky po celé délce toku stejnojmenné řeky. Cyklostezka navíc většinu času vede po vlastním tělese. Nic tak nebránilo tomu, abychom se v brzkém ránu vydali směrem západním, po proudu řeky... 

Cestou tam jsme navštívili městečko Hustopeče nad Bečvou (lehce omylem, trochu jsme zabloudili, ale nelitovali jsme, v obci se mj. nachází nádherný renesanční zámek) lázně v Teplicích nad Bečvou s pěknou konverzí staré cihelny na objekt restaurace a dvě vyhlášené železniční památky - Jezernický viadukt a Slavíčský tunel (druhý zmiňovaný je mimo trasu cyklostezky a cesta k němu byla pro silniční kola utrpením ;) ).

 Slavíčský železniční tunel, kterým vlaky nejezdí už více než sto let.

Cestou zpět jsme navštívili úchvatnou zříceninu hradu Helfštýn, která patří k největším dochovaným hradním komplexům u nás s nádherným výhledem do okolí. Hrad je navíc každoročně místem konání celosvětového kovářského setkání, a tak jsou interiéry i exteriéry zříceniny obohaceny řadou unikátních kovových plastik. Cestu zpět jsme si již zkrátili částečně vlakem, protože se přiblížil večer. Do něj jsme nastupovali v Hranicích na Moravě, které mají překrásně položené zachované historické jádro na ostrohu nad řekou Bečvou s dominantami zámku, synagogy a kostela Stětí sv. Jana Křtitele.

 Úchvatný Helfštýn.

Zřejmě tady tak schází cíl naší cesty, a také nějaké to pivní téma, proč bych o tom tady psal. Lipník nad Bečvou je neobyčejně malebné městečko, které spadá pod památkovou ochranu městské památkové rezervace. Přestože je tak trochu zapomenuté, řadí se mezi nejlépe dochované městské celky na celé Moravě i v rámci České republiky. Město nabízí historické náměstí a uličky v původním půdoryse obehnané hradbami společně s židovskou ulicí (ve které stojí jedna z našich nejvýznamnějších synagog), řadou kostelů a jiných památek.

 Lipnické náměstí s radnicí.

Za středověkými hradbami pak stojí zámek, někdejší piaristická kolej a jižně od města se nachází i dva židovské hřbitovy. Jižně od historického centra, přímo naproti zachovalé hradební zdi se ale také od roku 2009 nachází, na dohled od lipnické sladovny, "První soukromý pivovar společenský v Lipníku". Pivovar byl založen již v roce 2004, aby se později přesunul do nových prostor s vlastní restaurací.

 Vkusná novostavba pivovaru a restaurace z roku 2004.

Pivovar vaří širokou škálu piv pod jednotným názvem Svatovar, z nichž byly v době naší návštěvy na čepu pouze světlé 11° a 12° a polotmavá 12°. Ze všech tří nabízených piv jsme jako nejlepší vyhodnotili světlou jedenáctku, kterou jsme dostali v rámci objednávky oběda zdarma v dvoudeckové skleničce. Obědovým menu nás pivovar skutečně potěšil, neboť nabízel kapustovou polévku a zeleninové rizoto s žampiony a i jinak se v tomto směru tvářil jídelní lístek vstřícně.

 Světlá a polotmavá 12° na keramických táccích.

Restaurace, která byla v době obědů zcela plná a postupně se vyprázdnila je pěkně zařízená v kombinaci tmavého dřeva a zelené barvy. Trochu laciným dojmem působí pouze pohledová štukatura stropu, ale jinak se nám v pivovaře, i pro jeho pěkně položení u hradeb, moc líbilo. Technologii jsme bohužel neviděli, protože výrobní úsek je pro rekonstrukci návštěvníkům uzavřen. Lipnický pivovárek určitě ale doporučujeme k návštěvě.

 Interiér restaurace s výčepem (ten podivný strop jsem raději ořízl ;) ).

PS: během cyklovýletu jsem ochutnal i dvě ochucená piva z produkce nedalekých velkých pivovarů. Slabě alkoholický limetkový Zubr byl samá chemie a nechutně přeslazený kousek. Mnohem lépe z toho vyšel nealkoholický Litovel s příchutí pomelo, který byl sice doplněný umělým aromatem, ale jinak velmi pitelný a chutný. Radlery (ať alkoholické nebo nealkoholické) jsou v parném létě (ve které se náš výlet odpoledne zase proměnil) skutečně velmi příjemnou alternativou ke standardním nealkoholickým nápojům a v případě jízdy na kole i (z bezpečnostních důvodů) k alkoholickému pivu. My to z Lipnického pivovaru "vycházeli" asi tříhodinovou procházkou po městě. ;)

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

29. července 2013

SVATEBNÍ CESTA, DEN TŘETÍ: RELAXACE

Hlavní turistické cíle v okolí Rožnova pod Radhoštěm bezpečně okupuje, co se piva týče, místní velkovýrobna z nedalekých Nošovic, a tak výlety na provařené destinace lemuje fádní a sterilní Radegast, pojmenovaný dle pohanského boha hojnosti, jehož socha stojí nedaleko vrcholu Radhoště, na který jsme se vydali třetí den našeho pobytu.

Příjemný pěší výšlap na jeho vrchol vedl, za mizerného výhledu, limitovaného slunečním smogem, od Pusteven (kam nás vyvezl autobus, mimochodem jeden z nejzajímavějších horských areálů u nás vůbec), právě kolem sochy Radegasta, jehož jméno jsme (v zelenobílém provedení) ten den viděli snad stokrát. Pivní rozmanitost dostává na frak. Radhošť jinak ale za návštěvu stojí i přes velkou turistickou oblíbenost. Na vrcholu stojí velmi zajímavá kaple sv. Cyrila a Metoděje a výhled zde musí být (v případě dobré viditelnosti) skutečně úchvatný.

 Areál na Pustevnách od architekta Dušana Jurkoviče

Druhým turistickým lákadlem (samozřejmě pivně oděným do stejných barev) Rožnova je zdejší vyhlášený skanzen, přesněji Valašské muzeum v přírodě, budované již od roku 1925. Dnes má (když nepočítám "odloučené pracoviště" na zmiňovaných Pustevnách) tři hlavní expozice v podobě Dřevěného městečka (sloužícího zejména komerčním účelům prodeje místních výrobků apod.), Valašské dědiny (malebně položené na svazích jihovýchodně od města) a (alespoň pro mne) nejzajímavější Mlýnské doliny s řadou technických staveb s vodním pohonem (hamr, pila, mlýn apod.). Ani zde ale jinak povedená návštěva nemohla uspokojit chuťové buňky Pivního Partyzána.

 V Mlýnské dolině.

Nejmladší turistické lákadlo města je už ale o něčem jiném. V areálu zdejšího pivovaru se nacházejí oblíbené pivní lázně (mimochodem, Rožnov byl v minulosti oblíbeným cílem výletníků pro své příjemné ovzduší jako lázně klimatické), o kterých jsem slyšel zatím snad jen samou chválu, a tak jsem byl zvědavý, jaké budou "na vlastní kůži". Však taky byly jedním z hlavních důvodů, proč jsme se pro Rožnov vůbec rozhodli. Čekala nás hodinu a půl trvající "léčebná kůra pivní partnerská-speciál".

 Vstup do Rožnovských pivních lázní.

Lázně se nachází ve stejném objektu jako současný minipivovar a jejich podstatná část je umístěná v někdejších ležáckých sklepích, vytesaných do skály jižně pod budovami starého pivovaru. Jejich recepce je zároveň malou kavárnou v poněkud přeplácaném orientálně-secesním stylu. Někdy skutečně platí, že méně znamená více.

 Lázeňská kavárna (a zároveň recepce).

Vnitřní uspořádání lázní je logické a tak poté, co je zájemce o léčebnou kůru přivítán zaměstnancem lázní, vše jde rychle a bez komplikací. My měli na začátek domluvenou aromaterapii v bylinné sauně. Trochu nepochopitelně nám již v tuto chvíli bylo nabídnuto točené pivo, které se v sauně samozřejmě obratem proměnilo v teplý nápoj bez řízu (nechápu). 

Ještě víc jsem ale nechápal "program" v sauně, kde byla relaxace provedena asistovaným komentářem z reproduktoru, který postupně popisoval, jakým způsobem navodit tělo a hlavně duši do klidu. Nic proti tomu, naopak, staré východní nauky, spojení duševního a tělesného klidu jsou metody, které považuji pro každého za přínosné a očišťující. O to více nechápu, proč hlas s reproduktoru míchal dohromady duchovní hodnoty s floskulemi typu "teď si představujte, že máte v peněžence víc peněz" apod. Duchovní očista sloužící materialismu nejhrubšího zrna? Z první procedury jsem byl tím pádem silně zklamán, nehledě na to, že hlas z reproduktoru byl skutečně rušivý a "manuál" by asi měl každý raději dostat předem (ale to je jen můj osobní pocit).

 Dřevěná dvouvana k pivní koupeli v prostoru někdejších ležáckých sklepů.

Druhá procedura byla již o mnoho příjemnější a dokázal bych si představit, že bych jí trávil celý den. Koupel v teplém mladém pivu (vařeném speciálně pro tyto účely), do které je přidávána ještě speciální dávka kvasnic. Druhou dávku kvasnic jsme dostali na obličej v podobě pleťové masky. K mé radosti jsme nebyli "umístěni" do měděných van, kterých je v lázních vícero a jsou odděleny pouze paravany, ale byla nám s manželkou vyhrazena speciální místnost s velkou dřevěnou dvouvanou, do které jsme navíc dostali peelingové rukavice a samozřejmě točené pivo.

 Pivní Partyzánka v koupeli s pleťovou maskou z kvasnic a nefiltrovaným pivem.
Místnost byla jako celek velmi vkusně zařízena, hrála příjemná relaxační hudba, osvětlení bylo omezeno na několik intimních bodových světel a zapálené svíčky. Půlhodina, kterou jsme zde strávili byla skutečně zoufale krátká. ;)

Poslední procedurou byl relaxační zábal v psaníčku, ke kterému jsme se přesunuli do jednoho z horních pater nad kavárnou v přízemí. Spíš než relaxaci jsem ale prožíval utrpení, neboť okna "relaxační" místnosti jsou vedena přímo na zahrádku na nádvoří pivovaru, a tak jsem celou dobu byl nucen poslouchat cinkot sklenic a halas popíjejících hostů pivovarské restaurace.

 Relaxační zábal v psaníčku.

Pivní lázně jsou v současné době velmi oblíbený a navštěvovaný koncept, který má rozhodně svůj význam a smysl a ty Rožnovské za návštěvu určitě stály. Na druhou stranu, nic není nikdy dokonalé a v tomto případě to bohužel platí dvojnásob. Mám pocit, že na vině nejsou ale jen detaily otevřeného okna mezi relaxační místností a nádvořím se zahrádkou, ale spíše podivná směs duchovně-materiálního trustu jejich majitelů. Věta "uvědomte si, že vše, co je teď kolem vás, také byla původně jen myšlenka", kterou nám mj. také sdělil hlas během aromaterapie, to jen dokládá.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

SVATEBNÍ CESTA, DEN DRUHÝ: KLIDNÉ ÚDOLÍ "DRUHÉ" BEČVY

Přestože jsme původně měli trochu jiné plány, prodloužený pondělní večer způsobil, že na druhý den naší cesty jsme volili klidnější program. Do Vsetína, ležícího v údolí druhého ramene řeky Bečvy, které je po něm pojmenované, jsme se stejně chtěli také podívat. A z Rožnova sem vede pohodlné vlakové spojení. A co víc, v úterý se sem chystali i Péťa s Hawranem, a tak jsme mohli prodloužit naše nečekané setkání.

Vsetín, podobně jako Rožnov, leží v hlubokém říčním údolí v působivém stínu vrcholů Beskyd. Jeho malé historické jádro bylo bohužel v minulých desetiletích výrazně poznamenáno přestavbami, ale i tak je v něm k vidění řada zajímavých míst, která jsme všechna, v parném poledni, prošli. Největší silou města ale zůstává jeho dramaticky zvlněný terén, který se nejvíce projevuje na pravém břehu Bečvy, nad kterou se na ostrohu tyčí zámek společně s pozoruhodným areálem katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie.

 V ulicích Vsetína.

Jen kousek pod zámeckým ostrohem, v údolí říčky Jasenka, je schovaná novostavba, ve které od roku 2002 vaří minipivovar Valášek, který tak navázal na tradici vaření piva ve Vsetíně po uzavření zdejšího pivovaru. A pro nás to byl samozřejmě jeden z důvodů, proč jsme se do města vypravili.

 Pivovar Valášek, zahrádka je vpravo za stromy.

S pivem z pivovaru Valášek jsem se v minulosti setkal již několikrát - v nejrůznějších "ochutnávkových" hospodách v Praze či z PET lahve, do kterých stáčí prakticky svůj veškerý sortiment. Z výsledků práce místního sládka jsem vždy ale měl velmi ambivalentní pocity. Ve Valášku se, jak je dnes módou, nebojí experimentovat i se svrchně kvašenými pivy, což osobně považuji za nešťastný krok. Ležáková piva (v obvykle dobré kondici) tak jsou v nabídce doplněna pivy typu Ale, jejichž charakter snad nejvíce odpovídá nelichotivé charakteristice "český ejl".

 Varna pivovaru zakomponovaná do interiéru restaurace.

Stejně tak tomu bylo i při naší návštěvě: na čepu byl mj. i pro mne nový Red Ale, který ale s pivem této kategorie neměl skoro nic společného (snad jen barvu), aromatické chmelení přebíjelo silné sladové tělo. Dojem podstatně lepší pšenice kazilo točení do tlustostěnných buclatých ležákových půllitrů (do kterých byl konec konců natočen i zmíněný Ale). V mých vzpomínkách tak teď je Valášek zatím asi nejvýraznějším pivovarem ze skupiny, kdy nechápu, proč se nedrží tradice ležáků (čímž nemám namysli višňový či borůvkový, které má také v nabídce - další mor našeho pivovarnictví).

 Pšenice a Red Ale na zahrádce.

Ale abych nebyl jen negativní. Pivovar je položený na krásném místě přímo na břehu Jasenky ve stínu stromů a zadní část venkovní zahrádky dokonce tvoří terasu nad ní. Posezení zde tak je, ač nedaleko poměrně frekventované silnice, velmi příjemné a klidné, a přesně takové jsme tam prožili i my. Můj pozitivní dojem z místa umocnil i jídelní lístek, ve kterém jsme našli i veganům přátelskou nabídku.

Jestli se do Vsetína někdy vrátím, už nebudu experimentovat a zůstanu u ležáků. To samé bych (v dobrém) doporučil i místnímu sládkovi.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

24. července 2013

SVATEBNÍ CESTA, DEN PRVNÍ: V ROŽNOVĚ JE NÁDHERNĚ

Dlouho jsem přemýšlel, jakým způsobem na blogu zavzpomínám na týden naší svatební cesty, která se tak, chtě nechtě, stává dalším pokračováním příspěvků osobního rázu blogu Pivní Partyzán (ale popravdě, asi těžkokoho překvapí, že i naše svatební cesta sem prostě patří. Nakonec jsem se rozhodl, že jí tady normálně rozeberu den po dni. Zaslouží si to. Vzpomínky na červnové Lotyšsko tak ještě chvíli počkají (nebojte, skutečně jsem nezapomněl, vše bude) a nějaké ty naše společné aktuální zážitky posílám s malým odstupem přímo z "místa dění".

Pivo samozřejmě hrálo už při vybírání destinace svou roli. Společně s požadavky na místo "aby to bylo hodně daleko, ale doma", "někam, kde to moc neznáme" a "aby se tam dalo jezdit na kole a byla krásná příroda" byl nějaký malý pivovar v podstatě povinností, doplněnou o nabídku relaxace v rámci dnes tolik oblíbených pivních lázní (ze kterých jsme se před pár minutami vrátili). Protnutím všech požadavků vyšel jediný "vítěz": Rožnov pod Radhoštěm. Pro navíc mluvila ještě osoba místního mladého sládka, Richarda Vetišky, se kterým jsem se kdysi hodně kamarádil a se kterým jsem se, pro rozchod našich cest (nikoliv osobních) jsem se již sedm let (a možná více neviděl).

 Brána Rožnovského pivovaru (a pivních lázní).

První den svatební cesty jsme chtěli trávit odpočinkem v ulicích Rožnova, položeného v nádherném údolí Rožnovské Bečvy pod hřebeny Beskyd, a tak jsme po ubytování v pěkném malém penzionku Garni ve funkcionalistické vile vyrazili na prohlídku malého historického jádra. Při rozhodování jestli nyní zajít na koupaliště a pak až na jedno do pivovaru a nebo naopak zvítězil pivovar (překvapivě). Od centra města je opravdu kousek, tísně se v dolíku mezi Bečvou a vrchem Kozákem. Jeho pěkně opravené budovy jsme navíc viděli již při příjezdu do města (z Prahy jsme volili kombinaci vlakem do Valašského Meziříčí a pak na kole) a já od té doby nemohl myslet na nic jiného, než až naše těla spočinou v jeho útrobách.

Na koupaliště jsme se již nedostali.

 Rožnovská pšenice (v trestuhodném ležákovém skle).

Příchod do pivovaru a koho nevidím: Richarda, který se doposud motal u varny, s nevěřícím výrazem, kdo to přijel. Přivítáni, přátelská slova a již sedíme společně u stolu i s jeho manželkou, tatou, jeho brachou, partou jejich známých a výborným rožnovským pivem, kterého je otec. Druhé příjemné překvapení přichází o pár minut později. Z Radhoště se z výletu vrací Richardovi "známí z Prahy", kteří nebyli nikým jiným, než Peťkou a Hawranem, se kterými jsme se poznali v květnu a červnu na workshopu domácího vaření piva, respektive na jeho ochutnávce. Tohle slibovalo podařený večer.

 Varna pivovaru.

A takový také byl. Z nabídky pivovaru jsme ochutnali skutečně vše, co bylo na čepu, včetně zbytečku 30° speciálu, který již na čepu nebyl, ale při tak významné události ho Richard přinesl ze sklepa. Kromě vzpomínání a popíjení jsme si večer zpříjemňovali hraním pokeru, který ten den osazenstvo stolu hrálo poprvé "naostro" s plánem, že se u hry sejdou každých čtrnáct dní. Škoda, že to máme tak daleko, další důvod, proč se do Rožnova vrátit - první setkání totiž skončilo pro Pivní Partyzány vítězstvím. :D

 Příjemné posezení Pivních Partyzánů: přátelé, pivo, poker. 

Odpoledne se pomalu přelilo ve večer a následně noc, při které jsme nakonec skončili u Vetyho (jak jsme Richarda vždy oslovovali) a Hanky (jeho manželky) doma při ochutnávce piv z poměrně nově otevřeného pivovaru v nedalekém Oseku nad Bečvou. Mladý pivovar pomáhá Richard rozjíždět, avšak na místě piva vaří jiný sládek. A na kvalitě piv to bylo znát, s výbornými pivy z Rožnova, ze kterých je cítit Vetyho nadšení a zájem o věc neměla ta osecká nic společného, a tak se list papíru, který jsme dostali, abychom sepsali kritiku, se kterou Vety do Oseka pojede kontrolovat výrobu zcela zaplnil. Náš večer to ale nezkazilo.

 Noční ochutnávka oseckých piv.

První den naší svatební cesty byl skutečně povedený a byl přesně takový, jaký jsme ho chtěli mít - celý v poklidu strávený s přáteli na krásném místě u výborného piva. A z plánů, které jsme na další dny domluvili to vypadá, že nebyl zdaleka poslední. ;)

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

23. července 2013

SVATBA V PIVOVAŘE

Jestli mají čtenáři blogu pocit, že v posledních týdnech jsem neaktualizoval blog tak často, jako byli v předchozích týdnech zvyklí, omlouvám se jim. V životě Pivního Partyzána proběhla tuto sobotu významná životní událost, která pochopitelně zapříčinila nedostatek času na psaní (a vím, že se mi hormadí resty). Nebyl by to ale Pivní Partyzán, aby i tato událost nesouvisela s pivovarnictvím. Další příspěvek blogu je tak na téma ryze osobní, ale na tento blog zkrátka patří.

Téměř okamžitě poté, co jsme se rozhlodli pro tento důležitý životní krok, bylo jasné, že bychom chtěli (pro náš společný zájem o pivo, pivovarnictví, industriální stavby a krásná místa), aby se tento náš významný den odehrál v některém z našich pivovarů. Rozhodování bylo krátké a velmi brzy jsme měli jasného favorita - Únětický pivovar. Pro něj, kromě ryze praktických důvodů (dojezdová vzdálenost pro naše rodiny, blízkost Prahy apod.), hovořil i fakt, že Únětický pivovar byl místem našeho prvího společného výletu, a tak hraje v našem životě i symbolickou roli.

Uspořádat svatbu v pivovaře není žádná legrace. Odmítli jsme se smířit s představou, že bychom měli v tak krásném místě odbýt pouze oběd a oslavu a od samého začátku jsme počítali s tím, že se v pivovaře odehraje celý svatební den i s obřadem. Po zkontaktování zástupkyně matriky Horoměřice (pod které Únětice spadají) začaly měsíce úředních řešení, neboť bylo potřeba, kromě standardních postupů, schválit svatební obřad na jiném místě, než je obvyklé. To pivovar rozhodně byl, dle slov velmi ochotné a velmi sympatické paní matrikářky v pivovaře oddávali poprvé.

Všecho nakonec na úřadě dopadlo dobře a svatbě na nádvoří Únětického pivovaru nic nebrálilo. Vlastně jen "drobnosti": doladit všechny podrobnosti přímo v pivovaře, připravit celý svatební den tak, aby byli všichni spokojení a samozřejmě začít zvát svatební hosty. ;)

Měsíce příprav vyvrcholily krásným slunečným svatebním dnem, který celý proběhl přesně podle našich představ. Industriální kulisa pivovarských budov byla důstojným svědkem obřadu, který se následně přelil do slavnostního oběda v prostoru někdejších nádherných sladovnických humen a poté oslavy v pivovarské stodole.

Pivní Partyzánka a Pivní Partyzán se tak rozhodli nastoupit společnou cestu životem na možná netradičním místě, které je ale pro náš společný život po všech stránkách symbolické. Stejně symbolicky vnímáme i skutečnost, kterou náš obřad dokázal. Pivovar může být (a je) důstojným a kulturním místem pro podobnou událost. Přesně jako my vnímáme i celé pivovarnictví a pivo samotné jako součást kulturního a duchovního celku.

Všem svatebním hostům, všem, kdo nám s přípravami a průběhem svatby pomohli a samozřejmě zástupcům Obecního úřadu Horoměřice, patří ještě jednou náš veliký dík. Ten bezesporu patří i Únětickému pivovaru a všem jeho zaměstnancům za vstřícnost, spolupráci a bezchybnou přípravu celého svatebního dne. Bylo to (skutečně!) neopakovatelné.

 Novomanželé Partyzánovi: a je to před námi. ;)

6. července 2013

DO DRÁŽĎAN ZA PIVEM V KNIHÁCH I VE SKLE

O tom, že hlavním důvodem pro plánování pivních cest nemusí být primárně pouze pití tohoto nápoje bude další příspěvek ze zahraničí, podstatně bližšího, než připravované články o Lotyšsku. 

V rámci mých studií jsem v loňském roce obdržel od domovské fakulty grant na výzkumný záměr, na jehož konci bude několik kratších studií na téma "Technický a vědecký pokrok jako pozadí hospodářských proměn českého pivovarnictví v 19. století". V rámci plnění grantu, pro rozšíření informační základny mých studijních zdrojů, mám naplánované i zahraniční studijní cesty, z nichž ta první mé kroky zavedla v těchto dnech do saských Drážďan.

 Drážďany.

Na kraji města se v obrovském kampusu Technické univerzity nachází moderní komplex budov SLUBu - Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden (Saská zemská knihovna - Státní a univerzitní knihovna). Ve fondech knihovny, která svým vnitřním uspořádáním trochu připomíná Národní technickou knihovnu v Praze, se nachází nepřeberné množství knih na téma dějiny pivovarnictví a jeho technického vývoje, ve kterých může zájemce o problematiku bádat.

Knihovna navíc po zaregistrování nabízí řadu on-line zdrojů, které může badatel využívat a tak si myslím, že její návštěva nemusí být přínosná pouze pro historiky či pivovarské technology, ale pro všechny zájemce o studium pivovarnictví. Fondy zahrnují jak německy psanou literaturu, tak množství anglicky psaných knih a narazil jsem dokonce i na některé české kousky. Kromě nejnovějších publikací knihovna shromažďuje i knihy staršího data, nejvíce mne zaujala bichle "Bürgerliches Brauhaus in Pilsen 1842-1892" vydaná k padesátému výročí plzeňského měšťanského pivovaru.

 Hlavní budova SLUBu.

Několikadenní pobyt v Drážďanech jsem ale samozřejmě nevěnoval jen studiu, město je z pivního hlediska zajímavé nejen badatelsky, ale i samo o sobě, a byla by určitě škoda nevyužít volného času k ochutnávce místní nabídky. Drážďany dnešních dní nabízí celkem šest malých pivovarů a jeden průmyslový. V případě minipivovarů ale přichází v úvahu návštěva pouze tří z nich, ostatní jsou malé rodinné podniky, které nedisponují vlastním hostincem a pivo je zde nutné objednávat dopředu.

Segment průmyslových pivovarů zastupuje v Drážďanech velkopivovar Feldschlössen, vlastněný nadnárodním koncernem Carlsberg, který dnes sídlí ve čtvrti Coschuetz na kraji města v moderním podniku, vybudovaném v roce 1981 (od roku 1991 se zde vaří i piva z někdejšího pivovaru Felsenkeller ze čtvrti Freital, který byl dřívějším konkurentem pohlcen). V pozůstatku původního pivovaru na Budapester strasse (nedaleko hlavního vlakového nádraží) byla v roce 1998 vybudována alespoň stylová pivovarská restaurace a malé muzeum (ve věži, volně přístupné).

 Feldschlössen Stammhaus - pivovarská restaurace a muzeum.

Různě řešené prostory restaurace se nachází v přízemí, ve dvoře je navíc malá zahrádka. My zvolili větší prostor vpravo od vstupu, kde je stylový výčep zastřešený měděným víkem staré varní nádoby. Na čepu jsou nejen původní piva Feldschlössen, ale i další značky skupiny Carslberg. My ochutnali poněkud vodový Schwarzbier a velmi dobrý Zwickl (obě Feldschlössen, ceny mezi 3-3,5 euro za půllitr). Produkce pivovaru je jinak samozřejmě v Drážďanech velmi často k dostání v restauracích a obchodech, v nabídce je německy standardně široké portfolio od pilsu přes bock až po radler).

 Stylová restaurace s víkem varní nádoby nad výčepem.

Všechny relevantní drážďanské minipivovary se nacházejí v delší docházkové vzdálenosti od centra města a jsou skvěle dostupné i MHD. První z nich stojí severozápadně od starého města (Kötzschenbroder Straße 1) a z jeho letní zahrady na břehu Labe je na centrum města krásný výhled, nejkrásnější zřejmě pozdě večer, kdy zapadající slunce osvětluje jeho dominanty. Restaurační pivovar Watzke se nachází v prostorách objektu nazvaného "Ballhaus", což není nic jiného, než společenský dům, patřící ponejvíce plesům a jiným kulturním akcím. Krásná secesní budova slouží tomuto účelu i dnes (s dlouhou přestávkou v době minulého režimu) a pivovar zde byl otevřen v roce 1996.

 Ballhaus (a Brauhaus) Watzke a výčep tamtéž.

Pivnice nabízí poměrně omezený sortiment sestávající z klasického pilsu a dalších dvou druhů piv, která ale nejsou dostupná pravidelně. My měli štěstí na polotmavý (či spíše poctivě světlý) speciál. Ten v nádherné večerní náladě u Labe na zcela zaplněné pivní zahradě (proč takové nevznikají více i u nás?) chutnal rozhodně víc, než ne zcela výrazný pils. Vzhledem k tomu, že se pivovar nenachází přímo v centru, byly i ceny točeného piva na snesitelné úrovni (3,2 euro, 0,5l). 

 Pivní zahrada pivovaru Watzke na břehu Labe.

Pivo je ale možné ochutnat právě i v centru: pivovaru Watzke má ve svém vlastnictví dvě hospody na velmi strategických místech - na Ringu přímo v srdci Starého města a na Novoměstském rynku, ulice Hauptstrasse na druhé straně Labe.

 Centrum Drážďan v zapadajícím slunci v pohledu z pivní zahrady Watzke.

Opačným směrem od centra města - a také s výhledem na ně (a také nedaleko Labe) stojí další z drážďanských mini, Waldschlössen (Am Brauhaus 8b). Vznikl v roce 1992 na místě někdejšího zaniklého průmyslového pivovaru a spojuje v sobě pivovar s restaurací a hotelem (působícím poměrně "hoch" dojmem). Na letní dny je ale pro návštěvníky připravená příjemná a nikterak honosná velká letní zahrada přímo před objektem hotelu se samostatným výčepem, která zároveň slouží jako (dle množství lidí, kteří se protočili, velmi oblíbená) jídelna pod širým nebem. I ceny piva jsou na podobné místo skvělé a necelá tři eura za půllitr spolu s širokou nabídkou vybízely k delšímu posezení.

 Pivovar (a hotel) Waldschlössen, na terase vpravo je pivní zahrada s výčepem.

K pohledu na drážďanské dominanty, klidnou Labskou nivu pod terasou pivovarské zahrady či k jen tak příjemně strávenému času pivovar nabízí pils, dunkel, weizen, zwickl a sezónní "sonnenbier", doslova slunečné pivo. Zvláště nefiltrovaný hutný zwickel byl výborný, ale dobře chutnala všechna piva. Rozhodně nejlepší ale určitě byl právě sezónní kousek - světlý, trochu jantarově jiskrný, lehký ležák s nádherně voňavým chmelením a tóny citrusů v chuti - vskutku dokonalé pivo do současných horkých letních dní!

 Sonnenbier

Poslední z drážďanských minipivovarů je kapitolou samou pro sebe a pří této návštěvě jsme ho nenavštívili a jeho piva ani neochutnali, přestože jsme ubytováni ve stejné čtvrti. Drážďanský Neustadt je místem, kde se pivo pije na ulici, nejužívanějším dopravním prostředkem je jízdní kolo a alternativní způsob života je tady hmatatelný nejen přes den, ale i v noci a dlouho do rána.

 Noční pouliční život na Neustadtu.

Do podobné atmosféry tak alternativně pojatý Neustädter hausbrauerei (Schönbrunnstrasse 1) dokonale zapadá. Pivo je v pivovaře k dostání pouze v některé dny a navíc jen v patentních lahvích. My ale jeho piva ochutnali v točené podobě (vaří řadu nejrůznějších piv, včetně experimentů) již při prosincové návštěvě v rázovité hospůdce Bautzener Tor, která se nachází taktéž ve čtvrti Neustadt, prakticky na dohled od našeho hostelu Lollis Homestay a která slouží zároveň jako jeho pivovarská restaurace.

 Bautzener Tor v prosinci 2012.

Ze stálé nabídky pivovaru jsme v zimě neochutnali pouze konopný Lenin (jméno i zvolená příchuť myslím hovoří za vše), který shodou okolností nabízí náš hostel na recepci v lahvové podobě. A já mám pocit, že věta "a při této návštěvě jeho piva ani neochutnali" přestane brzy platit...

PS: další destinací, kam povedou mé badatelské kroky, bude v září Staatsbibliothek zu Berlin, takže se na konec léta můžete určitě těšit i na Partyzánovy pivní zážitky z hlavního města Německa. ;)

4. července 2013

LOTYŠSKO 2013. BACKGROUND

V březnu jsem tady na blogu vzpomínal na loňské krátké pivní zážitky z Lotyšska, které mne přivedly k myšlence se do této nejen pivně zajímavé země vrátit. Příležitost se naskytla letos v červnu, a tak jsme vyrazili na čtrnáctidenní výlet okolo teto pobaltské země, který byl na prvním místě určitě motivovaný zájmem o místní pivo, ale, jak jsem již napsal, Lotyšsko je velmi zajímavé i z jiných důvodů, a tak jsme očekávali velmi nabitý program. Nespletli jsme se.

 Historické budovy pivovaru v Bausce. Jedna z příčin, proč jsem se chtěl do Lotyšska
 vrátit.

Jak byl příjemně náročný celý úspěšný výlet, je nyní příjemně náročné i jeho zpracování do podoby blogu (i proto ta dlouhá pauza v publikování činí více než tři týdny, neboť jsem musel rozmyslet, jak vůbec to všechno, co jsme viděli, poznali a ochutnali sem zaznamenat). Na konci naší cesty je tak připraveno devět blogů, které tady budu průběžně zveřejňovat.


 Suvenýry pivovaru Valmiermuiža (který byl druhou příčinou návratu :D).

Ten první aktuálně čtete - shrnu v něm krátce, jak jsem se na cestu připravoval, kde jsem sháněl informace a jak byla naše cesta naplánovaná. O Lotyšském pivovarnictví, jeho historii a současnosti, o tom, kde se pivo v Lotyšsku kupuje, pije a jaká je jeho role ve společnosti a kultuře bude druhý a třetí příspěvek. Čtvrtý až osmý blog zachytí postupně jednotlivé Lotyšské kraje (v hranicích jejich historického dělení) - pivovarnictví a život okolo piva v nich.

 Vývěsní štít hlásá "Živé pivo" - aneb pivotéka na lotyšský způsob ve Ventspils.
 V odraze (s chmelem barevně sladěný) Pivní Partyzán. ;)

Přestože nechci, aby blog byl suchým cestopisem typu "přijeli jsme sem a sem a pak jsme jeli tam a tam", kraje popíšu postupně tak, jak jsme je navštívili (Riga, Vidzeme, Latgale, Zemgale a Kurzeme). Vzhledem k tomu, že považuji pivo za součást širšího celku zajímavostí a nikdy bych nikam nejel jen kvůli němu (a přijde mi líto, pokud to tak někdo má) a vzhledem k tomu, že jsem tu již dvakrát napsal, že Lotyšsko je velmi zajímavá země i z jiných hledisek, připojím na závěr každého příspěvku o jednotlivých krajích pár tipů na zajímavé výlety do okolí.

Poslední devátý, bonusový, blog bude spíše na doplnění (původně jsem ho ani nechtěl zařadit, ale nakonec mi to přišlo škoda). Najdete v něm seznam všech námi ochutnaných lotyšských piv a jejich krátké hodnocení a samozřejmě zdůraznění těch, která by cestovatel po Lotyšsku rozhodně neměl na své cestě minout. ;)

 Bylo skutečně z čeho vybírat (nabídka v jednom z rižských supermarketů).

Naplánování cesty dle jednotlivých pivovarů se zpočátku zdálo být, vzhledem k zásadní jazykové bariéře, nepřekonatelným problémem, ale nakonec vše bylo úplně jinak. Na internetu se mi podařilo najít skvělý blog pivního nadšence přímo z Lotyšska, který, ač samotný psaný v lotyštině, nabízel ke stažení kompletní  průvodce lotyšským pivovarnictvím z roku 2011 psaný anglicky, který se nakonec stal nenahraditelným pomocníkem při plánovaní cesty.

 Klasický obrázek z cest: deník, pivní průvodce a pivo (ve skle pivovaru Césu se skrývá
 světlý - a velmi dobrý - Bauskas Alus). Hostinec v rižském etnografickém muzeu.

Na internetu se jinak dalo najít i nejrůznější další info (zpravidla v lotyštině, aneb musel jsem odtušit, o co se jedná), angličtině (zejména různá hodnocení jednotlivých piv, blogy apod.). Na serveru Svět piva navíc v minulosti vyšly tři kratší články v češtině, které se pivem v Lotyšsku také zabývaly. V neposlední řadě jsem informace bral i ze stránek samotných pivovarů, které již mají obvykle i anglické či ruské mutace. Sesumírováním informací ze všech výše psaných zdrojů jsem vytvořil přehlednou mapu všech v současnosti fungujících lotyšských pivovarů, dle které jsem následně začal plánovat cestu a kterou sem dávám k dispozici jako doplněk pro všechny, kdo by se chtěli do Lotyšska za pivem taky vypravit.

 Přehledná mapa lotyšských pivovarů - základ našeho cestování.

Vzhledem k omezenému časovému programu bylo jasné, že ne všechno budeme moci stihnout, zároveň jsme chtěli ale ochutnat co nejvíce z lotyšské pivní produkce. Nakonec vše dopadlo tak, že některé kraje jsme museli zcela vypustit, a tak jsme věřili, že na piva z tamních pivovarů narazíme někde jinde (obvykle úspěšně). Obecně jsme se ale snažili pít piva z jednotlivých pivovarů v jejich oblasti, ideálně přímo pod komínem.

 Časně letní nálada u nefiltrovaného piva v pivovaře Brális (kraj Vidzeme).

Když píšu, že jsme chtěli ochutnat co nejvíce, upřesním, že naším objektem zájmu byla standardní produkce všech pivovarů a programově jsme se rozhodli vyhnout pouze marketovým pivům, či pivům levných značek v PET lahvích, které nepovažuji za charakteristické pro pivní kulturu žádné země. Naopak jsme se nebránili ochutnávce u nás v současnosti tolik oblíbených radlerů a piv míchaných s ovocnými šťavami, jejichž obliba dorazila i do pivně již také částečně globalizovaného Lotyšska. 

 Radlery z pivovaru Aldrais (Riga) na břehu nádherné říčky Abava v městečku Sabile.

Nakonec jsem (zdrojů bylo více) napočítal, že všech 15 v současnosti činných lotyšských pivovarů produkuje 100 druhů stálých piv (nepočítané sezónní záležitosti; číslo nemusí být přesné, webové stránky pivovarů uvádí i piva, která jsem za celou dobu neviděl ani jednou apod.; číslo skutečně není přesné, nezahrnuje pivovary, o kterých jsme neměli ponětí, např. v Daugavpils, pozn. 22. ledna 2014). Na závěr myslím můžu, ještě před tím, než si přečtete podrobnosti, uvést, že jsme nakonec ochutnali 85 druhů piv z 13 pivovarů a nejen v tomto směru se tak jednalo o určitě velmi úspěšný výlet. ;)

 Tumšais (tmavý) a gaišais (světlý) nefiltrovaný Brengulu Alus (pivovar Brenguli) v
 taverně v městečku Césis.

Další články k tématu Lotyšsko 2013:
Původní úvodník z loňského léta: Lotyšsko 2013. Background
Nový úvodník k seriálu: Lotyšsko 2013 reloaded
1. díl seriálu: Riga, Aldaris a paradoxy dějin
2. díl seriálu: Další nejen pivní zajímavosti v Rize a okolí
3. dil seriálu: Kraj národního parku Gauja
4. díl seriálu: To nejlepší: Brenguli a Valmiermuiža
5. díl seriálu: Pivně (téměř) pusté putování
6. díl seriálu: Zemgale není jen Jelgava a Rundále
7. díl seriálu: Krásnou krajinou a historickými městy Kurzeme
8. díl seriálu: Jáni, cesta domů a polský bonus