19. května 2015

S ČIŽICKÝM BIZONEM DO BAMBERKA

Horní Franky zůstávají co se pivních cílů týče mým trestuhodným nedostatkem, který je potřeba co nejrychleji změnit. Opatrným krůčkem k poznání této Mekky pivovarnictví byl jeden výlet z konce února, ke kterému jsem se víceméně náhodou přichomýtl. Report z tohoto nakonec více než podařeného výletu mnou ale zůstal opomenut podobně, jako cíl jeho cesty, a tak stručnou zprávu přináším až nyní s téměř čtvrtletním zpožděním.

 Symbol Bamberka - radnice nad řekou Regnitz.

Ten příběh se vlastně začal psát už loni na podzim, když jsem připravoval první Partyzánské pivní setkání. Ač jsme se osobně neznali, pozval jsem tehdy i Roberta, majitele pivovárku v Čižicích na Plzeňsku. Čižický Bizon byl již dříve opakovaně v Azylu na čepu a na akci jsem tehdy zval i Hanzovy "obchodní partnery". Robertovi tenkrát účast bohužel nevyšla, ale snad jako omluvu, že nedorazil, snad proto, abychom se konečně poznali, mne a Hanze pozval záhy na výlet, který sám organizoval na pozvání sladovny Weyerman® z Bamberka. Hanz nakonec zas v daný termín, a tak jsem nakonec do Němec jel nakonec sám. Respektive, místo Hanze jsem s sebou vzal ještě parťáka Tomáše, který v aktuálních dnech začíná vařit v pivo v Lobči. Netušil jsem, do čeho jdu, vlastně jsem nikoho z lidí, kteří na výlet měli jet, prakticky neznal.

 Sladovna Weyermann®.

A to jsem netušil, že je zřejmě Robertův záměr. V dodávce, která uháněla k naším západním hranicím, seděli toho rána v podstatě navzájem cizí lidé. Bez Roberta. Ten mi ráno zavolal, že pro něj nezbylo místo a že nejede. Chvíli jsem si dokonce myslel, že ve skutečnosti vůbec neexistuje, ale když mi slíbil, že se večer potkáme v jejich pivovarské hospůdce v Plzni, uvěřil jsem, že je skutečný a nejedná se pouze o nějaké simulacrum. Více než skutečná pak byla naše existence: co na tom, že jsme se museli nejdříve navzájem poznat? Pár piv a bylo to hned. Zase se ukázalo, jak společný zájem spojuje i naprosto heterogenní skupinu, jakou jsme my rozhodně byli.

Z posádky jsem znal trochu vlastně jen sympaťáka Maxe, autora skvělého blogu Pivní Filosof, se kterým jsme dříve třeba na akcích v Černokosteleckém pivovaře prohodili pár slov. Zbytek posádky tvořil Luboš, zkušený sládek z Čižic s dlouholetou praxí, za volantem pak seděl Pavel, kolem kterého si cvrlikají ptáčci na střechách cosi o tom, že se v Plzni chystá další mini. Největší záhadou pro mne byla přítomnost Michala, majitele pivotéky Pod Ořechem z Petrova kdesi u samých slovenských hranic. Kde se tady na západě vzal netuším. Pokud vy netušíte, kde Petrov je, koukněte se na mapu, anebo si to nechte raději někdy říci od samotného Michala, my to od něj slyšeli za ten den asi tisíckrát. :D (a já si stejně teď nepamatuji, kde přesně to je, jen vím, že jsem mu pak večer ožralý pořád dokola říkal, že pochází z tama, kde se vyrábějí klavíry, haha!).

Jak vidět, posádka tak akorát na hromadu zábavy, a tak to nakonec bylo i celý vydařený den plný vtípků, rozhovorů a přenic mezi zkušenými pivovarskými, nadšenými domovařiči a pivními bloggery-ožraly. :D Každopádně cesta tam nám rychle utekla a před polednem  jsme stanuli před branami asi nejznámější evropské sladovny.

 Sladovna v podobě před rokem 1945.

V plánu byla prohlídka jejího provozu, dodnes skrytého z velké části pod krásnými původními cihlovými budovami a pak také případný nákup v návštěvnickém centru. Ten nakonec pro jeho trochu zvláštní otevírací dobu absolvujeme hned (včetně zakoupení unikátních lahví z vlastního minipivovaru, čím jsou unikátní si přečtěte třeba tady) a pak se nás zde již ujímá paní Dagmar Hrnečková, která je vedoucí zastoupení sladovny Weyermann® pro Českou republiku a po náležitých oficialitách nás bere na prohlídku.

 Návštěvnické centrum.

Je to velký rozdíl v srovnání s některými menšími sladovnami u nás, zvláště těmi humnovými. Tady všechno řídí stroje, sladovna jede jako hodinky a roboti plní jeden pytel sladu za druhým. Výrobu sladu jsme tak nakonec viděli od příjmu přes Saladinovy skříně (kde se mi mlžil fotoaparát :)), pražící bubny až po velkoplničku, umístěnou v novostavbě naproti staré sladovně. Je ale dobře, že modernizovaný provoz i dnes využívá někdejší krásné industriální architektury bez nějakých zbytečných demolic (většina již nestojících částí původní sladovny navíc byla poničena nikoliv přestavbou, ale následkem náletů z konce 2. světové války v roce 1945).

 Vyfotit používanou Saladinku bez zamlžení byla docela fuška. ;)

V areálu sladovny se, jak již bylo zmíněno, nachází i malý pokusný minipivovárek, jehož pivo se dá pořídit takřka právě jen v návštěvnickém centru. My tak měli možnost ochutnat vše, co bylo aktuálně skladem, což bylo pět druhů piv, obvykle divokých stylů. Pivovar opravdu vaří primárně jako pokusný pro různé kombinace sladů apod. a dle toho i produkce vypadala. 

 Pokusný minipivovar.

Vedle šíleného mátového Weizenu či dle mne dost nepovedeného Pilseneru jsme ale mohli ochutnat i skvělý žitný Rogg´t nebo silné pšeničné Wheat Wine. Byl jsem rád, že právě tato dvě piva jsem si, na radu z již dřívějška informovaného Maxe, přibalil s sebou na cestu.

 Široká nabídka vlastních piv.

Ti odvážnější ochutnali i kořalku, vyráběnou taktéž přímo na místě ve vlastní palírně. Sladovna Weyermann® má skutečně všeobecné zaměření, to nehovořím ještě o vlastní pekárně, která produkuje nejen pekařské výrobky, ale třeba i ochucené slady a další dobroty.

 Extrémně světlý Pilsener a vzorník sladů.

Po důkladné prohlídce a ochutnávce jsme se z průmyslové periferie přesunuli do nádherného centra města na částečně plánovanou, částečně ad hoc domluvenou prohlídku pivovarů (plánovaná návštěva u Mahra bohužel nevyšla). K Bamberku snad není co dodávat a rozebírat jeho nejen pivovarskou historii by bylo mezi pivním čtenářstvem zřejmě házením sladu na zeď. Fascinující centrum středověkého Bamberka plné hrázděných domů rozesetých po ostrůvcích kolem řeky Regnitz, navíc doplněné dramatickým reliéfem plným dominant a výhledů. A samozřejmě plné pivovarů.

 Bamberk.

V pivnici asi nejznámějšího podniku Heller-Trum produkujícího notoricky známé nakuřované pivo Aecht Schlenkerla byl ze strany sladovny Weyermann® pro nás domluven oběd. Historické prostory pivnice směřujícího dnes primárně na turisty byly zcela zaplněné, ale okrojovaná servírka nám otevřela salonek v zadní části. Ač jsem se obával, že se ve zdejším kulturním okruhu jako vegan příliš nenajím - a posměšek servírky to potvrzoval - dostal jsem nakonec tak obrovský obložený talíř, že jsem ho málem nedojedl. Opravdu respekt, nedokážu si představit něco podobného někde u nás.

 Pivovar Schlenkerla.

K pití jsem zvolil Fastenbier, který byl aktuálně v sezónní nabídce. Vlajkovou loď pivovaru - Märzen - jsme si schovali k okénku na chodbu, kde je tradičně čepován ze samospádového sudu. Nakonec jsme si ho vychutnali u poliček před vstupem do pivovaru. Do Bamberka přivály první závany jara a popití tak tady bylo, v kulisách středověkého města, více než příjemné.

 Märzen ze samospádového sudu.

Po návštěvě u Schlenkerly jsme se rozloučili s pí Hrnečkovou (ještě jednou veliký dík za prohlídku i za výborný oběd) a rozhodovali se, kam dál. V Bamberku je toho tolik k vidění nejen po pivní stránce, že jsme zkrátka museli rychle vybírat, času nebylo nazbyt. Nakonec zvítězil další uzený pivovar Spezial, který se nachází trochu dále od centra města směrem k vlakovému nádraží. K mé radosti, protože cesta k němu vedla přes podstatnou část historického města, které jsem si tak alespoň mohl trochu prohlédnout.

 Město na obou březích řeky Regnitz a na jejích ostrůvcích.

Pivovar Spezial s výčepem představuje klasickou Bavorskou pivnici vyvedenou v tmavém dřevě. V to čtvrteční odpoledne bylo tak akorát zaplněno převážně postarší klientelou. Sním někdy sen o tom, že budu bavorským důchodcem! My se usadili do rohu a objednali si všichni jeden rychlý velký nakuřovaný ležák. I kdybyste mi koleno řezali, neřeknu Vám, jak mi chutnalo. Zkrátka se mi nějak ta informace vy(na)kouřila z hlavy. Zato si pamatuji, jak jsem se kochal při obhlídce okolí tím, že Bamberk má půvabné nejen samotné historické centrum, ale i předměstí. Navíc, když je na nich tolik pivovárků!

 Brauerei Spezial.

Víc jsme toho bohužel v Bamberku nestihli, alespoň mi ale zůstane hodně co objevovat na výletu, který s rodinou tím směrem plánujeme na léto. Primárně se sice chceme zaměřit na místní pivní venkov, ale Bamberku určitě nějakou pozornost také věnujeme. Pro naší partu tím ale výlet ještě úplně neskončil, v Plzni jsme se měli potkat s Robertem v pivnici Čižického pivovaru a následně se k noclehu přesunout přímo do Čižic.

 Už se to nese!

Cesta domů utekla ještě rychleji než tam, na vině zřejmě byla již vysoká úroveň opivění osádky dodávky. Vtípků přibylo, stejně jako osvobozených piv a dalších volovin. V obdobné náladě se nesl i celý zbývající dlouhý večer. Na čepu hromada piv od Bizona, skvělá nálada a taky jsem se konečně poznal s Robertem. Sice si z toho našeho dlouhého rozhovoru moc nepamatuji, ale vím, že to bylo fajn - a těším se zase brzy na viděnou. A na tomto místě určitě ještě jednou děkuji za možnost být součástí téhle akce, byla to sranda a více než vydařený den, večer a noc. ;)

 V uličkách města. Vlevo pivnice Schlenkerla a před ním
 naše popíjející skupina.

Noc se nakonec protáhla takovým způsobem, že jsem se rozhodl zůstat v Plzni a neodjet do Čižic, neboť jsem následující den mířil na rodinnou návštěvu do Teplic, a když jsem někdy v těch půl třetí ráno viděl stav zítřejšího řidiče (který nás měl odvézt zpět do Plzně), bylo mi jasné, že bych na ní dorazil někdy k večeru. S celou tou výletovou skvadrou a samozřejmě s Robertem a jeho ženou jsem se tak nad ránem rozloučil a vydal se na vlakové nádraží zjistit, kdy mi jede první spoj...

 Zpátky v Plzni. Spící Michal z Petrov(f)a a věčně vtipkující Pivní Filosof.

... a tady bych své vyprávění nejspíš ukončil. Naštěstí mi akorát došlo místo, které jsem se rozhodl tomuto příspěvku vyhradit, a tak Vám tady nemohu povědět, co následovalo. A navíc, takové věci se vypráví nejlépe osobně a u piva. ;) Tady na blogu si raději počkejte na moje vyprávění, až se v létě do Bamberku vrátíme a konečně alespoň trochu Franky prozkoumáme - určitě se o naše zážitky podělím. Věřte mi, že to bude mnohem lepší materiál, než ta opilecká historka, kterou jsem královsky zakončil jeden nadpovedený únorový výlet za poznáním krás jednoho z nejkrásnějších a pivně nejzajímavějších německých měst.

PS: zážitky Pivního Filosofa, z tohoto výletu si můžete přečíst tady v jeho již mnohem dříve napsaném reportu.

4 komentáře:

  1. to je tedy fantasticky napsané, překrásné fotečky,
    děkuji moc za Vaší velice milou návštěvu v Bamberku
    Dagmar Hrnečková od Weyermannu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My ještě jednou moc děkujeme a těšíme se někdy zase (v Bamberku či kdekoliv jinde u dobrého piva) na viděnou! ;) PP

      Vymazat
  2. Pěkná, ale velice velice krátká návštěva.
    A trochu hnidopišťsky, vaše popíjející skupina je před restaurantem Schlenkerla, pivovar se nachází jinde.
    Ondra Drešer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za korekci, je to pro mne novinka, každopádně jsem to (i na základě našeho osobního rozhovoru - zdravím!) opravil. ;) PP

      Vymazat