30. května 2012

U TŘÍ RŮŽÍ JE PŘÍJEMNĚ

Včera jsem měl v centru Prahy krátce po poledni půl hodinku času, tak jsem se rozhodl, že se zajdu podívat do teprve nedávno otevřeného minipivovaru U Tří růží na rohu Husovy a Jankovcovy ulice na Starém Městě Pražském.

Už při vstupu do podniku mne potěšil piktogram, který avizoval celkové nekuřácké prostředí. Prostor výčepu není nijak rozlehlý, spíše příjemně útulný a tvoří ho, kromě výčepu samotného několik klasických stolů s posezením a také pár vysokých stolků s barovými stoličkami. Vlevo od vstupu, vedle výčepu, se nachází dvounádobová varní garnitura dodaná Pacovskými strojírnami. Varnu navíc lemuje dlouhá polička, u které se dá také posedět na barové stoličce nebo dát pivo jen tak "na stojáka". Ač je interiér vyveden v kombinaci světlých nátěrů a tmavého dřeva, kterého nejsem zrovna příznivcem, působí nenásilně a vkusně.

 Interiér pivovarské restaurace.

Na čepu aktuálně (a pravděpodobně to tak bude natrvalo) je pět druhů piv: světlý, polotmavý a tmavý ležák, vídeňské "červené" a svrchně kvašený weissbier. Pivo je podáváno v nestandardních objemech 0,25/0,4l, cena za pivo 30 Kč respektive 46 Kč (světlý ležák je o něco málo levnější) je odpovídající prostředí a pro podobný podnik naprosto korektní. Vzhledem k omezenému času jsem nejprve zvolil klasiku - světlý ležák v malém provedení. Pivo nemělo chybu. Chuť byla vyrovnaná, tak akorát sladové pivo s výraznou a doznívající (nikoliv ulpívající hořkostí), mělo skvělý říz a vybízelo k dalšímu napití. Opravdu velmi nebezpečně pitelné pivo. Jako druhý vzorek jsem ještě stihl malou pšenici. Byla ve vůni krásně banánová, v chuti byla již "unavenější" a pivo nebylo téměř vůbec nasycené. Co se týče piv jsem ale byl spokojen a věřím, že se brzy vrátím ochutnat i zbytek nabídky (a určitě znova i světlý ležák).

 Světlý ležák v malém provedení - v tomto případě 0,25l.

Mou chuť se do podniku vrátit zvýšilo i chování obsluhy, která byla po všech stránkách profesionální, sympatická a ani jednou jsem neměl pocit, že nejsem v podniku vítaný, jako to je v praxi řady jiných podobných zařízení v centru Prahy. Sympatický dojem z pivovaru umocňuje i velmi dobře zvládnutá grafická stránka jejich materiálů - letáku s nabízenými pivy, tácky či webové stránky. Mezi spíše drobnější výtky patří snad jen překlepy v překladech u jednotlivých piv na letáku či krajně nevkusné malby, které zdobí zdi hostince (popravdě, při jejich prohlížení jsem se upřímně zasmál, ale dle mého do podniku podobné úrovně nepatří).

 Dvounádobová varna s pultíky k sezení na barových stoličkách.

Pivovar U Tří růží není otevřen ani měsíc, ale myslím, že své příznivce ať z řad domácích návštěvníků, tak i turistů ze zahraničí si určitě najde a stane se vítaným doplněním a rozšířením pivovarské základny v centru Prahy. Pokud se udrží i úroveň služeb a nabízeného piva, není o čem hovořit. Malý osobní postřeh na závěr: díky užití tmavého dřeva v interiérech a profesionálnímu chování obsluhy jsem si snad poprvé v životě připadal v některém z naších tuzemských minipivovarů jako v zemi na západ od našich hranic. ;)

14. května 2012

PRVNÍ ČERNOKOSTELECKÉ VYSMOLENÍ

Zářijový termín Černokosteleckého vykulení je pro mne již léta zakletý a vždycky (resp. od roku 2006, kdy jsem se chystal poprvé) mi do něj něco vlezlo. O to více mne potěšilo, když jsem se minulý pátek zcela náhodou (nestíhám, koukám, sledovat všechno), dozvěděl díky skvělému blogu Pivní filosof, že se v sobotu koná první ročník obdobné akce v Černokosteleckém pivováru - Černokostelecké vysmolení. Mělo se jednat o akci v obdobném duchu, spojenou s kulturním programem, jak název napovídá celodenní práci bednářů při opravách a smolení sudů a, co by to bylo za pivní akci bez piva, i pŕíležitost ochutnat čtyři piva uvařená jen pro tuto akci (+ jedno pivo z již dřívě vysmolených sudů).

Krásné páteční počasí bohužel vzalo s nocí na sobotu za své, a tak nás dopoledne vítala zamračená obloha a teploty jen kolem 10°C. Pozměnili jsme tak původní program, kdy jsme se chtěli směrem ke Kostelci přiblížit nějakým pěším výletem a nakonec jsme vyráželi až po poledni a až témeř k pivovaru nás dovezla PID. Program v pivovaře začínal již v 9. hodin ráno, ale ani pozdějším příjezdem v půl 2 jsme prakticky o nic nepřišli, odpoledne navíc začalo dokonce i vykukovat slunce.

Areál pivovaru byl poměrně slušně zaplněn, většina návštěvníků však dávala pochopitelně přednost posezení v krásně vyhřátých vnitřních prostorách pivovaru. V celém areálu (uvnitř i venku) byly rozmístěny výčepy, takže člověk byl téměř pořád u zdroje. My si nejdříve nechali natočit malou Podkováňskou 12° z vysmoleného sudu (sklo bylo za zálohu k zapůjčení u velkého informačního stánku v průjezdu pivovaru v objemech 0,3l i 0,5l - praktické!) a poté jsme se prošli celým areálem.

Uprostřed dvora, kde byly i stánky s občerstvením a posezení, se střídaly v průběhu dne kapely, přítomen byl i kovář (jeho výheň byla dovbrým místem na ohřátí) a pravou část prostoru zabírali ti nejpodstatnější - bednáři. Na place byli celý den a k vidění byly sudy od nejmenších po obrovské, kolem to krásně vonělo smolou, oheň hřál - ideální kombinace pro trávení sychravého dne venku u piva. ;) Program doplňovaly i prohlídky pivovaru či setkání sběratelů pivních suvenýrů v prvním patře polygonálního mlatu. Mne, jako nesběratele, více potěšila stylová kavárna umístěna v červeném patrovém autobuse, kde byla k dispozici výborná, Čerstvě mletá pražená káva z Pražírny doky Libeň (jestli si to dobře pamatuji - snažil jsem se o ní najíc víc, leč neúspěšně).

Odpoledne v pivovaře uteklo jako voda (nebo jako pivo?) a k večeru jsme se chystali zpět do Prahy. Z nabízených piv hodnotím nejlépe nakuřovanou 13° Mudrlant, velmi dobrá byla i pšeničná Šenvajz. Ze světlých piv nám více chutnal světlý ležák Bešťák, ale ani desítka Usmolenec nebyla špatná. Faktem zůstává, že v chladném dni bych více ocenil nějaké silnější, hutnější pivo (ale kdo mohl čekat, že v květnu bude takové počasí?). Pivní přehlídku sobotního dne doplnila ještě nečekaná ochutnávka doma uvařeného piva (rudá tříska?), kterou nám, asi pro náš zájem o vysmolené sudy, dal ochutnat jeden z místních. Pivo dělalo červenou barvou čest svému jménu a chuťově bylo opravdu výborné.

První Černokostelecké vysmolení pivovarských sudů bylo, i přes nepřízeň počasí, opravdu příjemnou a povedenou akcí a jejím organizátorům za ní (a vůbec za celou práci, kterou v Kostelci konají) patří veliký dík. Věřím, že se brzy podobná akce bude opakovat a stejně tak věřím, že letos konečně vyjde i návštěva pozdně letního vykulení.

Aktualizace: nějaké fotografie z Vysmolení jsou tady:
http://siluet.rajce.idnes.cz/Cernokostelecke_vysmoleni/