29. listopadu 2013

VÁNOČNÍ EXPERIMENT V DOMÁCÍM PIVOVARU PARTYZÁN

Aktuální várka v našem Domácím pivovaru Partyzán, během které píšu tento příspěvek, je výsledkem prolnutí "vánoční" tradice pivovaru, netradiční inspirace, chuti experimentovat, fascinace chutí pšeničných piv a vůní amerických chmelů a potřeby spotřebovat zbylé suroviny.

Vánoční pivo vaříme každým rokem a to letošní bude již čtvrtým kouskem. Dokonce úplně první várka pivovaru byla načasovaná tak, aby pivo doleželo právě na Vánoce. Od samého začátku jsme také experimentovali se styly. V prvním roce, víceméně náhodně, byl zvolen velmi hořký Düsseldorfer Alt, zatímco v roce druhém zvítězil velmi těžký a silný Weizenbock, s výraznou chutí hřebíčku a banánů. V loňském roce jsme se vrátili k hořkým pivům v podobě polotmavého American India Pale Ale. Co ale uvařit letos?

21. listopadu 2013

PIVNÍ CESTA PŘES ZEMI NIKOHO

Mám rád ten krásný a opuštěný pás krajiny táhnoucí se ze severního Plzeňska přes Žatecko a Lounsko až kamsi k Úštěku a do Kokořínských lesů. Shodou okolností se v téměř celém tomto pásu pěstuje chmel a už menší shodou okolností tvoří nejzazší výspy, kam až kdysi sahalo území obývané německy mluvící obyvatelstvem. Atmosféra poválečných Sudet se zde, na rozdíl od turisticky atraktivního hornatého pohraničí, udržela v podstatě dodnes. Svou roli na tom hraje určitě i nové krajské samosprávné zřízení z druhé poloviny 20. století, které právě touto oblastí natáhlo čáru mezi regiony - na Prahu orientovaného Středočeského kraje a ostatních krajů příhraničních se svými spádovými městy. Ideální podmínky pro vznik vnitřní periferie. Miluji ten kraj.

20. listopadu 2013

O PIVNÍCH SNOBECH A PIVU V RUKOU SNOBŮ

Včera se mi zcela náhodou dostalo do rukou jarní vydání čtvrtletníku CityLife, který je dle tiráže "stylovým časopisem o Praze". Zaujala mne v něm rubrika, kde tři vybraní manažeři hodnotí své oblíbené restaurace. Byla mezi nimi i Edita Šilhánová, ředitelka právního oddělení společnosti Pivovary Staropramen, a.s..

Popravdě jsem nikdy nechápal ten záhadný posun, kdy se obyčejní lidé stávají s postupem na společenském žebříčku vnímavějšími k některým ze statků, které konzumují a užívají. Najednou jim běžná jídla (například, ale týká se to téměř všech ohledů života) přestanou být po vůni a pokud nemohou konzumovat (nebo se tím alespoň chlubit) nějak zvláštně, či z netradičních surovin, připravený pokrm, začnou se cítit nesví. Na druhou stranu je alespoň ocenitelné, pokud obdobný životní styl vede ke konzumaci jídel, která jsou připravena ze sezónních a čerstvých surovin od individuálních dodavatelů, uvařená špičkovými kuchaři se smyslem pro detail a každý vydaný kus jídla (což je ale samozřejmě ocenitelné fundamentálně u každého).

18. listopadu 2013

KONFERENCE O OBNOVĚ A VYUŽÍVÁNÍ PIVOVARŮ JE ZA NÁMI

Vždy je složité psát zpětně o akci, jejíž organizace se pisatel osobně účastnil. Navíc je složité psát o ní na pomezí osobního blogu a oficiálního zhodnocení, přesto se o to pokusím. Přestože na mne zpětně doléhají v podstatě jen pozitivní pocity, uvědomuji si, že ne všechno bylo ideální a bezchybné. Ocením každou reakci zúčastněných, pozitivní kritiku, připomínky či nápady a v komentářích nebo na mailu si rád přečtu Vaše ohlasy.

5. listopadu 2013

ZÁHADA STERILNÍCH HOSPOD, PIVNIC A PIVOTÉK

V pátek vyšel na webu Pivních recenzí velmi zajímavý článek či spíše glosa na téma sterility českých hospod. Vzhledem k tomu, že prostředí, kde konzumuji pivo je pro mne jedním z nejdůležitějších měřítek hodnocení navštívených míst a nakonec i jedním z hlavních důvodů, proč se někam vracet a nevracet, a vzhledem k tomu, že v článcích na blogu Pivní Partyzán se o sterilním, nebo naopak přitažlivém prostředí zmiňuji celkem často, rozhodl jsem se toto téma rozvést. Nebudu lhát, že nad podobnou otázkou, jako si Gum v glose položil, si sám často lámu hlavu a jeho článek mne skutečně velmi potěšil.