30. října 2016

NÁVRAT DO TŘEBONĚ BYL NEJEN O VZPOMÍNKÁCH

Je málo míst a jejich pivovarů u nás, na které mám tak dlouhé a tak bohaté vzpomínky jako na Třeboň. Důvod je prostý a už před časem jsem ho poměrně zevrubně tady na blogu rozepsal. Nic se ale nevyrovná, když se člověk do míst tolik oblíbených a v mládí tolikrát navštívených vrátí. Vrátí po letech, kdy ho sem zkrátka kroky nezavedly a to rovnou na několik dní. To se pak vzpomíná, když každá ulička, strom i městská věž jsou spojeny s nějakým zážitkem. A co teprve pak pivovar a jeho vyhlášená restaurace, kde jsme strávili tolik dlouhých večerů nad výborným třeboňským pivem. Poprvé kdysi dávno na čundru v létě 2002. Právě tehdy se začal psát můj vztah k tomuto krásnému městu a neméně krásnému pivovaru. Letos na konci září jsem měl po letech možnost si ověřit, že se z jejich krásy dodnes nic neztratilo.

 Třeboň, co dodat? Snad jen, že archiv je vlevo a pivovar vpravo.

Jestliže předchozí návštěvy tady byly motivovány cestováním na různých čundrech, později na výletech zkrátka za pivem, tentokrát byla motivace zcela jiná. Pivo v tom ale samozřejmě hrálo svou roli. Do Třeboně mne tentokrát zavály pracovně-studijní povinnosti. Chapadlo aktuálně řešeného projektu k dějinám pivovarnictví v Benešově v druhé polovině 19. století, o kterém jsem tu na blogu asi už dříve někdy obtěžoval, se zachytilo i v Třeboni. Fondy zdejšího známého archivu, dnes Státního oblastního, dříve rodinného schwarzenberského, má co říci i k dějinám pivovarnictví jednoho malého středočeského města. I když. I když musím bohužel popravdě přiznat, že badatelsky byl pobyt v Třeboni nakonec poměrně neúspěšný, ale takový už je život. A život je i takový, že neúspěch v pracovním čase jsem si bohatě mohl vynahradit v čase volném.

 Třeboňský zámek. Zajímavostí je, že zde dříve působil jak pivovar (v budově vlevo,
 tak později právě i schwarzenberský archiv).

Ač jsem myslel, že si první den odpoledne nejdříve projdu to krásné město, nakonec mne kroky záhy zavedly přímo k rozsáhlému areálu pivovaru, který původně vznikl kompletní přestavbou rožmberské zbrojnice (ovšem již v držení Schwarzenberském) na začátku 18. století. Dnes má areál historizující ráz (po kompletní přestavbě z 80. let 19. století), ale do Trocnovského náměstí, kde je dnes hlavní vstup pro návštěvníky, se obrací poměrně nenápadnou vrcholně barokní fasádou. Vpravo za branou je pivovarská prodejna (toho času zavřená, ale určitě se tam na tomto výletě ještě zastavím), proti mně hlavní průjezd na nádvoří pivovaru. Měl jsem živou vzpomínku, jak jsme tady vstupovali tenkrát toho deštivého červencového podvečera do pivovarské pivnice a já už se opět viděl, jak sedím pod jedním ze zazděných oblouků někdejšího humna - před charakteristickou malbou pivovaru na zdi - a objednávám si jednoho "Prezidenta".

 Hlavní vstup do pivovaru pro návštěvníky. Vpravo za branou je podniková prodejna.

Následoval dokonalý šok. Stará pivovarská restaurace se nekonala, malba na zdi také ne a přezděný oblouk humna byl vybouraný a otevřený do prostoru celých původních humen, která byla využita pro novou restauraci poté, co se v Třeboni přestal slad někdy před rokem 2010 vyrábět. Stará restaurace navíc toho roku vyhořela a v loňském roce byla dokončena její generální rekonstrukce a adaptace na nový podnik - pivovarskou restauraci Regent Gold. Trochu zvláštní název (a věru nehezké logo pivnice) vyvažuje ale její současná podoba a a atmosféra.

 Vstup do pivovarské. Vpravo je ještě podzemí bar
 Zbrojnice, který ale otevírá jen o víkendu. Pamatuji,
 že před lety mne tam taky kroky jednou zanesly.


Třebonští naštěstí šli cestou moderního přístupu, a tak je dnes možné místní pivo přímo u zdroje ochutnat v reprezentativních prostorách, řešených v tradičních materiálech s přiznáním původních konstrukcí. Atmosféru prostoru umocňuje stylové osvícení při patách sloupů humnových kleneb. Když jsem se zpětně díval na staré fotky z třeboňského pivovaru, byl jsem v druhém šoku, jak se to místo změnilo a jak bylo vlastně dříve ošklivé. Na druhou stranu - a možná je to jen dáno romantizujícím pláštíkem vzpomínek, nevím - stará pivovarská v Třeboni na mne působila neuvěřitelně domáckým a intimním dojmem. V těch nových otevřených prostorách jsem se za celou dobu pobytu (a nebudu lhát, že jsem se sem ještě dvakrát vrátil) nedokázal nějak najít.

 Současná podoba pivovarské restaurace.

Přesto se tady sedělo a pilo dobře a díl své práce na tom určitě měla i velmi příjemná obsluha, se kterou jsem opakovaně zavedl řeč ohledně pivovaru, pivnice i samotného piva. A kvůli tomu jsem tady přece primárně byl. Chtěl jsem si objednat zase právě "Prezidenta" - světlý 14° speciál, který asi dnes už nikoho nevytrhne svou originalitou. Za našich "mladých dob" pro nás ale právě Prezident byl symbolem regionálního pivovarnictví a jeho odlišnosti od nadnárodních gigantů. Navíc v té době podávaný točený výhradně v nefiltrované podobě - a jak ses tehdy na nefiltrovaná piva slušelo, silně zakalený. To byla teprve bomba. Třeboňský Prezident a benešovská "kvasnicová" dvanáctka - pro mne dodnes symboly své doby a netradičních piv, která dokázala nabídnout.

 Výčep v pivovarské restauraci.

Dnes bohužel Prezident není na čepu (a navíc v současnosti nabízen jako filtrovaný). V lísku je místo pro nefiltrované pivo vyhrazeno pro standardní dvanáctku, nazývané tedy "kvasničák", a tak jednu objednávám. Je výrazně zakalená, silněji kvasnicová, ale příjemně pitelná a vůbec neurazila, naopak! Je to zajímavé, ale přemýšlím kde jinde cítím silnější rozdíl mezi kvalitou točených a lahvových piv. Každopádně Regent rozhodně patří mezi místa, kde má smysl vážit cestu pod pivovarský komín. Zvlášť, když v točené nabídce je např. i světlý 16° speciál "Kníže", anebo žitné pivo "Český Granát", od nedávna podávané navíc svrchně kvašené. Chutná sice spíš jako žitný ležák, ale určitě neurazí a v nabídce malého průmyslového pivovaru je to určitě zajímavé osvěžení.

 Nefiltrovaná 12°.

Jak jsem psal, do pivovarské pivnice jsem se ještě několikrát vrátil, a měl tak možnost ochutnat vše, co v točené podobě nabízí, s výjimkou zmiňovaného Prezidenta. Je zajímavé, že i v dnešní zkosmopolitizované a zglobalizované pivní době, kdy komín znamená máloco i pro ty nejmenší pivovary, je třeboňské pivo stále těžce regionální záležitostí. Kromě Třeboně pamatuji, že jsem ho kdysi píval pouze v Benešově na Malém náměstí v takovém zaplivaném bufáči a k vidění byl pak už jen snad při cestách na jižní Moravu, kde měl kdysi nějaké dobré obchodní zastoupení. Nevím, jestli je to tak i dnes, ale za Regentem si zajedu raději přímo ke zdroji.

 Svrchně kvašené žitné pivo a světlý speciál "Kníže".

Co nebylo v točené nabídce, doplnil jsem trochu ustrašeně v lahvové podobě - jak už jsem zmínil Regent lahvový není žádná liga, ale když už jsem tam byl, asi bych si vyčítal, že jsem nezkusil všechno. Přímo v areálu pivovaru se nachází zmíněná pivovarská prodejna, která distribuuje kompletní portfolio. Já trochu bojoval s její otevírací dobou a nakonec jsem se zde zastavil až těsně před odjezdem domů zakoupit pouze nealkoholický míchaný nápoj z piva a citronové limonády, který v běžné obchodní síti nebyl k dostání. Jinak je třeboňské pivo běžně dostupné za velmi nízké ceny v samoobsluhách v centru města (já navštívil dvě a je zajímavé, že každá nabízela pivo ve zcela jiných lahvích i etiketách - pivovar zřejmě přechází na nový vzhled a zásoby se doprodávají nerovnoměrně).

 Nádvoří pivovaru. Vlevo je vrátnice s druhou podnikovou prodejnou.

Pro úplnost je možná dobré dodat, že na vrátnici pivovaru funguje ještě non-stop "pivní pohotovost", která také prodává pivo. Je to tady ale trochu komplikovanější - lahve jsou baleny pouze do dárkových krabic, takže si člověk nemůže vybrat, co přesně a konkrétně chce. A navíc, cenově se pohybují asi na trojnásobné výši, než v běžných obchodech. Což je možná zajímavý postřeh i z pivovarské pivnice. Pamatuji si, že jedním z důvodů našich dlouhých posezení tady byla více než příznivá cena piva, která nám dovolila sjet nabídku na lístku nahoru a dolů (plátýnko jsme tomu říkali). Dnes by nám asi zbyly oči pro pláč a prázdné peněženky - rekonstrukce a nový vzhled si asi žádaly i nové ceny a např. nefiltrovaná 12° vyjde v půllitru na 35 Kč. 

 Pohled na pivovar Regent z radniční věže. V popředí areál někdejšího měšťanského
 pivovaru, dnes restaurace Beseda a po přestavbě i nové kulturní centrum (v článku
 pod odkazem výše je takřka autentický pohled z roku 2002, který ukazuje jak přestavba
 budovy měšťanského pivovaru proměnila).

Přehled nabídky pivovaru, trochu neaktualizovaný o piva, která již pivovar nevaří, nabízí jeho webové stránky. Ty vzhledem a trochu i obsahem zamrzly v některém z jiných časů, a tak si v orámování neuvěřitelně dřevního designu můžete přečíst třeba i takovéto informace: "alkohol 2,9 % obj. (ověřit, tady nemám s sebou data)" apod. Zrovna lehké výčepní pivo navíc pivovar dnes již nevaří, takže to ověřování trvá asi už pěkně dlouhou dobu. ;)

 Tradiční siluetu pivovaru a sladovny od hradebního příkopu změnila pouze baterie
 CKtanků...

Výlet do Třeboně pro mne byl zajímavou reminiscencí na staré časy. Jak se změnila pivovarská pivnice, nezměnila se vůbec Třeboň. Stejné uličky, stejné obchody, stejné restaurace. I muflony v příkopu pod areálem pivovaru a sladovny s typickým dvojhvozdovým rizalitem jsem viděl. Když jsem se pak Třeboní procházel, měl jsem dojem, že se za těch skoro patnáct let nic nezměnilo. Svou roli v tom určitě hrál i fakt, že se vůbec nezměnilo ani logo pivovaru a svou podobou je víc pamětníkem přelomu 20. a 21. století než čímkoliv jiným. A to do té míry, že jsem měl neustále pocit, že na každém rohu je nějaká zavřená hospoda, kde zkrátka jenom někdo zapomněl odmontovat reklamní poutač.

 ... a také zmizel původní vysoký kotelní komín. (Fotografie z expozice v pivovarské
 restauraci.)

Všechny ty hospody ale naštěstí fungovaly a bylo dobré vidět, že místní pivo je ve městě všude a zcela běžně dostupné - a u mnohých návštěvníků města a snad i u místních tak oblíbené. Já, ač jsem v minulosti třeboňské pivo pil na více místech, zůstal tentokrát věrný pivovarské pivnici a osa SOA Třeboň v bývalém augustiniánském klášteře (který je mimochodem místem, ke kterému se ve městě váže zmínka o vaření piva) - Pivovar Regent byla pro mne za ty tři dny v Třeboni určující trajektorií. Pevně věřím, že mne badatelské kroky do Třeboně někdy opět zavedou, rád se tou cestou vydám znova, zvlášť když tu krátkou procházku lemují tak nádherné kulisy historického města.

 Devadesátkové retro vývěsního štítu je v Třeboni k vidění
 doslova na každém rohu.

PS: V blízkém okolí Třeboně vznikly v nedávné době dva minipivovary, jejichž pivo je možné ochutnat i ve městě. Samozřejmě jsem toho využil. Žumberské pivo standardně mj. nabízí "Bistro 105" na hlavním náměstí v historickém domě s pěkným dřevěným výkladcem a moc příjemnou zahrádkou v podloubí. Ve stálé nabídce světlý 11° ležák na soutoči s aktuálním sezónním pivem.


 Bistro 105 s filmovou zahrádkou na náměstí. Já si oblíbil klidný koutek v podloubí vlevo.

V čase mé návštěvy byl na čepu pouze zmiňovaný ležák, který byl bohužel ale nedobrý, primárně však zřejmě vinou končícího sudu či malé výtoče. Slabě pitelné pivo, navíc s jemným kyselým ocáskem. Měl jsem štěstí, že v době mé návštěvy akorát přijel majitel a sládek z Žumberka v jedné osobě a dovezl polotmavý 13° speciál. Rovnou jsem si objednal z čerstvě naraženého sudu a tady jsem si pochutnal mnohem více. Kvality světlého ležáku škoda, ale třeba jsem měl jen smůlu a je dobře, že i na Žumberské pivo se dá v Třeboni narazit.


 Dvě úrovně běhu času na třeboňském náměstí.

Druhým pivovarem jsou pak ještě bližší Jílovice. Jejich světlý ležák v současnosti čepuje v Třeboni pouze trochu svérázný bar U Čerta v branské ulici pod náměstím. Otevírací doba až večerní, prostory klenuté, "rodinné" a přívětivé. I když asi jak pro koho. Pokud chodíte tak rádi do podniků, jako je třeba Pivní bar Azyl v Liberci, určitě se Vám U Čerta bude líbit. Pokud dáváte přednost sterilnějším podnikům, raději se sem nevydávejte.

 V přízemí opravovaného domu vlevo před branou
 je legendární bar U Čerta.

Byla by to ale škoda, protože jílovické pivo tady bylo opravdu výborné a kdybych si sem jen na chvíli neodskočil, seděl bych, teda vlastně stál - bylo zcela plno - u baru ještě dneska. A mimochodem: bar U Čerta nevědomky zná asi mnoho z Vás. Po internetu občas prolétnou fotografie takové dřevěné cedule s čertem a vždy s nějakým opravdu vtipným - a obvykle alkoholu holdujícím - vzkazem. Tušíte správně, kde se daná cedule asi nachází. Když jsem odcházel, letmo jsem se podíval, jaké moudro cedule křičela do světa k dnešnímu dni. Ono platí ale univerzálně a minimálně v Třeboni stoprocentně. Ano, návštěva tady se povedla a já domů odjížděl spokojen.

 Bohudík za to!

1 komentář:

  1. Na všem se dá najít něco positivního, co se dá pochválit. V Regentu je toho dost, ale najdou se i nedostatky. Pivnice je nová, čistá a nekuřácká, což je výtečné. Akustika v sále s klenbou a dlážděnou podlahou však neumožňuje se u piva i bavit. Není rozumět ani u většího stolu. K místním regionálním pivům patří především 11°. Většinou je chutná a dobře opečovaná. Čím jsou dané občasné výpadky kvality nevím a v okolních hospůdkách, kde je též na čepu, je její kvalita a opečování výrazně horší. Pivovar má i terasu, oblíbenou v létě a vyhledávanou především cyklisty.Tam už je kulturnost výrazně nižší, Na pivo si musíte vystát frontu a obsluha je jen na vás. Ovšem ceny jsou v těchto podmínkách značně nadsazené. A čepující brigádnice jsou sice milé, ale čepování neviděly ani z rychlíku.
    Jelikož jde část výstavu na vývoz, lze doufat, že některé nedostaky postupně zmizí. A

    OdpovědětVymazat