31. prosince 2015

PARTYZÁNŮV ROK 2015

Už je zase konec a já vím, že sem musím něco napsat. Bilanční články jsou tady na blogu již tradicí. Loni stejně jako na konci roku 2013 jsem si přál, aby byl následující rok úspěšný alespoň tak jako ten minulý. Ale já vlastně teď vůbec nevím, jak se taková úspěšnost měří a zda-li to je vůbec možné? Jaký byl tedy Partyzánův rok 2015?

Bezesporu byl jiný než ty předchozí. Nehovoří o tom jen počet vydaných článků, ale i jejich obsah, zaměření. Přestože byl celý rok zase nabitý událostmi, zážitky a vším, času, síly a i nálady psát nebylo letos tolik. Nikdy dříve se mi nenahromadila taková zásoba restů, které (pevně věřím) někdy na blog dopíšu. Psal jsem hlavně tehdy, když jsem opravdu chtěl, kdy mne něco popostrčilo a psal jsem zejména osobněji laděné příspěvky ze života.

I přesto se čtenářská základna blogu i letos rozrostla, navíc na blogu vyšly i dva příspěvky, které svým počtem přečtení výrazně převýšily běžný poklidný běh jeho života. Oba, i když každý úplně jiným způsobem, překročily i uzavřenou hranici stále okrajové pivní komunity. Oba zároveň nemohly stát tématem a pojetím dál od sebe. Na jedné straně glosa k zamyšlení o vykutálené kampani k pivu Patron, na straně druhé nekrolog za pražskou pivnici Kácovského pivovaru "U Klokočníka" spadající primárně právě do kategorie těch příspěvků ze života.

Život a pivo jsou v případě Pivního Partyzána synonyma, a asi i proto takových článků bylo nejvíc. A není se ani co divit, když jsem tady na blogu loni vyjádřil přání se co nejvíce u piva potkávat. Ať už v krásném Posázaví, kdesi v podhůří Jizerských hor, anebo třeba v bohem do letošního roku pivně zcela zapomenutých Teplicích.

Do Teplic jsem se vracel vůbec rád, zdejší úkaz Pivovaru Monopol mám tajně schovaný jako hlavní událost letošního roku (tak a teď už to tedy víte). Kombinace skvělého prostoru, osvícených majitelů a entusiasmem nabité sládkové dal dohromady koncert na který chodím často a opravdu s potěšením. Rok 2015 ale nebyl jen objevem teplického Monopolu. Rád jsem se vracel i do Lobče, kde konečně spustili vedle té zrekonstruované industriální nádhery i minipivovarský provoz, anebo do malebného Podještědí za partou bláznů kolem znovuobnovovaného Beranova hostince.

Místo si ale zasloužily i ohlasy z výletů, které si to, no, zkrátka zasloužily. Na zimní parádní seznamovací výlet do Bamberka zosnovaný Čižickým Bizonem vzpomínám doteď, stejně jako na jarní návštěvu pod kácovským komínem, kam jsem zajel léčit žal nad uzavřeným Klokočníkem. Podzim naopak otevřel nádherný výlet na jižní Moravu za známými na neznámá místa, který byl ale primárně motivovaný pracovně, nebo podobně motivované, ale i přesto nadkrásné, Košické listopadové intermezzo (z něhož report snad přinesu po Novém roce, zaslouží si to!)

Psal jsem to tady již několikrát, že se snažím kombinovat koníček a práci do jednoho fungujícího celku. Ne vždy to jde samo, občas to skřípe, ale i letos se mi to, myslím, celkem dařilo. A pokud ne, tak se omlouvám za to menší množství článků, které možná bylo způsobeno i na úkor jiných výstupů. Ale jiné to nebude. Vím, že přicházející rok s sebou přináší nové výzvy a nové příležitosti k realizaci. Uvidíme, co se povede, třeba se tu něco objeví i na blogu, aby to prolínání fungovalo opravdu oboustranně.

Rok 2015 byl zkrátka ve všech ohledech jiný a jiný byl i svět "za oponou". Pivní Partyzáni udělali několik zásadních kroků, které změnily jejich veškerý dosavadní i nadcházející život a zároveň přinesly mnohem menší množství volného času než byl dříve (on někdy byl?). Kroky, které byly spojeny i s pátým (a také snad definitivně posledním) stěhováním našeho Domácího pivovaru Partyzán. Ten v nových prostorách oslavil v polovině listopadu komorně pět let své existence, aby si to tak trochu dodatečně vynahradil o měsíc později ve velkém okruhu přátel a známých na i letos více než vydařeném Partyzánském pivním setkání.

Když o tom teď tak přemýšlím, tak ten rok byl určitě úspěšný. Ať to znamená cokoliv. Vždyť co může být menší známkou úspěchu než to, že tu teď na to všechno, na všechna ta setkání, povídání a (více či méně) drobná opití vzpomínám s úsměvem na rtech. Do roku 2015 jsem vstupoval s jediným osobním předsevzetím. Přál jsem si, abych mohl co nejvíc času, co jen to půjde, trávit s rodinou. A to se mi beze zbytku vyplnilo. Takže ten rok zkrátka úspěšný byl a věřím, že i proto mi čtenáři těch pouhých 26 letošních příspěvků prominou.

A co si přát do dalšího roku? Není nic krásnějšího, když přání a touhy zůstávají konstantní. Jen vše dobré v roce 2016 přeje čtenářům blogu Pivní Partyzán.

 PF 2016 přeje Pivní Partyzán.

18. prosince 2015

VÁNOČNÍ A SILVESTROVSKÉ PIVO Z DOMÁCÍHO PIVOVARU PARTYZÁN

Hektická předvánoční doba si vybírá svou daň, i když já mám pocit, že se po celém tom roce vlastně tolik nezměnilo. Nakonec ono to vybírání vánočních dárků, pečení cukroví a příprava domu na svátky je skoro příjemným relaxem v záplavě povinností. Byly celý rok, ale vždy na konci roku zkrátka mám pocit, že jich je víc. Nejrůznější odevzdávky, deadliny, až si člověk říká, že příště už to na poslední chvíli nenechá. Ale stejně nechá. A tak není moc čas na blog, ač bych chtěl tolik psát! Třeba o té více než vydařené listopadové návštěvě v dalekých Košicích, kde jsem poznal řadu příjemných lidí, ochutnal hromadu výborných piv a ač to byla pracovní cesta, tak si i skvěle punkově zarelaxoval. Na Slovensku zkrátka umí. ;) Ale psát bych chtěl třeba i o druhém Pivním partyzánském setkání, které proběhlo minulou sobotu v libereckém Azylu a které se neslo v podobném duchu jako loni. Nebojte, obojí se tu snad do konce roku, anebo krátce po začátku nového určitě objeví. Ale ne teď, teď není čas. Proč ale píšu?

I kdyby bylo povinností nad hlavu, i kdyby volný čas neexistoval, tak vařit domácí pivo nepřestanu. To je ta pomyslná skrytá hodnota, kterou udržuji při životě i tehdy, když mám pocit, že už není na nic síla. Domácí vaření piva je relaxace, tvoření nových možností, sáhnutí si na skutečnou svobodu, kterou život a pivo nabízí. A to samozřejmě i nyní v předvánočním čase. Už je to tak trochu tradice, že v Domácím pivovaře Partyzán vaříme vánoční pivo (vlastně vůbec naše první pivo uvařené před pěti lety bylo vánoční), od roku 2013 pak vaříme i pivo silvestrovské, novoroční. Letos trošku povinně, jak napíšu v závěru příspěvku.

Silvestrovské pivo bude u nás tradiční pumpkin ale, letos v tmavé variantě, opět v síle "Imperial", letos navíc rozšířené o přízvisko "Rye". Vánoční pivo je pak už nějak tak tradičně pšenice, asi pro ten nedostatek času, když jí vaříme na poslední chvíli a jako jediná je z běžných pivních stylů připravená i po kratším ležení. Stáčeli jsme ji až dnes a jedná se o ochucený Dunkelweizen.

 Odborník žasne, laik se diví. My oboje.

Letos jsme se rozhodli lehce divočit. Přestože nejsem fanouškem jakkoliv ochucovaných piv, občas na člověka padne touha si trochu zaexperimentovat a hodit deku na konzervativní hodnoty. Na světě je tak Christmas Dunkelweizen. Tmavá pšenice o EPM 13,5 % je uvařená kromě světlého pšeničného ze samých tmavých a tmavších sladů (mnichovský, karamelový a barvící) a chmelena pouze lehce Žateckým poloraným červeňákem. To pravé peklo jsme ale zařadili na konec chmelovaru, kdy jsme přidali (trochu, opravdu nejsme fanoušky převoněných kořeněných bomb) něco citrónové kůry, hřebíčku, badyánu a skořice - zkrátka "vánoční" koření, které se používá spíše při sváření červeného vína. Sami jsme na výsledek zvědaví, ale jsem přesvědčen, že fenolovost, esterovost a karamelovost tmavého weizenu se s opatrným okořeněním krásně snoubí a bude z toho dokonale pivo na vánoční stůl. Anebo taky ne.

 Novoroční klasika.

S pumpkin ejlem jsme šli už takřka na jistotu, však ho vaříme už potřetí. Velmi silné (EPM 19.6 %), tmavé, trochu likérové, ale ne nepříjemně alkoholové pivo je uvařeno ze směsi ječných sladů s přidáním pětinového podílu sladu žitného. Do rmutu byl rozmačkán kilogram upečené dýně hokaido. Chmelovar postavený na amerických chmelech (Cascade a Mosaic), v jeho závěru tak akorát koření (skořice, zázvor, nové koření, muškátový oříšek, kardamom), aby nevyčnívalo a ladilo s příjemnou hořkostí. Za studena nechmelíme, na nějakou chmelovou převoněnost není nikdo zvědavý. Pivo už druhým týdnem zraje, těšíme se na výsledek!

A proč jsme letos vařili silvestrovský pumpkin ale povinně (ale rádi)? Ono to vzniklo vlastně náhodou, asi podobnou náhodou jako původně to setkání jako takové. Na loňském novoročním posezení Napalmě padl v opilejších ranních hodinách nápad, že se tady za rok sejdeme zase u piva za podmínky, že všichni uvaříme dýňové pivo, (pokudmožno každý z jiné dýně). Docela mne překvapilo, když mi na konci listopadu psali Roman Holoubek a Pechi, že už vaří/mají uvařeno (ze špagetové, respektive máslové a špagetové dýně) a zprávy doprovodili fotkami z procesu vaření. Oni to mysleli vážně! Srdce mi zaplesalo, že ta výzva padla na úrodnou půdu a utíkal jsem taky vymýšlet recept postavený na dýni hokaido. Bylo načase!

 Z loňského posezení.

A tak se v novém roce zase sejdeme u dobrého piva a ochutnáme navzájem naše dýňové vzorky. Moc se těším, mám rád tyto ad hoc vzniklé tradice. Přijďte také, dýňové pivo jako vstupenka není podmínkou. V sobotu 2. ledna v podvečer v pražském baru Napalmě. S kým se letos potkáme? ;)