PIVNÍ PARTYZÁN PROTI HOMOFOBII

Výzvu k bojkotu výrobků Pivovarů Staropramen s.r.o. považuji za poměrně sympatický krok, podobně jako bych považoval za sympatický bojkot výrobků kteréhokoliv jiného velkovýrobce piv. Pokud se ale jedná o aktuální výzvu pocházející z prostředí Akce D.O.S.T., za sympatickou ji nepovažuji, právě naopak, považuji ji za krajně odpudivou a varující.

Signatáře D.O.S.T.u totiž netrápí nízká kvalita jejich produktů, netrápí je jejich podíl na zničení bohatosti (nejen) pražského pivního trhu a dokonce je ani netrápí fakt, že jeden z našich největších pivovarských podniků se nachází v zahraničních rukou (což by se dalo, vzhledem k faktu, že jejich výzva začíná slovy "Po pivu hezky česky znějící značky Staropramen rád sahal nejeden český vlastenec...", předpokládat).

Skutečným problémem je totiž fakt, že Pivovary Staropramen podporují srpnový průvod Prague Pride, který každoročně upomíná na práva gay, lesbické, bisexuální a transgender komunity a je jednou z akcí, namířenou k prosazování tolerance a boji proti homofobii.

Akce D.O.S.T. tak, schovaná za oblíbené floskule o "tradiční rodině" či "přirozených hodnotách" mluví o "pošlapávání občanských svobod a práv" a o cestě k "nastolení režimu, založeného na pronásledování názorových odpůrců", které údajně vedou všichni ti, kdo proti homofobii bojují. Je fascinující, jak dokáže zideologizované myšlení obrátit na ruby realitu a skutečnost, aby naznačilo, že boj proti homofobii je dnes součástí obecně platného společenského diskurzu, zatímco názory jeho ideových odpůrců mají znít jako okrajové hlasy utlačovaných.

Je tomu právě naopak. V případě akce D.O.S.T. se nejedná o žádnou skupinu nějakých marginalizovaných neonacistů, ale o skupinu "konzervativně založených" osob z ideových kruhů, které jsou přímo napojeny i na nejvyšší články české společnosti či politiky. Na rozdíl od členů GLBT, kteří se pomalu, krůček po krůčku dovolávají svých práv a uznání v rámci společnosti, kterou bohužel ještě stále často rezonují podobně zaostalé názory jako ten, který zastávají signatáři D.O.S.T.

Vzhledem k tomu, že Staropramen již několik let nepiji, k vyzvanému bojkotu se nepřipojím. Nepřipojil bych se k němu ale ani, kdybych Staropramen normálně pil. Pivní Partyzán nesouhlasí s jakýmikoliv projevy homofobie a na rozdíl od Akce D.O.S.T. považuje za základ lidské společnosti toleranci a otevřenou mysl.

SVATEBNÍ CESTA, DEN ČTVRTÝ: NA KOLE ÚDOLÍM BEČVY

Úmorné slunečné počasí, které nás doprovázelo po celou svatební cestu ukázalo na jeden den svou příjemnější tvář a čtvrteční ráno, dopoledne i čas oběda skrylo sluneční paprsky za mraky, ze kterých co chvíli padal drobný déšť. Ideální počasí na výlet na kole, který jsme měli na ten den naplánovaný. Podobně ideálně se jevila i cyklostezka "Bečva", která byla do roku 2010 vybudována prakticky po celé délce toku stejnojmenné řeky. Cyklostezka navíc většinu času vede po vlastním tělese. Nic tak nebránilo tomu, abychom se v brzkém ránu vydali směrem západním, po proudu řeky... 

Cestou tam jsme navštívili městečko Hustopeče nad Bečvou (lehce omylem, trochu jsme zabloudili, ale nelitovali jsme, v obci se mj. nachází nádherný renesanční zámek) lázně v Teplicích nad Bečvou s pěknou konverzí staré cihelny na objekt restaurace a dvě vyhlášené železniční památky - Jezernický viadukt a Slavíčský tunel (druhý zmiňovaný je mimo trasu cyklostezky a cesta k němu byla pro silniční kola utrpením ;) ).

 Slavíčský železniční tunel, kterým vlaky nejezdí už více než sto let.

Cestou zpět jsme navštívili úchvatnou zříceninu hradu Helfštýn, která patří k největším dochovaným hradním komplexům u nás s nádherným výhledem do okolí. Hrad je navíc každoročně místem konání celosvětového kovářského setkání, a tak jsou interiéry i exteriéry zříceniny obohaceny řadou unikátních kovových plastik. Cestu zpět jsme si již zkrátili částečně vlakem, protože se přiblížil večer. Do něj jsme nastupovali v Hranicích na Moravě, které mají překrásně položené zachované historické jádro na ostrohu nad řekou Bečvou s dominantami zámku, synagogy a kostela Stětí sv. Jana Křtitele.

 Úchvatný Helfštýn.

Zřejmě tady tak schází cíl naší cesty, a také nějaké to pivní téma, proč bych o tom tady psal. Lipník nad Bečvou je neobyčejně malebné městečko, které spadá pod památkovou ochranu městské památkové rezervace. Přestože je tak trochu zapomenuté, řadí se mezi nejlépe dochované městské celky na celé Moravě i v rámci České republiky. Město nabízí historické náměstí a uličky v původním půdoryse obehnané hradbami společně s židovskou ulicí (ve které stojí jedna z našich nejvýznamnějších synagog), řadou kostelů a jiných památek.

 Lipnické náměstí s radnicí.

Za středověkými hradbami pak stojí zámek, někdejší piaristická kolej a jižně od města se nachází i dva židovské hřbitovy. Jižně od historického centra, přímo naproti zachovalé hradební zdi se ale také od roku 2009 nachází, na dohled od lipnické sladovny, "První soukromý pivovar společenský v Lipníku". Pivovar byl založen již v roce 2004, aby se později přesunul do nových prostor s vlastní restaurací.

 Vkusná novostavba pivovaru a restaurace z roku 2004.

Pivovar vaří širokou škálu piv pod jednotným názvem Svatovar, z nichž byly v době naší návštěvy na čepu pouze světlé 11° a 12° a polotmavá 12°. Ze všech tří nabízených piv jsme jako nejlepší vyhodnotili světlou jedenáctku, kterou jsme dostali v rámci objednávky oběda zdarma v dvoudeckové skleničce. Obědovým menu nás pivovar skutečně potěšil, neboť nabízel kapustovou polévku a zeleninové rizoto s žampiony a i jinak se v tomto směru tvářil jídelní lístek vstřícně.

 Světlá a polotmavá 12° na keramických táccích.

Restaurace, která byla v době obědů zcela plná a postupně se vyprázdnila je pěkně zařízená v kombinaci tmavého dřeva a zelené barvy. Trochu laciným dojmem působí pouze pohledová štukatura stropu, ale jinak se nám v pivovaře, i pro jeho pěkně položení u hradeb, moc líbilo. Technologii jsme bohužel neviděli, protože výrobní úsek je pro rekonstrukci návštěvníkům uzavřen. Lipnický pivovárek určitě ale doporučujeme k návštěvě.

 Interiér restaurace s výčepem (ten podivný strop jsem raději ořízl ;) ).

PS: během cyklovýletu jsem ochutnal i dvě ochucená piva z produkce nedalekých velkých pivovarů. Slabě alkoholický limetkový Zubr byl samá chemie a nechutně přeslazený kousek. Mnohem lépe z toho vyšel nealkoholický Litovel s příchutí pomelo, který byl sice doplněný umělým aromatem, ale jinak velmi pitelný a chutný. Radlery (ať alkoholické nebo nealkoholické) jsou v parném létě (ve které se náš výlet odpoledne zase proměnil) skutečně velmi příjemnou alternativou ke standardním nealkoholickým nápojům a v případě jízdy na kole i (z bezpečnostních důvodů) k alkoholickému pivu. My to z Lipnického pivovaru "vycházeli" asi tříhodinovou procházkou po městě. ;)

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

SVATEBNÍ CESTA, DEN TŘETÍ: RELAXACE

Hlavní turistické cíle v okolí Rožnova pod Radhoštěm bezpečně okupuje, co se piva týče, místní velkovýrobna z nedalekých Nošovic, a tak výlety na provařené destinace lemuje fádní a sterilní Radegast, pojmenovaný dle pohanského boha hojnosti, jehož socha stojí nedaleko vrcholu Radhoště, na který jsme se vydali třetí den našeho pobytu.

Příjemný pěší výšlap na jeho vrchol vedl, za mizerného výhledu, limitovaného slunečním smogem, od Pusteven (kam nás vyvezl autobus, mimochodem jeden z nejzajímavějších horských areálů u nás vůbec), právě kolem sochy Radegasta, jehož jméno jsme (v zelenobílém provedení) ten den viděli snad stokrát. Pivní rozmanitost dostává na frak. Radhošť jinak ale za návštěvu stojí i přes velkou turistickou oblíbenost. Na vrcholu stojí velmi zajímavá kaple sv. Cyrila a Metoděje a výhled zde musí být (v případě dobré viditelnosti) skutečně úchvatný.

 Areál na Pustevnách od architekta Dušana Jurkoviče

Druhým turistickým lákadlem (samozřejmě pivně oděným do stejných barev) Rožnova je zdejší vyhlášený skanzen, přesněji Valašské muzeum v přírodě, budované již od roku 1925. Dnes má (když nepočítám "odloučené pracoviště" na zmiňovaných Pustevnách) tři hlavní expozice v podobě Dřevěného městečka (sloužícího zejména komerčním účelům prodeje místních výrobků apod.), Valašské dědiny (malebně položené na svazích jihovýchodně od města) a (alespoň pro mne) nejzajímavější Mlýnské doliny s řadou technických staveb s vodním pohonem (hamr, pila, mlýn apod.). Ani zde ale jinak povedená návštěva nemohla uspokojit chuťové buňky Pivního Partyzána.

 V Mlýnské dolině.

Nejmladší turistické lákadlo města je už ale o něčem jiném. V areálu zdejšího pivovaru se nacházejí oblíbené pivní lázně (mimochodem, Rožnov byl v minulosti oblíbeným cílem výletníků pro své příjemné ovzduší jako lázně klimatické), o kterých jsem slyšel zatím snad jen samou chválu, a tak jsem byl zvědavý, jaké budou "na vlastní kůži". Však taky byly jedním z hlavních důvodů, proč jsme se pro Rožnov vůbec rozhodli. Čekala nás hodinu a půl trvající "léčebná kůra pivní partnerská-speciál".

 Vstup do Rožnovských pivních lázní.

Lázně se nachází ve stejném objektu jako současný minipivovar a jejich podstatná část je umístěná v někdejších ležáckých sklepích, vytesaných do skály jižně pod budovami starého pivovaru. Jejich recepce je zároveň malou kavárnou v poněkud přeplácaném orientálně-secesním stylu. Někdy skutečně platí, že méně znamená více.

 Lázeňská kavárna (a zároveň recepce).

Vnitřní uspořádání lázní je logické a tak poté, co je zájemce o léčebnou kůru přivítán zaměstnancem lázní, vše jde rychle a bez komplikací. My měli na začátek domluvenou aromaterapii v bylinné sauně. Trochu nepochopitelně nám již v tuto chvíli bylo nabídnuto točené pivo, které se v sauně samozřejmě obratem proměnilo v teplý nápoj bez řízu (nechápu). 

Ještě víc jsem ale nechápal "program" v sauně, kde byla relaxace provedena asistovaným komentářem z reproduktoru, který postupně popisoval, jakým způsobem navodit tělo a hlavně duši do klidu. Nic proti tomu, naopak, staré východní nauky, spojení duševního a tělesného klidu jsou metody, které považuji pro každého za přínosné a očišťující. O to více nechápu, proč hlas s reproduktoru míchal dohromady duchovní hodnoty s floskulemi typu "teď si představujte, že máte v peněžence víc peněz" apod. Duchovní očista sloužící materialismu nejhrubšího zrna? Z první procedury jsem byl tím pádem silně zklamán, nehledě na to, že hlas z reproduktoru byl skutečně rušivý a "manuál" by asi měl každý raději dostat předem (ale to je jen můj osobní pocit).

 Dřevěná dvouvana k pivní koupeli v prostoru někdejších ležáckých sklepů.

Druhá procedura byla již o mnoho příjemnější a dokázal bych si představit, že bych jí trávil celý den. Koupel v teplém mladém pivu (vařeném speciálně pro tyto účely), do které je přidávána ještě speciální dávka kvasnic. Druhou dávku kvasnic jsme dostali na obličej v podobě pleťové masky. K mé radosti jsme nebyli "umístěni" do měděných van, kterých je v lázních vícero a jsou odděleny pouze paravany, ale byla nám s manželkou vyhrazena speciální místnost s velkou dřevěnou dvouvanou, do které jsme navíc dostali peelingové rukavice a samozřejmě točené pivo.

 Pivní Partyzánka v koupeli s pleťovou maskou z kvasnic a nefiltrovaným pivem.

Místnost byla jako celek velmi vkusně zařízena, hrála příjemná relaxační hudba, osvětlení bylo omezeno na několik intimních bodových světel a zapálené svíčky. Půlhodina, kterou jsme zde strávili byla skutečně zoufale krátká. ;)

Poslední procedurou byl relaxační zábal v psaníčku, ke kterému jsme se přesunuli do jednoho z horních pater nad kavárnou v přízemí. Spíš než relaxaci jsem ale prožíval utrpení, neboť okna "relaxační" místnosti jsou vedena přímo na zahrádku na nádvoří pivovaru, a tak jsem celou dobu byl nucen poslouchat cinkot sklenic a halas popíjejících hostů pivovarské restaurace.

 Relaxační zábal v psaníčku.

Pivní lázně jsou v současné době velmi oblíbený a navštěvovaný koncept, který má rozhodně svůj význam a smysl a ty Rožnovské za návštěvu určitě stály. Na druhou stranu, nic není nikdy dokonalé a v tomto případě to bohužel platí dvojnásob. Mám pocit, že na vině nejsou ale jen detaily otevřeného okna mezi relaxační místností a nádvořím se zahrádkou, ale spíše podivná směs duchovně-materiálního trustu jejich majitelů. Věta "uvědomte si, že vše, co je teď kolem vás, také byla původně jen myšlenka", kterou nám mj. také sdělil hlas během aromaterapie, to jen dokládá.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

SVATEBNÍ CESTA, DEN DRUHÝ: KLIDNÉ ÚDOLÍ "DRUHÉ" BEČVY

Přestože jsme původně měli trochu jiné plány, prodloužený pondělní večer způsobil, že na druhý den naší cesty jsme volili klidnější program. Do Vsetína, ležícího v údolí druhého ramene řeky Bečvy, které je po něm pojmenované, jsme se stejně chtěli také podívat. A z Rožnova sem vede pohodlné vlakové spojení. A co víc, v úterý se sem chystali i Péťa s Hawranem, a tak jsme mohli prodloužit naše nečekané setkání.

Vsetín, podobně jako Rožnov, leží v hlubokém říčním údolí v působivém stínu vrcholů Beskyd. Jeho malé historické jádro bylo bohužel v minulých desetiletích výrazně poznamenáno přestavbami, ale i tak je v něm k vidění řada zajímavých míst, která jsme všechna, v parném poledni, prošli. Největší silou města ale zůstává jeho dramaticky zvlněný terén, který se nejvíce projevuje na pravém břehu Bečvy, nad kterou se na ostrohu tyčí zámek společně s pozoruhodným areálem katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie.

 V ulicích Vsetína.

Jen kousek pod zámeckým ostrohem, v údolí říčky Jasenka, je schovaná novostavba, ve které od roku 2002 vaří minipivovar Valášek, který tak navázal na tradici vaření piva ve Vsetíně po uzavření zdejšího pivovaru. A pro nás to byl samozřejmě jeden z důvodů, proč jsme se do města vypravili.

 Pivovar Valášek, zahrádka je vpravo za stromy.

S pivem z pivovaru Valášek jsem se v minulosti setkal již několikrát - v nejrůznějších "ochutnávkových" hospodách v Praze či z PET lahve, do kterých stáčí prakticky svůj veškerý sortiment. Z výsledků práce místního sládka jsem vždy ale měl velmi ambivalentní pocity. Ve Valášku se, jak je dnes módou, nebojí experimentovat i se svrchně kvašenými pivy, což osobně považuji za nešťastný krok. Ležáková piva (v obvykle dobré kondici) tak jsou v nabídce doplněna pivy typu Ale, jejichž charakter snad nejvíce odpovídá nelichotivé charakteristice "český ejl".

 Varna pivovaru zakomponovaná do interiéru restaurace.

Stejně tak tomu bylo i při naší návštěvě: na čepu byl mj. i pro mne nový Red Ale, který ale s pivem této kategorie neměl skoro nic společného (snad jen barvu), aromatické chmelení přebíjelo silné sladové tělo. Dojem podstatně lepší pšenice kazilo točení do tlustostěnných buclatých ležákových půllitrů (do kterých byl konec konců natočen i zmíněný Ale). V mých vzpomínkách tak teď je Valášek zatím asi nejvýraznějším pivovarem ze skupiny, kdy nechápu, proč se nedrží tradice ležáků (čímž nemám namysli višňový či borůvkový, které má také v nabídce - další mor našeho pivovarnictví).

 Pšenice a Red Ale na zahrádce.

Ale abych nebyl jen negativní. Pivovar je položený na krásném místě přímo na břehu Jasenky ve stínu stromů a zadní část venkovní zahrádky dokonce tvoří terasu nad ní. Posezení zde tak je, ač nedaleko poměrně frekventované silnice, velmi příjemné a klidné, a přesně takové jsme tam prožili i my. Můj pozitivní dojem z místa umocnil i jídelní lístek, ve kterém jsme našli i veganům přátelskou nabídku.

Jestli se do Vsetína někdy vrátím, už nebudu experimentovat a zůstanu u ležáků. To samé bych (v dobrém) doporučil i místnímu sládkovi.

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den první: v Rožnově je nádherně
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní

SVATEBNÍ CESTA, DEN PRVNÍ: V ROŽNOVĚ JE NÁDHERNĚ

Dlouho jsem přemýšlel, jakým způsobem na blogu zavzpomínám na týden naší svatební cesty, která se tak, chtě nechtě, stává dalším pokračováním příspěvků osobního rázu blogu Pivní Partyzán (ale popravdě, asi těžkokoho překvapí, že i naše svatební cesta sem prostě patří. Nakonec jsem se rozhodl, že jí tady normálně rozeberu den po dni. Zaslouží si to. Vzpomínky na červnové Lotyšsko tak ještě chvíli počkají (nebojte, skutečně jsem nezapomněl, vše bude) a nějaké ty naše společné aktuální zážitky posílám s malým odstupem přímo z "místa dění".

Pivo samozřejmě hrálo už při vybírání destinace svou roli. Společně s požadavky na místo "aby to bylo hodně daleko, ale doma", "někam, kde to moc neznáme" a "aby se tam dalo jezdit na kole a byla krásná příroda" byl nějaký malý pivovar v podstatě povinností, doplněnou o nabídku relaxace v rámci dnes tolik oblíbených pivních lázní (ze kterých jsme se před pár minutami vrátili). Protnutím všech požadavků vyšel jediný "vítěz": Rožnov pod Radhoštěm. Pro navíc mluvila ještě osoba místního mladého sládka, Richarda Vetišky, se kterým jsem se kdysi hodně kamarádil a se kterým jsem se, pro rozchod našich cest (nikoliv osobních) jsem se již sedm let (a možná více neviděl).

 Brána Rožnovského pivovaru (a pivních lázní).

První den svatební cesty jsme chtěli trávit odpočinkem v ulicích Rožnova, položeného v nádherném údolí Rožnovské Bečvy pod hřebeny Beskyd, a tak jsme po ubytování v pěkném malém penzionku Garni ve funkcionalistické vile vyrazili na prohlídku malého historického jádra. Při rozhodování jestli nyní zajít na koupaliště a pak až na jedno do pivovaru a nebo naopak zvítězil pivovar (překvapivě). Od centra města je opravdu kousek, tísně se v dolíku mezi Bečvou a vrchem Kozákem. Jeho pěkně opravené budovy jsme navíc viděli již při příjezdu do města (z Prahy jsme volili kombinaci vlakem do Valašského Meziříčí a pak na kole) a já od té doby nemohl myslet na nic jiného, než až naše těla spočinou v jeho útrobách.

Na koupaliště jsme se již nedostali.

 Rožnovská pšenice (v trestuhodném ležákovém skle).

Příchod do pivovaru a koho nevidím: Richarda, který se doposud motal u varny, s nevěřícím výrazem, kdo to přijel. Přivítáni, přátelská slova a již sedíme společně u stolu i s jeho manželkou, tatou, jeho brachou, partou jejich známých a výborným rožnovským pivem, kterého je otec. Druhé příjemné překvapení přichází o pár minut později. Z Radhoště se z výletu vrací Richardovi "známí z Prahy", kteří nebyli nikým jiným, než Peťkou a Hawranem, se kterými jsme se poznali v květnu a červnu na workshopu domácího vaření piva, respektive na jeho ochutnávce. Tohle slibovalo podařený večer.

 Varna pivovaru.

A takový také byl. Z nabídky pivovaru jsme ochutnali skutečně vše, co bylo na čepu, včetně zbytečku 30° speciálu, který již na čepu nebyl, ale při tak významné události ho Richard přinesl ze sklepa. Kromě vzpomínání a popíjení jsme si večer zpříjemňovali hraním pokeru, který ten den osazenstvo stolu hrálo poprvé "naostro" s plánem, že se u hry sejdou každých čtrnáct dní. Škoda, že to máme tak daleko, další důvod, proč se do Rožnova vrátit - první setkání totiž skončilo pro Pivní Partyzány vítězstvím. :D

 Příjemné posezení Pivních Partyzánů: přátelé, pivo, poker. 

Odpoledne se pomalu přelilo ve večer a následně noc, při které jsme nakonec skončili u Vetyho (jak jsme Richarda vždy oslovovali) a Hanky (jeho manželky) doma při ochutnávce piv z poměrně nově otevřeného pivovaru v nedalekém Oseku nad Bečvou. Mladý pivovar pomáhá Richard rozjíždět, avšak na místě piva vaří jiný sládek. A na kvalitě piv to bylo znát, s výbornými pivy z Rožnova, ze kterých je cítit Vetyho nadšení a zájem o věc neměla ta osecká nic společného, a tak se list papíru, který jsme dostali, abychom sepsali kritiku, se kterou Vety do Oseka pojede kontrolovat výrobu zcela zaplnil. Náš večer to ale nezkazilo.

 Noční ochutnávka oseckých piv.

První den naší svatební cesty byl skutečně povedený a byl přesně takový, jaký jsme ho chtěli mít - celý v poklidu strávený s přáteli na krásném místě u výborného piva. A z plánů, které jsme na další dny domluvili to vypadá, že nebyl zdaleka poslední. ;)

Další články o naší svatební cestě:
Svatební cesta, den druhý: klidné údolí "druhé" Bečvy
Svatební cesta, den třetí: relaxace
Svatební cesta, den čtvrtý: na kole údolím Bečvy
Svatební cesta, den pátý: relax v Podhůří
Svatební cesta, den šestý: na Lysou horu i pod ní