SVATBA V PIVOVAŘE

Jestli mají čtenáři blogu pocit, že v posledních týdnech jsem neaktualizoval blog tak často, jako byli v předchozích týdnech zvyklí, omlouvám se jim. V životě Pivního Partyzána proběhla tuto sobotu významná životní událost, která pochopitelně zapříčinila nedostatek času na psaní (a vím, že se mi hormadí resty). Nebyl by to ale Pivní Partyzán, aby i tato událost nesouvisela s pivovarnictvím. Další příspěvek blogu je tak na téma ryze osobní, ale na tento blog zkrátka patří.

Téměř okamžitě poté, co jsme se rozhlodli pro tento důležitý životní krok, bylo jasné, že bychom chtěli (pro náš společný zájem o pivo, pivovarnictví, industriální stavby a krásná místa), aby se tento náš významný den odehrál v některém z našich pivovarů. Rozhodování bylo krátké a velmi brzy jsme měli jasného favorita - Únětický pivovar. Pro něj, kromě ryze praktických důvodů (dojezdová vzdálenost pro naše rodiny, blízkost Prahy apod.), hovořil i fakt, že Únětický pivovar byl místem našeho prvího společného výletu, a tak hraje v našem životě i symbolickou roli.

Uspořádat svatbu v pivovaře není žádná legrace. Odmítli jsme se smířit s představou, že bychom měli v tak krásném místě odbýt pouze oběd a oslavu a od samého začátku jsme počítali s tím, že se v pivovaře odehraje celý svatební den i s obřadem. Po zkontaktování zástupkyně matriky Horoměřice (pod které Únětice spadají) začaly měsíce úředních řešení, neboť bylo potřeba, kromě standardních postupů, schválit svatební obřad na jiném místě, než je obvyklé. To pivovar rozhodně byl, dle slov velmi ochotné a velmi sympatické paní matrikářky v pivovaře oddávali poprvé.

Všecho nakonec na úřadě dopadlo dobře a svatbě na nádvoří Únětického pivovaru nic nebrálilo. Vlastně jen "drobnosti": doladit všechny podrobnosti přímo v pivovaře, připravit celý svatební den tak, aby byli všichni spokojení a samozřejmě začít zvát svatební hosty. ;)

Měsíce příprav vyvrcholily krásným slunečným svatebním dnem, který celý proběhl přesně podle našich představ. Industriální kulisa pivovarských budov byla důstojným svědkem obřadu, který se následně přelil do slavnostního oběda v prostoru někdejších nádherných sladovnických humen a poté oslavy v pivovarské stodole.

Pivní Partyzánka a Pivní Partyzán se tak rozhodli nastoupit společnou cestu životem na možná netradičním místě, které je ale pro náš společný život po všech stránkách symbolické. Stejně symbolicky vnímáme i skutečnost, kterou náš obřad dokázal. Pivovar může být (a je) důstojným a kulturním místem pro podobnou událost. Přesně jako my vnímáme i celé pivovarnictví a pivo samotné jako součást kulturního a duchovního celku.

Všem svatebním hostům, všem, kdo nám s přípravami a průběhem svatby pomohli a samozřejmě zástupcům Obecního úřadu Horoměřice, patří ještě jednou náš veliký dík. Ten bezesporu patří i Únětickému pivovaru a všem jeho zaměstnancům za vstřícnost, spolupráci a bezchybnou přípravu celého svatebního dne. Bylo to (skutečně!) neopakovatelné.

 Novomanželé Partyzánovi: a je to před námi. ;)

DO DRÁŽĎAN ZA PIVEM V KNIHÁCH I VE SKLE

O tom, že hlavním důvodem pro plánování pivních cest nemusí být primárně pouze pití tohoto nápoje bude další příspěvek ze zahraničí, podstatně bližšího, než připravované články o Lotyšsku. 

V rámci mých studií jsem v loňském roce obdržel od domovské fakulty grant na výzkumný záměr, na jehož konci bude několik kratších studií na téma "Technický a vědecký pokrok jako pozadí hospodářských proměn českého pivovarnictví v 19. století". V rámci plnění grantu, pro rozšíření informační základny mých studijních zdrojů, mám naplánované i zahraniční studijní cesty, z nichž ta první mé kroky zavedla v těchto dnech do saských Drážďan.

 Drážďany.

Na kraji města se v obrovském kampusu Technické univerzity nachází moderní komplex budov SLUBu - Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden (Saská zemská knihovna - Státní a univerzitní knihovna). Ve fondech knihovny, která svým vnitřním uspořádáním trochu připomíná Národní technickou knihovnu v Praze, se nachází nepřeberné množství knih na téma dějiny pivovarnictví a jeho technického vývoje, ve kterých může zájemce o problematiku bádat.

Knihovna navíc po zaregistrování nabízí řadu on-line zdrojů, které může badatel využívat a tak si myslím, že její návštěva nemusí být přínosná pouze pro historiky či pivovarské technology, ale pro všechny zájemce o studium pivovarnictví. Fondy zahrnují jak německy psanou literaturu, tak množství anglicky psaných knih a narazil jsem dokonce i na některé české kousky. Kromě nejnovějších publikací knihovna shromažďuje i knihy staršího data, nejvíce mne zaujala bichle "Bürgerliches Brauhaus in Pilsen 1842-1892" vydaná k padesátému výročí plzeňského měšťanského pivovaru.

 Hlavní budova SLUBu.

Několikadenní pobyt v Drážďanech jsem ale samozřejmě nevěnoval jen studiu, město je z pivního hlediska zajímavé nejen badatelsky, ale i samo o sobě, a byla by určitě škoda nevyužít volného času k ochutnávce místní nabídky. Drážďany dnešních dní nabízí celkem šest malých pivovarů a jeden průmyslový. V případě minipivovarů ale přichází v úvahu návštěva pouze tří z nich, ostatní jsou malé rodinné podniky, které nedisponují vlastním hostincem a pivo je zde nutné objednávat dopředu.

Segment průmyslových pivovarů zastupuje v Drážďanech velkopivovar Feldschlössen, vlastněný nadnárodním koncernem Carlsberg, který dnes sídlí ve čtvrti Coschuetz na kraji města v moderním podniku, vybudovaném v roce 1981 (od roku 1991 se zde vaří i piva z někdejšího pivovaru Felsenkeller ze čtvrti Freital, který byl dřívějším konkurentem pohlcen). V pozůstatku původního pivovaru na Budapester strasse (nedaleko hlavního vlakového nádraží) byla v roce 1998 vybudována alespoň stylová pivovarská restaurace a malé muzeum (ve věži, volně přístupné).

 Feldschlössen Stammhaus - pivovarská restaurace a muzeum.

Různě řešené prostory restaurace se nachází v přízemí, ve dvoře je navíc malá zahrádka. My zvolili větší prostor vpravo od vstupu, kde je stylový výčep zastřešený měděným víkem staré varní nádoby. Na čepu jsou nejen původní piva Feldschlössen, ale i další značky skupiny Carslberg. My ochutnali poněkud vodový Schwarzbier a velmi dobrý Zwickl (obě Feldschlössen, ceny mezi 3-3,5 euro za půllitr). Produkce pivovaru je jinak samozřejmě v Drážďanech velmi často k dostání v restauracích a obchodech, v nabídce je německy standardně široké portfolio od pilsu přes bock až po radler).

 Stylová restaurace s víkem varní nádoby nad výčepem.

Všechny relevantní drážďanské minipivovary se nacházejí v delší docházkové vzdálenosti od centra města a jsou skvěle dostupné i MHD. První z nich stojí severozápadně od starého města (Kötzschenbroder Straße 1) a z jeho letní zahrady na břehu Labe je na centrum města krásný výhled, nejkrásnější zřejmě pozdě večer, kdy zapadající slunce osvětluje jeho dominanty. Restaurační pivovar Watzke se nachází v prostorách objektu nazvaného "Ballhaus", což není nic jiného, než společenský dům, patřící ponejvíce plesům a jiným kulturním akcím. Krásná secesní budova slouží tomuto účelu i dnes (s dlouhou přestávkou v době minulého režimu) a pivovar zde byl otevřen v roce 1996.

 Ballhaus (a Brauhaus) Watzke a výčep tamtéž.

Pivnice nabízí poměrně omezený sortiment sestávající z klasického pilsu a dalších dvou druhů piv, která ale nejsou dostupná pravidelně. My měli štěstí na polotmavý (či spíše poctivě světlý) speciál. Ten v nádherné večerní náladě u Labe na zcela zaplněné pivní zahradě (proč takové nevznikají více i u nás?) chutnal rozhodně víc, než ne zcela výrazný pils. Vzhledem k tomu, že se pivovar nenachází přímo v centru, byly i ceny točeného piva na snesitelné úrovni (3,2 euro, 0,5l). 

 Pivní zahrada pivovaru Watzke na břehu Labe.

Pivo je ale možné ochutnat právě i v centru: pivovaru Watzke má ve svém vlastnictví dvě hospody na velmi strategických místech - na Ringu přímo v srdci Starého města a na Novoměstském rynku, ulice Hauptstrasse na druhé straně Labe.

 Centrum Drážďan v zapadajícím slunci v pohledu z pivní zahrady Watzke.

Opačným směrem od centra města - a také s výhledem na ně (a také nedaleko Labe) stojí další z drážďanských mini, Waldschlössen (Am Brauhaus 8b). Vznikl v roce 1992 na místě někdejšího zaniklého průmyslového pivovaru a spojuje v sobě pivovar s restaurací a hotelem (působícím poměrně "hoch" dojmem). Na letní dny je ale pro návštěvníky připravená příjemná a nikterak honosná velká letní zahrada přímo před objektem hotelu se samostatným výčepem, která zároveň slouží jako (dle množství lidí, kteří se protočili, velmi oblíbená) jídelna pod širým nebem. I ceny piva jsou na podobné místo skvělé a necelá tři eura za půllitr spolu s širokou nabídkou vybízely k delšímu posezení.

 Pivovar (a hotel) Waldschlössen, na terase vpravo je pivní zahrada s výčepem.

K pohledu na drážďanské dominanty, klidnou Labskou nivu pod terasou pivovarské zahrady či k jen tak příjemně strávenému času pivovar nabízí pils, dunkel, weizen, zwickl a sezónní "sonnenbier", doslova slunečné pivo. Zvláště nefiltrovaný hutný zwickel byl výborný, ale dobře chutnala všechna piva. Rozhodně nejlepší ale určitě byl právě sezónní kousek - světlý, trochu jantarově jiskrný, lehký ležák s nádherně voňavým chmelením a tóny citrusů v chuti - vskutku dokonalé pivo do současných horkých letních dní!

 Sonnenbier

Poslední z drážďanských minipivovarů je kapitolou samou pro sebe a pří této návštěvě jsme ho nenavštívili a jeho piva ani neochutnali, přestože jsme ubytováni ve stejné čtvrti. Drážďanský Neustadt je místem, kde se pivo pije na ulici, nejužívanějším dopravním prostředkem je jízdní kolo a alternativní způsob života je tady hmatatelný nejen přes den, ale i v noci a dlouho do rána.

 Noční pouliční život na Neustadtu.

Do podobné atmosféry tak alternativně pojatý Neustädter hausbrauerei (Schönbrunnstrasse 1) dokonale zapadá. Pivo je v pivovaře k dostání pouze v některé dny a navíc jen v patentních lahvích. My ale jeho piva ochutnali v točené podobě (vaří řadu nejrůznějších piv, včetně experimentů) již při prosincové návštěvě v rázovité hospůdce Bautzener Tor, která se nachází taktéž ve čtvrti Neustadt, prakticky na dohled od našeho hostelu Lollis Homestay a která slouží zároveň jako jeho pivovarská restaurace.

 Bautzener Tor v prosinci 2012.

Ze stálé nabídky pivovaru jsme v zimě neochutnali pouze konopný Lenin (jméno i zvolená příchuť myslím hovoří za vše), který shodou okolností nabízí náš hostel na recepci v lahvové podobě. A já mám pocit, že věta "a při této návštěvě jeho piva ani neochutnali" přestane brzy platit...

PS: další destinací, kam povedou mé badatelské kroky, bude v září Staatsbibliothek zu Berlin, takže se na konec léta můžete určitě těšit i na Partyzánovy pivní zážitky z hlavního města Německa. ;)

LOTYŠSKO 2013. BACKGROUND

V březnu jsem tady na blogu vzpomínal na loňské krátké pivní zážitky z Lotyšska, které mne přivedly k myšlence se do této nejen pivně zajímavé země vrátit. Příležitost se naskytla letos v červnu, a tak jsme vyrazili na čtrnáctidenní výlet okolo teto pobaltské země, který byl na prvním místě určitě motivovaný zájmem o místní pivo, ale, jak jsem již napsal, Lotyšsko je velmi zajímavé i z jiných důvodů, a tak jsme očekávali velmi nabitý program. Nespletli jsme se.

 Historické budovy pivovaru v Bausce. Jedna z příčin, proč jsem se chtěl do Lotyšska
 vrátit.

Jak byl příjemně náročný celý úspěšný výlet, je nyní příjemně náročné i jeho zpracování do podoby blogu (i proto ta dlouhá pauza v publikování činí více než tři týdny, neboť jsem musel rozmyslet, jak vůbec to všechno, co jsme viděli, poznali a ochutnali sem zaznamenat). Na konci naší cesty je tak připraveno devět blogů, které tady budu průběžně zveřejňovat.

 Suvenýry pivovaru Valmiermuiža (který byl druhou příčinou návratu :D).

Ten první aktuálně čtete - shrnu v něm krátce, jak jsem se na cestu připravoval, kde jsem sháněl informace a jak byla naše cesta naplánovaná. O Lotyšském pivovarnictví, jeho historii a současnosti, o tom, kde se pivo v Lotyšsku kupuje, pije a jaká je jeho role ve společnosti a kultuře bude druhý a třetí příspěvek. Čtvrtý až osmý blog zachytí postupně jednotlivé Lotyšské kraje (v hranicích jejich historického dělení) - pivovarnictví a život okolo piva v nich.

 Vývěsní štít hlásá "Živé pivo" - aneb pivotéka na lotyšský způsob ve Ventspils.
 V odraze (s chmelem barevně sladěný) Pivní Partyzán. ;)

Přestože nechci, aby blog byl suchým cestopisem typu "přijeli jsme sem a sem a pak jsme jeli tam a tam", kraje popíšu postupně tak, jak jsme je navštívili (Riga, Vidzeme, Latgale, Zemgale a Kurzeme). Vzhledem k tomu, že považuji pivo za součást širšího celku zajímavostí a nikdy bych nikam nejel jen kvůli němu (a přijde mi líto, pokud to tak někdo má) a vzhledem k tomu, že jsem tu již dvakrát napsal, že Lotyšsko je velmi zajímavá země i z jiných hledisek, připojím na závěr každého příspěvku o jednotlivých krajích pár tipů na zajímavé výlety do okolí.

Poslední devátý, bonusový, blog bude spíše na doplnění (původně jsem ho ani nechtěl zařadit, ale nakonec mi to přišlo škoda). Najdete v něm seznam všech námi ochutnaných lotyšských piv a jejich krátké hodnocení a samozřejmě zdůraznění těch, která by cestovatel po Lotyšsku rozhodně neměl na své cestě minout. ;)

 Bylo skutečně z čeho vybírat (nabídka v jednom z rižských supermarketů).

Naplánování cesty dle jednotlivých pivovarů se zpočátku zdálo být, vzhledem k zásadní jazykové bariéře, nepřekonatelným problémem, ale nakonec vše bylo úplně jinak. Na internetu se mi podařilo najít skvělý blog pivního nadšence přímo z Lotyšska, který, ač samotný psaný v lotyštině, nabízel ke stažení kompletní  průvodce lotyšským pivovarnictvím z roku 2011 psaný anglicky, který se nakonec stal nenahraditelným pomocníkem při plánovaní cesty.

 Klasický obrázek z cest: deník, pivní průvodce a pivo (ve skle pivovaru Césu se skrývá
 světlý - a velmi dobrý - Bauskas Alus). Hostinec v rižském etnografickém muzeu.

Na internetu se jinak dalo najít i nejrůznější další info (zpravidla v lotyštině, aneb musel jsem odtušit, o co se jedná), angličtině (zejména různá hodnocení jednotlivých piv, blogy apod.). Na serveru Svět piva navíc v minulosti vyšly tři kratší články v češtině, které se pivem v Lotyšsku také zabývaly. V neposlední řadě jsem informace bral i ze stránek samotných pivovarů, které již mají obvykle i anglické či ruské mutace. Sesumírováním informací ze všech výše psaných zdrojů jsem vytvořil přehlednou mapu všech v současnosti fungujících lotyšských pivovarů, dle které jsem následně začal plánovat cestu a kterou sem dávám k dispozici jako doplněk pro všechny, kdo by se chtěli do Lotyšska za pivem taky vypravit.

 Přehledná mapa lotyšských pivovarů - základ našeho cestování.

Vzhledem k omezenému časovému programu bylo jasné, že ne všechno budeme moci stihnout, zároveň jsme chtěli ale ochutnat co nejvíce z lotyšské pivní produkce. Nakonec vše dopadlo tak, že některé kraje jsme museli zcela vypustit, a tak jsme věřili, že na piva z tamních pivovarů narazíme někde jinde (obvykle úspěšně). Obecně jsme se ale snažili pít piva z jednotlivých pivovarů v jejich oblasti, ideálně přímo pod komínem.

 Časně letní nálada u nefiltrovaného piva v pivovaře Brális (kraj Vidzeme).

Když píšu, že jsme chtěli ochutnat co nejvíce, upřesním, že naším objektem zájmu byla standardní produkce všech pivovarů a programově jsme se rozhodli vyhnout pouze marketovým pivům, či pivům levných značek v PET lahvích, které nepovažuji za charakteristické pro pivní kulturu žádné země. Naopak jsme se nebránili ochutnávce u nás v současnosti tolik oblíbených radlerů a piv míchaných s ovocnými šťavami, jejichž obliba dorazila i do pivně již také částečně globalizovaného Lotyšska. 

 Radlery z pivovaru Aldrais (Riga) na břehu nádherné říčky Abava v městečku Sabile.

Nakonec jsem (zdrojů bylo více) napočítal, že všech 15 v současnosti činných lotyšských pivovarů produkuje 100 druhů stálých piv (nepočítané sezónní záležitosti; číslo nemusí být přesné, webové stránky pivovarů uvádí i piva, která jsem za celou dobu neviděl ani jednou apod.; číslo skutečně není přesné, nezahrnuje pivovary, o kterých jsme neměli ponětí, např. v Daugavpils, pozn. 22. ledna 2014). Na závěr myslím můžu, ještě před tím, než si přečtete podrobnosti, uvést, že jsme nakonec ochutnali 85 druhů piv z 13 pivovarů a nejen v tomto směru se tak jednalo o určitě velmi úspěšný výlet. ;)

 Tumšais (tmavý) a gaišais (světlý) nefiltrovaný Brengulu Alus (pivovar Brenguli) v
 taverně v městečku Césis.

Další články k tématu Lotyšsko 2013:
Původní úvodník z loňského léta: Lotyšsko 2013. Background
Nový úvodník k seriálu: Lotyšsko 2013 reloaded
1. díl seriálu: Riga, Aldaris a paradoxy dějin
2. díl seriálu: Další nejen pivní zajímavosti v Rize a okolí
3. dil seriálu: Kraj národního parku Gauja
4. díl seriálu: To nejlepší: Brenguli a Valmiermuiža
5. díl seriálu: Pivně (téměř) pusté putování
6. díl seriálu: Zemgale není jen Jelgava a Rundále
7. díl seriálu: Krásnou krajinou a historickými městy Kurzeme
8. díl seriálu: Jáni, cesta domů a polský bonus

ZA PIVEM DO PODSTÁVKOVÝCH DOMŮ

Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy vyrážel do Německa s jiným primárním důvodem, než za pivem (nebo alespoň, jako v případě např. adventních trhů, kdy nebylo pivo jedním z hlavních důvodů). Při svých cestách obvykle využívám výhodné nabídky Českých drah SONE+DB (nově pojmenovaná Víkendová skupinová jízdenka+Německo), která za velmi dobrou cenu umožňuje vycestovat do německého příhraničí a   ještě téhož dne se vrátit domů , což je na krátké pivní návštěvy zcela ideální.

Této nabídky jsem využil i předminulou sobotu, kdy ale pivo tentokrát právě nebylo tím hlavním, proč jsem kraj za severní hranicí naší země navštívil. V oblasti trojmezí Německo-Polsko-Česká republika totiž probíhala velmi zajímavá akce pojmenovaná příznačně Den otevřených podstávkových domů, v rámci níž bylo zpřístupněno několik desítek objektů této zajímavé skupiny lidové architektury, která v této oblasti tvoří celek, mnohými nazývaný Krajina podstávkových domů a který pomalu usiluje o zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Kromě řady jiných míst probíhal program i ve dvou německých městečkách hned za hranicí - Grossschönau a Seifhennensdorf, obě výborně dostupná po železnici z ČR a z nichž minimálně to první je jedním z nejkrásnějších komplexů podstávkových domů vůbec.

 V ulicích Grossschönau. Vlevo hostinec "Zur Weberstube".

I přesto jsem si ale návštěvu v Německu nedokázal představit bez piva a těšil jsem se, na jaké zajímavosti tak ad hoc v obou městech narazím a co nového budu moci ochutnat. V nádherném Grossschönau jsme čas oběda strávili v krásné rázovité hospodě "Zur Weberstube", nacházející se, jak jinak, v ukázkově zrekonstruovaném podstávkovém domě. Dřevem obložený interiér s kachlovými kamny vybízel k dlouhému posezení (navíc, když venku neustále pršelo), avšak hostinec o 14. hodině v sobotu zavírá (a znova otevírá až k večeru).  A navíc ve stejnou hodinu začínala venku organizovaná prohlídka v rámci Dne otevřených domů. 

 Stylový interiér hostince v zrekonstruovaném podstávkovém domě.

"Zur Weberstube" nabízel dunkel Eibauer z pivovaru v nedalekém Eibau, který je hlavním hráčem v této oblasti a pils z taktéž nedalekého pivovaru Bergquell v Löbau, s jehož produkcí (zejména ochucenými portery) se můžeme poměrně běžně setkat i u nás. Dunkel byl poměrně pitelný, pils z Löbau však byl velmi slabý, vodový a nevýrazný. Nevím, čím to je, ale z tohoto pivovaru mi nechutnalo snad ani jedno pivo a ani  jejich pils mne nepřesvědčil, že by to mělo být jinak.

 Areál Windmühle. Vpravo je objekt kavárny.

Druhou naší zastávkou byl areál Windmühle v Seifhennensdorfu, který slouží jako vzdělávací a komunitní centrum a v jehož komplexu se nacházel taktéž jeden z krásně opravených podstávkových domů, v němž probíhal hlavní program akce v tomto městečku. V rámci centra se nachází i malá kavárna, která ač vybavená výčepem, měla tento den pouze lahvový pils Wernesgrüner z, takřka přes celé Sasko vzdáleného, Wernesgrünu. Pils byl nedobrý podobně jako v případě Löbau, vodový, slabě chmelený, bez řízu, celkové zklamání. Pivo tak paradoxně bylo, společně s počasím (celý den byla opravdu zima a pršelo) tím jediným, co pokazilo (nebo alespoň neobohatilo) jinak vydařený den.

 Nedobrý pils z pivovaru Wernesgrüner.

Ale abych nebyl úplně negativní, nakonec to tak úplně špatný den nebyl. Při zpáteční cestě jsme měli náhodou asi čtyřicet minut na vlakový přestup v Ústí nad Labem, a tak jsme si chuť spravili jedním obligátním pivem Na Rychtě. Mazel byl tradičně výborný.

 Obligátní Mazel Na Rychtě.

PS: Pivní Partyzán se na několik týdnu odmlčí, neboť jeho další kroky povedou za poznáváním krás pobaltského Lotyšska. V tomto případě pivo bylo jednou z hlavních motivací při plánování cesty (jak jsem už předznamenal zjara v jednom krátkém příspěvku), takže se určitě po návratu můžete těšit na nějaké postřehy z této, českými pivaři zatím stále ještě ne úplně probádané, země.

POVODEŇ A DOMÁCÍ VAŘENÍ PIVA

O tom, že povodně z minulého týdne se mj. dotkly i bezproblémového chodu domácího vaření piva jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit v našem Domácím pivovaře Partyzán poté, co jednu z okrajových částí Prahy, kde se nacházely jeho prostory, zcela nečekaně zasáhla povodňová vlna z rozvodněné Rokytky. Povodeň byla nakonec i důvodem, proč se několik dní na blogu Pivní Partyzán neobjevil žádný nový příspěvek...

 Rozvodněná Rokytka, která běžně teče v zářezu pod oranžovým domem v pozadí.

Rokytka, klidně tekoucí několik desítek metrů v údolíčku pod naší ulicí, se minulou neděli odpoledne během několika málo desítek minut proměnila, po vydatném dešti a protržení opěrných zdí u rybníka v Dolních Počernicích, v bouřlivý živel, který nezastavil ani rosáhlý suchý polder vybudovaný nad obcí po povodních v roce 2002. Voda tak během několika hodin vystoupala až téměř k našemu domu (a výše již, bohudík, v noci nevystoupala) a zaplavila celou níže položenou část ulice s několika domy.

 "Suchý" polder na Rokyce (v úterý dopoledne).

Na místě se ihned rozeběhly základní záchranné práce, do kterých se zapojili prakticky všichni obyvatelé ulice, kdy bylo potřeba níže položeným sousedům ochránit domy přivezenými pytli, které se plnily pískem, a vynášením věcí do vyšších pater domů. Voda ale zaplavila i v dolíku stojící trafostanici, a v celé ulici tak byl během večera odpojen elektrický proud - s neznámou vyhlídkou na opětovné spuštění.

 Plnění pytlů pískem k utěsňování dveří ad.

V našem domácím pivovaře jsme tak museli řešit, oproti jiným spíše malicherný, ale z pohledu homebrewářů zásadní problém - v lednici nám totiž ležel workshopový ležák, o jehož vaření jsem tu psal v jednom z dřívějších příspěvků a bylo nutné zajistit jeho náhradní umístění se stálou velmi nízkou teplotou (popravdě, kdyby se jednalo o jakékoliv jiné pivo, asi bychom ho rovnou vypili, ale tento konkrétní vzorek, jak bylo psáno ve výše odkazovaném příspěvku, je určen jako pozornost pro všechny účastníky workshopu, a tak se o jeho vypití ani neuvažovalo, tedy s výjimkou jedné lahve - viz níže).

 Zaplavená ulice (v pozadí zmiňovaná trafostanice).

V rychlosti jsem zapřemýšlel, kdo z mých kolegů domácích vařičů má doma chlaďák, a ozval se přátelům ze spřízněného Domovaru Komár a vysvětlil jim situaci. Neváhali ani vteřinu a ještě téže noci jsme ležák do jejich pivovaru odvezli. Patří jím za to velký dík a těší mne, že homebrewářská solidarita skutečně funguje - mají to u nás schované! 

Voda opadla, navíc shodou okolností v těchto dnech proběhlo i stěhování Domácího pivovaru do nových prostor, a tak byl ležák následně převezen zpět "domů" a znova uložen do chladu. Hned jsme otevřeli jednu z lahví, abychom zjistili, zda se na něm nijak náročný týden neprojevil, ale vypadal a hlavně chutnal výborně a už se těšíme, až ho společně na konci června ochutnáme s účastníky workshopu (a i dalšími).

 Ochutnávka ležáku po návratu "domů".

PS: K té jedné vypité lahvi. Na žízeň i na zlepšení nálady jsme jeden kousek při pytlování otevřeli a nabídli k ochutnání i sousedům. "Proč tady chodím sakra do hospod s tím hnusným pivem, když tu mám hned vedle takovou dobrotu?" poznamenal jeden z nich. Moc si toho vážíme. Stejně jako přístupu domovarníků od Komára. ;)