31. ledna 2014

BENEŠOVSKÁ PIVNÍ MELODIE DOZNĚLA

Benešovská Melodie na nás v čase svého vzniku působila trochu jako zjevení. V době, kdy se ochutnávkové pivnice v Praze daly spočítat na prstech jedné ruky a ty ve zbytku republiky na prstech ruky druhé, se v hrubě provinčním okresním městě objevila pivnice se čtvrtou, respektive třetí pípou. V ošklivé novostavbě někdejší kavárny Dream bar se rozhodl nový provozovatel Milan Žeromski vytvořit koncept, v té době (píšou se léta 2007-2008) na maloměstech téměř neznámý. Vedle stabilního Ferdinanda 11° (někdy střídaného v Benešově, sic!, takřka nedostupným točeným nefiltrovaným 12°) a Plzně začala na třetí pípě rotovat piva z nejrůznějších tuzemských pivovarů. 

 Melodie LAST DAY.

29. ledna 2014

LOTYŠSKO 2013. PIVNĚ (TÉMĚŘ) PUSTÉ PUTOVÁNÍ

Ranní vstávání ve Valmiermuiže se nám nečekaně protáhlo. Seděli jsme na travnaté ploše pod zámeckými ruinami, opalovali se na příjemném dopoledním červnovém slunci a po snídani popíjeli večer zakoupená lahvová piva z místního pivovaru. Ten dokonce stihl, než jsme se vypakovali k silnici, zase otevřít. K výpadovce východním směrem jsme se dostali až krátce před polednem. Netušili jsme, jak budeme později tohoto zpoždění litovat. Čekal nás špatný den strávený prakticky celý u silnice, během kterého jsme neviděli takřka nic zajímavého a co více, nenavštívili jsme toho dne ani jeden pivovar!

Naším cílem byla městečka Alúksne nebo Gulbene na východní hranici kraje Vidzeme. Bylo nám v podstatě jedno, do kterého z nich dojedeme, v obou nás zajímalo to samé - města jsou spojena poslední provozovanou úzkorozchodnou tratí v celém Lotyšsku. Vlaky na její trasu vyrážejí pouze dvakrát za den v obou směrech a její cca 40 kilometrovou trasu urazí za neuvěřitelné dvě hodiny. I tak jsme ale byli rozhodnuti její cestu absolvovat, dle fotek vlaky projíždějí krásnou krajinou pitoreskních vesniček s ještě pitoresknějšími vlakovými zastávkami. Bohužel čas byl nakonec proti nám.

28. ledna 2014

LOTYŠSKO 2013. TO NEJLEPŠÍ: BRENGULI A VALMIERMUIŽA

Kdybych mířil do těchto končin teď určitě bych se rozhodl jinak, než loni v červnu. Dnes bych nejdříve navštívil Valmiermuižu a jako nejlepší závěr dne bych si nechal maličkou vesnici Brenguli pár kilometrů východně od ní. Loni v červnu jsem však nebyl vyzbrojen tolika informacemi jako dnes, a tak jsme další den našeho putování končili ve Valmiermuiže, kterou jsem znal již z dřívějška a která mi tenkrát naprosto uchvátila. Navíc jsem měl, na rozdíl od Brenguli, informace o dlouhé otevírací době místní krásné pivnice, v případě Brenguli jsem ani z informací na internetu nepochopil, zda je vůbec v pivovaru možnost nějakého posezení.

 Takto jsem znal pivovar v Brenguli z fotek na internetu.

27. ledna 2014

LOTYŠSKO 2013. KRAJ NÁRODNÍHO PARKU GAUJA

Historický kraj Vidzeme, rozprostírající se severovýchodně od Rigy až k Estonským hranicím, v sobě skrývá jedno z nejhezčích a největších lákadel celého Lotyšska. V klínu dvou hlavních mezinárodních silnic A2 a A3 se zde rozprostírá Národní park Gauja, pojmenovaný dle řeky, která meandruje celým jeho územím. V rovinatém Lotyšsku je kraj kolem Gauji nebývale kopcovitý a řeka tvoří na své cestě k moři četná zákoutí se skalisky a útesy. Přestože je tento kraj osídlen již od dob středověku, stále si udržuje řadu přírodních půvabů zalesněných kopců, na kterých stojí zříceniny starých hradů, v lesích jsou ukrytá stará historická městečka a zapomenuté vesničky.

 Nádherný kopcovitý kraj kolem řeky Gauji.

26. ledna 2014

PRVNÍ LIBERECKÝ IPA FESTIVÁLEK SE VYDAŘIL

Liberecký Pivní bar Azyl je poněkud nezvyklým zástupcem pivně-ochutnávkových hospod. Není obyčejnou hospodou, ale  i místem, kde se pořádají i hudební a jiné kulturní akce, jejichž zaměření a vůbec celkové poselství klubu je na hony vzdálené od běžných zábav "většinové společnosti". Přesto se však brány Azylu neuzavírají pro ghetto svých věrných návštěvníků, ale právě naopak - jeho prostory jsou otevřeny v podstatě každému. Místo jsem si od samého začátku (v červenci to bude už pět let od jeho otevření) skutečně zamiloval. Právě pro kombinaci jeho zaměření s možností ochutnávat netradiční piva - nevím u nás o druhém takovém! O to více mne potěšilo, když mi Hanz, mozek a tahoun celého Azylu oznámil, že by rád uspořádal v jeho prostorách poněkud netradiční pivní festiválek, kterým, jak sám řekl, chtěl Azyl zase více otevřít i lidem, kteří by do jeho útrob běžně třeba nezavítali. Byl jsem na to zvědavý.

 Plakát na akci.

22. ledna 2014

LOTYŠSKO 2013. DALŠÍ NEJEN PIVNÍ ZAJÍMAVOSTI V RIZE A OKOLÍ

Jihovýchodně od rižského historického jádra, za přístavní čtvrtí zmiňované v prvním článku o Rize, stojí nedaleko výpadové silnice směrem na Salaspils kýčovité zábavní centrum lotyšského řetězce rychlého občerstvení LIDO (Krasta iela 76). V jeho útrobách se, pod věrnou replikou větrného mlýna, nachází od roku 1999 i první moderní lotyšský minipivovar. Místo je poměrně příjemně dostupné i tramvajovými linkami č. 3, 7 a 9. Tramvaj opouští historické centrum města, aby o pár bloků dál drncala po rozbitém povrchu klikatící se Maskavas iela mezi starými polorozpadlými domky. Styčným bodem je zastávka "Centrs LIDO", od které je to k minipivovaru coby kamenem dohodil.

 Postmoderní kýč zábavního centra LIDO s prvním klasickým lotyšským restauračním
 minipivovarem.

21. ledna 2014

LOTYŠSKO 2013. RIGA, ALDARIS A PARADOXY DĚJIN

Cestování do Pobaltských zemí přináší tuzemskému cestovateli dvě téměř stoprocentní jistoty: nejprve je nucený překonat nekonečné polské pláně a následně úzkou šíji severně od města Suwalki, která je jediným "bezvízovým stykem", vklíněným mezi Běloruské území na východě a ruskou Kaliningradskou enklávou na západě. Pokud se navíc cestovatel rozhodne podobně jako my vyrazit na vlastní pěst, má před sebou ještě otázku, jak se popasovat právě s nekonečným polským územím. Vzhledem k našim osobním zkušenostem s podobou provozu na polských silnicích jsme se nakonec rozhodli, že ho raději, co to půjde, překonáme cestou tam i zpět vlakem.

16. ledna 2014

LOTYŠSKO 2013 RELOADED

Na blogování jsou nejhorší staré resty. Ty, které člověk odkládá tak dlouho, až zcela ztratí svou aktuálnost, a nebo k nim, což je můj případ, pomalu ztratí vztah. Léto přeběhlo, přišel podzim a já najednou neměl chuť psát o bezstarostném letním cestování po Lotyšsku. Párkrát jsem na to pomyslel a nic. Někde uvnitř ve mně ale stále hlodal červík nejistoty, zda bych přece jen někdy neměl naplánované psaní dokončit. Nejlepší jsou pak impulsy zvenku. Pocit, že to nepíšu pro sebe, a pocit, že to zřejmě někoho zajímá. A podobný impuls přišel v bilančním článku roku 2013 od kolegů z pivního blogu Pivníci. Začal jsem o tom přemýšlet a ve vzpomínkách z lednové Prahy mi bylo všechno z ničeho nic mnohem bližší a aktuálnější. Vždyť já to Lotyšsko skutečně dopsat chci!

14. ledna 2014

V LIBOCKÉM PIVOVARU NAD ŠÁRKOU

Ještě dříve, než se Liboc stala součástí Velké Prahy, byla nedaleko bývalé železniční zastávky, v místech, kde stará Kladenská silnice po roce 1922 opouštěla hranice "nového" města, vystavěna budova restaurace a hotelu, místními nezvaná jinak než "hotýlek". Oblíbený podnik byl velmi často fotografován a ze starých snímků můžeme vyčíst i letopočet "1913" nad starosvětsky umístěným rohovým vchodem. Restaurace určitě musela být oblíbená mezi pražskými výletníky, však v doslova na dohled od ní je fascinující masív Divoké Šárky, ve kterém končilo Šárecké údolí, v době první republiky hojně navštěvované.

 V Divoké Šárce.

9. ledna 2014

JAK SI UŽÍT PRVNÍ DNY ROKU 2014

Rosťa Kloubek projevil v závěru svého tradičně krásného a bohužel zatím také posledního článku pro server pivni.info přání mne zase někdy potkat. Alespoň (zase) na nějaké konferenci. Samozřejmě mne to potěšilo, zároveň jsem ale z těchto slov cítil oprávněnou a dobře mířenou výtku směrem ke mně.

V novém roce jsem si tak řekl, že musím ve svém kalendáři nacházet víc času na ty, se kterými je čas strávený u piva smysluplný a naplňující, mezi které on bezesporu patří. Dlouhá léta jsem Rosťu "znal" pouze jako autora poetických článků na zmiňovaném pivnim.infu. Nikdo jiný nedokázal tak krásně popsat krajinu mého oblíbeného Posázaví při cestach do Pyšel či do Mezihoří, vyjádřit lásku své, pivo nepijící, manželce, a nebo rozehrát slova do neobyčejně příjemné podoby, přestože psal zrovna pouze a jenom o tom, že si vyšel na přelomu roku na pivo. Rosťa má, pomalu požírán soustružím pracovních povinností, v poslední době pramálo volného času, takže jeho článků povážlivě ubylo.