VÍDEŇ: V CENTRU DĚNÍ

Historické centrum Vídně logicky představuje jednu velkou turistickou atrakci. Kombinace dějinného významu města nejen pro zemi, ale i pro celou Evropu, velké množství historických památek pamatujících mj. i římské časy a zejména pak jeho obrovský rozmach v období průmyslové revoluce dělají z Vídně jedno z nejzajímavějších historických měst na starém kontinentě. Tedy, pokud Vám nevadí, že nemá v centru pořádnou řeku, že je to všechno takové velké a nabubřelé a že tu chybí nějaká jen trochu přívětivější místa, na která jsme zvyklí třeba z Prahy. Pokud toto všechno překousnete, tak se Vám tu bude líbit. 

 Hofburg s odkrytými archeologickými nálezy z Římského období. 

Já se o to pokusil a ač mám raději spíš věci menší, nenápadnější a méně okázalé, asi jsem si to i užil. Možná to bylo dáno i tím, že jsem sem za tím zkrátka jel. Chuť to vidět a užít si to. Každodenní procházka po Ringu od parlamentu k Hofburgu (právě v jeho sousedství se nachází hlavní budova rakouské národní knihovny, můj styčný bod tady), každodenní fascinace nafouklým Maria-Theresien Platz s přilehlým areálem muzeí i dětinské čekání na tramvaje pod podzimem zbarvenými alejemi na místě někdejších hradeb. To všechno se stalo pevnou součástí naší vídeňské návštěvy. Mělo se jí stát i jedno odpoledne vyhrazené celé bloumání historickými uličkami centra města, ale počasí nakonec bylo zásadně proti.

 Typický záběr z Ringu.

Řádná exkurze po tom nejstarším, co Vídeň nabízí, a jeho blízkém okolí se tak směstnala do několika krátkých procházek, které nakonec všechny skončily v některém z malých pivovarů. Je logické, že i turisticky nejatraktivnější část města je zajímavá i v tomto směru. Nám se podařilo za ten týden ve Vídni navštívit hned tři pivovary, které jsem si v hlavě uložil jako "turistické destinace". Přitom každý úplně jiný a také trochu jinde ležící. Zároveň jsme každý navštívili jiný den, a tak mi zůstaly uložené právě i jako součást několika různých příjemných procházek, které nyní vměstnám, s jedním bonusem, do dalšího příspěvku o říjnovém pobytu ve Vídni.

 Ve Vídni se chystá velký parlamentní přesun (najděte si o tom něco na internetu,
 je to opravdu zajímavé!). Z venkovní expozice k němu je i tato historická fotografie.
 Vzniká monumentální zástavba Ringu. V popředí základy parlamentu, vpravo divadlo,
 v pozadí Votivkirche, vlevo rozestavěná radnice.

Když se řekne centrum Vídně a pivo, napadne dnes každého asi automaticky "1516". Ne, skutečně to není letopočet založení tohoto malého restauračního pivovaru, který se skrývá na jednom z nároží šachovnicové čtvrti ulic mezi Operou a Městským parkem (Schwarzenbergstraße 2). Rok odkazuje na bavorský Reinheitsgebot a zřejmě je to pouze vtípkem jednoho z amerických majitelů tohoto pivovárku, který je čímkoliv jiným než konzervativním městským podnikem. Mimochodem, když mluvím o roce založení, nepodařilo se mi ho nikde dohledat, poradí někdo?

 Vstup do 1516 Brewing Company.

1516 Brewing Company byl - a přes vznik řady podobných podniků v poslední době (viz některé z dalších pokračování tohoto seriálu) - i stále je pivovarem zcela odlišným od řady dalších, které nabízejí standardní vídeňské pivní portfolio. Dnes už to asi tolik zvláštně nepůsobí, ale pivovar vznikl jako podnik ve stylu amerických restauračních Craft Breweries a odpovídá tomu i nabídka jídel i piva. Kulturnímu přesahu podniku dnes dodává síly i zdejší obsluha, která je snad bez výjimky multinacionální (nebo alespoň v době naší návštěvy to tak bylo). K atmosféře podniku se to nějak tak hodilo.

 Atmosféra amerických Craft Breweries.

Asi by byla chyba zakončit procházku po centru města jinde než tady a zamířili jsme sem hned v podvečer prvního celého dne stráveného ve Vídni. Prostornou zahrádku pěkně položenou na nároží jsme uctivě obešli (mokro v botách a říjnové teploty zkrátka už zvaly dovnitř) a vstoupili. Trochu nás zaskočil neskonale zahulený interiér přízemního výčepu s působivou varnou v druhém plánu, ale záhy jsme si všimli cedule "non smoking restaurant up-stairs" a vyšli do prvního patra (já trochu nerad, neboť atmosféra dole byla o sto stupňů bohatší, ale co už). Prostorná restaurace zela téměř prázdnotou (bylo asi pět odpoledne), ale záhy se kompletně zaplnila, že jsme byli rádi za místo.

 O poznání odměřenější prostor restaurace.

Zmiňovaná obsluha více než rychlá a ochotná, občas trochu nestíhající, což se ale pro to množství návštěvníků dalo chápat. Nejvíce zvědaví jsme byli samozřejmě na zdejší vyhlášenou pivní nabídku. Pohled na pivní lístek neměl s deklarovaným rokem 1516 společného prakticky nic. Respektive. Horní polovina lístku stálé nabídky byla určena konzervativnějším návštěvníkům. Lager a jeho míchané varianty Black & Tan (řezaný světlý ležák s tmavým pivem, samostatně nenabízeným (!)) a Shandy (nebo-li Radler). 

 Pivní nabídka.

Dále se ale již nabídka začala lámat. Pšeničné pivo je zde nabízeno v single hop variantě chmelené pouze americkou odrůdou Cascade (a kdybyste mi nohu uřízli, nevzpomenu si, zda se jednalo o bavorský hefe-weizen jaký dělá třeba i teplický Monopol, anebo o American Wheat Ale) a stálou nabídku uzavírá vlajková loď pivovaru, Victory Hop Devil IPA. Americká IPA chmelená hlávkovým chmelem, jejíž sláva se zřejmě trochu předchází. Čekal jsem větší bombu, ale možná to bylo jen tím očekáváním, těžko říci.

 Imperial Stout a Victoria Hop Devil IPA.

Víc jsem si pochutnal a svá očekávání spravil v druhé polovině pivního lístku, který je sezonní a mění se. Samozřejmě jsme ochutnali vše, naše návštěva tím byla motivována. Celou návštěvu jsem zahájil silným Imperial Stoutem s přídavkem mexické čokolády, který zrál v sudech od Bourbonu. Tyto silné černé ve dřevě dozrávané líbivky (Pivníci, díky za termín, haha!) mám prostě rád, zvlášť, když jsou povedené jako tento Tres Conejones 16: Tovarich Sanchez. Výborný byl i Kimber, zdejší variace na Düselldorferský Alt, kvašená autenticými kvasnicemi, anebo Jet Lag Ace, neboli parádně hořké a svěží ESB chmelené mezinárodním mixem velmi výrazných chmelů. Francouzský medový Saison mne moc nevzal (nevím zda víc proto, že mne ty Saisony nějak moc nebaví, anebo proto, že nemám rád med) a Slipper Pale Ale byl takový obyč ejl do počtu.

 Jet Lag Ace a pšenice.

Sečteno a podtrženo, ten dlouhý večer v 1516 mne moc bavil a neměl jsem vůbec pocit, že sedím ve vyhlášeném podniku v centru Vídně. Snad jen ten ohromný nápor večerních návštěvníků dával tušit, že nejsme jen v takovém nějakém podniku. Ceny všech nabízených piv navíc přijatelné, více než přijatelné. Přidám se k davům pisatelův podobných řádků přede mnou - návštěvu v 1516 Brewing Company určitě nevynechte, pověst podniku stojí skutečně na reálném základě a návštěva tady je velkým zážitkem. PS: takřka za rohem, na adrese Schellinggasse 14 se nachází ještě pivovar Stadtbrauerei Schwarzenberg - na něj jsme si nakonec čas už nenašli, a tak ho sem uvádím jen do počtu.

 U výčepu.

Čas na další uplakanou návštěvu v turisticky atraktivních lokalitách jsme měli až zase následující den odpoledne. Ne zas tolik daleko, ale už mimo samotné historické centrum města (rozuměj "za hradbami"), působí od roku 1994 pivovar Salm Bräu (Rennweg 8), který bych osobně označil za zcela typického zástupce turisticky vyhledávaných pivovarů (Novoměstský pivovar styl).

 Dolní zámek Belveder. Vpravo od něj je pivovar Salm.

V případě Salm Bräu se není ani co divit. Pivovar se nachází v turisticky velmi vyhledávané lokalitě poblíž areálu zámku Belvedér, jedné z nejnavštěvovanějších vídeňských destinací a také Salesiánského kláštera, jehož je takřka integrální součástí. Pivovárek je vměstnaný mezi výše řečené stavby, navíc v bezprostřední blízkosti tramvajové zastávky. Za průchodem branou je menší nádvorní zahrádka a kolem ní komplikovaná změť místností sloužících jako továrna na uspokojení davů turistů. Tak tomu bylo i v době naší návštěvy.

 Vstup do pivovaru od zastávky tramvaje Unteres Belvedere.

Na více místech jsem před cestou sem četl stesky nad chováním kašírovaně krojované obsluhy, k nám se ale chovali slušně, a to jsme šli jen "na jedno, na dvě". Usadili jsme se na strategickém místě s výhledem na zdejší varnu i destilační kolonu (v podniku se skutečně vyrábí i vlastní destiláty) a jali se objednávat z nabídky. Na rozdíl od 1516 se v tomto případě jednalo o průřezový přehled toho nejklasičtějšího, co rakouské hospody a pivovary nabízí. Sestava Helles, Dunkel, Pils, Böhmisch G´Mischtes (=řezané/polotmavé pivo) a Weizen. Všechna piva byla možné ochutnat i prostřednictvím 5x0,1 l setu.

 Místní varna vlastni výroby (vlevo v pozadí je destilační kolona).

My nakonec ochutnali jen výběr z nabídky v podobě dobrého Pilsu (stylově spíš české provenience, ve Vídni ne zas tolik obvyklého), výborného Weizenu (samozřejmě bavorského typu) a ne zcela dobrého, hodně karamelového a trochu ulepkaného Märzenu. Ostatní jsme si schovali někdy na příště, pokud ještě někdy bude. Stálou nabídku výjimečně doplňují nějaké sezónní speciality (v době naší návštěvy bylo možné zakoupit 0,75 l lahev Hellesu dokvášenou šampaňskými kvasinkami), ale těžko říci, zda se sem někdy vrátíme. Piva nenadchla (ve smyslu zvláště nezaujala) ani neurazila, ale čas strávený tu byl i tak poměrně příjemným. 

 Pils a Weizen od Salm Bräu.

Pro úplnost musím dodat, že kromě podivných krojů obsluhy mne na tomto pivovárku (který mimochodem provozuje i takřka stejnojmenná společnost vyrábějící zařízení pivovarů) zaujalo i jeho neskutečně ošklivé logo. Jeho dobu vzniku bych šacoval do dob vzniku samotného pivovaru v roce 1994 a že za ním stálo zaučováni se s programem Malování.

 Hlavní prostor restaurace s výčepem.

Podobně prapodivně dřevní logo má i třetí turisticky vyhledávaný a vyhlášený vídeňský mini. Zas úplně jiný jak prostředím tak portfoliem, zároveň ale velmi chválený, byla chyba si ho nechat ujít. Návštěvu tady jsme absolvovali až poslední vídeňský večer, kdy se konečně našel i čas na noční prohlídku památek města a i počasí se umoudřilo. 7Stern Bräu leží od roku 1994 strategicky položený bezprostředně západně od centra města v ulici po níž dostal i své jméno (Siebensterngasse 19; a ulice pro změnu od v ní stojícího staršího domu čp. 13 s tímto domovním znamením - tomu říkám přenos historické paměti místa). 

 Pěkný dům, ve kterém sídlí 7Stern Bräu.

Vzhledem k večernímu času naší návštěvy hučel celý podnik jako v úle a byl trochu problém najít volné místo. Díky ochotné obsluze jsme ale byli usazeni k moc pěknému stolku s výhledem na celý lokál s dominující varnou a výčepem ve středu hlavní místnosti. Pokud se něco během naší návštěvy neshodovalo se zážitky dříve popsanými v různých blozích o Vídni to byla ochota obsluhy a její vstřícnost. Buď se časy mění, nebo jsme měli štěstí, anebo jsme zkrátka tak sympatičtí, že se k nám každá obsluha musí prostě chovat hezky. ;)

 Centrální výčep s varnou.

Večer v 7Stern jsem si vyloženě užil. Mám rád posezení v takovýchto živých prostorech, navíc v tomto případě takových zvláštně upřímných, ač hostinec zcela zaplněný lidmi z celého světa, neměl jsem pocit, že jsem v továrně na zisk podobně jako třeba v Salm Bräu. Navíc se mi moc líbil členitý prostor restaurace, kterou kromě hlavního sálu tvoří změť chodbiček a místností. Zážitkem je i samotný vstup, tvořený někdejším dlouhým průjezdem starého domu, kde se mmch nachází i jedna místní zajímavost - automat, který po vhození mince "vyplivne" lahvové pivo dle výběru - k dispozici je celá, anebo takřka celá, nabídka. No a pivní nabídka byla samozřejmě posledním důvodem, proč to tady bylo super.

 Jedno z bočních křídel členitého prostoru pivovaru 7Stern.

Sedm hvězd představuje jistý kompromis mezi tradičními vídeňskými pivnicemi a moderními "craft" pivovary. Základ nabídky tvoří klasická sestava bavorsko-rakouských pivních stylů, doplněné ale navíc o nějaké zajímavosti a jako bonus pak sezónně vařená speciální piva (převážně Bocky). Celkem úctyhodných osm druhů piv na čepu.

 Z nabídky pivovaru s psychedelickými logy jednotlivých piv.

Jako zdejší specialitu jsem vždy vnímal místní Märzen v nakouřené podobě ve stylu bavorských Rauchů. Ten ale v době naší návštěvy již nebyl v nabídce, ač byl na tabulích inzerován. Zřejmě jej nahradil velmi dobrý Smoked Porter (obsluha obě piva zaměňovala). Nerozluštil jsem, zda je spodně nebo svrchně kvašený, ale dle chuťových vlastností bych tipoval spíš to druhé. Příjemně nakouřené, sametové a lehce ovocné pivo. Ze sezónních speciálů byl na čepu silný sladký podzimní Bock, neurazil, ale víc by se jich vypít asi nedalo.

 Ležák s chili a Weizen.

Ze stálé nabídky jsme vypustili konopné pivo (podobné produkty mne spíš děsí), a také klasiku v podobě Hellesu a Dunkelu. Z těch nejklasičtějších jsme naopak ochutnali místní Märzen (nenakouřený), který se vlastnostmi odkazuje na Dreherovo Vídeňský ležák. Já ho tehdy tenkrát v polovině 19. století nepil, ale sedmihvězdičkový Märzen mi v roce 2016 chutnal. Stejně jako velmi dobrý a svěží Weizen. Neboť sám doma vařívám jednou ročně pivo s chili (konkrétně Red IPA), byl jsem zvědavý na místní "vyhlášený" 7Stern CHILLI. Tento ochucený ležák by měl údajně v létě chladit a v zimě zahřát. My ho pili na podzim a popravdě střela capsaicinové pálivosti byla poněkud od boku a s pivem totálně nespojená. I přesto ale bylo toto pivo skvěle pitelné a po prvním překvapivém doušku jsem si ho užil. Není ale asi pro každého.

 Za euro na cestu.

Turisticky vyhlášené pivní lokace v centru Vídně a jeho blízkém okolí rozhodně stojí za to navštívit. Člověku se dostane mozaiky přístupů, pivních chutí a když má štěstí jako my, tak i vřelého přijetí, a v souhrnu tak příjemně stráveného času mezi procházením památek a jiných zajímavostí. A když jsem u těch zajímavostí, dovolím si tady zmínit ještě jeden pivovar, který je takřka na dohled od 7Stern (a navíc ho píšu spíš proto, že bych se ho neopovážil zařadit mezi turistická lákadla, působil spíš jako přívětivý podnik pro každého). Ze Siebensterngasse k němu vede cesta přes provařené "vídeňské příkopy" Mariahilfer Strasse i přes vyhlášený obrovitý trh Naschmarkt.

 Mariahilfer Strasse okem opilcovým.

Cesta přes tyto pro mnoho návštěvníků města povinné zastávky vás zavede do čtvrti Wieden se stejnojmenným pivovarem (od roku 1991). Ač na předměstí, zachovalá nepravidelná struktura wiedenských čtvrtí hovoří o jejich starším původu. Místní osídlení údajně vzniklo ještě dříve, než v samotném městě, ale kdo ví? Nás víc zajímal zdejší Wieden Bräu (Waaggasse 5) v přízemí běžného činžovního domu s nepřehlédnutelnými vývěsními cedulemi (úrovně podobné těm u Salma i u Sterna - nějaké vídeňské specifikum?).

 Wieden Bräu.

Wieden Bräu je takový klasický přívětivý restaurační pivovárek s varnou v interiéru, kde jsem měl po dosednutí ke stolu pocit, že tu nejsem poprvé. Lokál plný, obsluha rychlá a ochotná, pivní lístek konzervativní. Přišli jsme jen na jedno rychlé, a tak nás potěšilo že pivovar svou produkci stáčí i do půllitrových skleněných lahví. V nabídce Helles, Dark Bier a jejich případný mix, Märzen a sezónní pivo, v době naší návštěvy se jednalo bohužel o světlý silný Osterbier (pivovar má v nabídce i mnohem větší divočiny a zajímavosti). Poslední dvě jsme ochutnali, obě piva výborně pitelná - to samé lze říci i o pivech lahvových, bohužel sice v zelených lahvích, ale naštěstí pečlivě skladovaných a bez závad.

 Příjemný prostor v příjemném pivovaru.

Pokud budete bloudit centrem Vídně s chutí na pivo, určitě do Weidenu važte cestu. Vedle ostatních provařenějších pivních destinací v této části města se jistě jedná o místo, které si zaslouží pozornost a kvalitou se jim vyrovná. Pestrou pivovarskou mozaiku pak nabízí čtvrti, které se táhnou podél kanálu Dunaje severním směrem od centra města. O nich budu psát v příštím díle o pivní a pivovarské Vídni.

1. díl seriálu: Brauwerk a Ottakringer - sepětí progrese s tradicí
2. díl seriálu: V centru dění
3. dil seriálu: AKH, Beaver, Highlander a Lichtenhaler
4. díl seriálu: Moderní "craft" pivovary a nostalgie ve Schwechatu