KRÁSNÝ LES A KRÁSNÝ FRÝDLANT

Pivní Partyzán už zase bojuje na všech frontách (bohužel nejen těch pivních) a času na psaní nezbývá. Tedy alespoň ne tady na blogu. Je naštěstí pravdou, že většinu času stále ještě zabírají právě ty všelijaké fronty pivní. A to dokonce natolik, že jsem začal připravovat příspěvek, kde bych se z nich vypovídal, aby to nevypadalo, že jsem na pivo a pivovarnictví začal úplně kašlat. Bohužel ale nezbyl čas ani na to dopsat tento příspěvek, snad brzy. Až mi bylo chvíli trochu smutno, když jsem zjistil, že už je květen, a duben se tak stal po dvou letech prvním měsícem, kdy jsem na blog nenapsal jediný příspěvek. Ne, že by nebyly žádné podněty, naopak, ale tentokrát se to zkrátka nějak všechno sešlo. Možná to je dobře, v počítači se mi navršila taková hromada konceptů a inspirací, že tento blog v příštích několika letech určitě nezemře.

Včerejší (nejen) pivní zážitky pro mne ale byly tak silné, že jsem se rozhodl na pár desítek minut hodit vše stranou a na blogu mlčení prolomit. Život je někdy tak krásný, že povinnosti najednou nejsou důležité, i kdyby ta příslovečná koudel byla již k prdeli úplně přiškvařena a já Vám teď zkrátka musím vyprávět o krásných zážitcích, které jsme prožili na jednom vlastně úplně všedním výletě za hory. Na opuštěné ale krásné Frýdlantsko. A to do té míry, že hlavní motivací nebylo ani pivo.

 Sudetské střípky krásného Frýdlantska.

Už to tady dříve někde zaznělo. Pivní Partyzán není jen fanouškem piva a pivovarnictví ale i podstávkových domů. Tento unikátní komplex staveb lidové architektury, který se zachoval na dnešním pomezí ČR-Německo-Polsko tvoří výraznou součást identity tohoto kraje, tvoří nedílnou součást zdejší krajiny a pro mne je nádherným dokladem faktické zbytečnosti státních hranic. Pro Pivního Partyzána se pak jedná o kombinaci osobního, odborného i laického zájmu, a tak jsme nemohli nechat bez povšimnutí, že v bývalém mlýně ve vesničce Krásný Les nad Frýdlantem, aktuálně probíhá výstava "Podstávkové domy na severu Čech". V neděli 3. května tak ráno vyrážíme moderním vláčkem skrz hory. A jak to souvisí s pivem? Však za chvíli pochopíte!

 Z Krásného Lesa...

Nic mi nevadilo, když jsem zjistil, že výstava v Krásném Lese je identická s výstavou o podstávkovém domě v údolí Ploučnice, kterou jsem viděl dříve již dvakrát. Bývalý mlýn v Krásném Lese stojí sám za návštěvu. Je totiž zároveň i místem, kde si člověk může ve svérázné expozici sáhnout na historii života na vesnici. A nejen to. Milovníka technických památek určitě zaujme řada dochovaných prvků mlýnské soustavy (zdravím Šárku, kolegyni, která je takovou Mlýnovou Partyzánkou), ale hlavně. Hlavně je mlýn místem, kterému dává život a pohostinnost pan Vursta se svojí velkou rodinou. Návštěva expozice o podstávkových domech se tak obratem stává potlachem u kávy na příjemném dopoledním sluníčku.

 Expozice v bývalém mlýně.

Když pak zjišťujeme, že máme společné známé, hovor se stává ještě vřelejším než předtím Tohle se nedá popsat, to se musí prožívat. Pan Vursta proměnil starý mlýn nejen na rodinnou chalupu a malou expozici života na vsi (o které sám říká, že je to vetešnictví a nemá žádné muzeální ambice) ale zároveň na místo setkávání, doprovázené silným Cimrmannovským duchem (naštěstí ale bez ambic parazitovat či hloupě napodobovat). Stodola proměněná na živý orloj, který je v provozu vždy jen na Boží hod Vánoční, zábavné akce v prostorách mlýna, jehož objekty s okolím je mj. možné shlédnout z nedaleké 12 metrů vysoké rozhledny postavené z recyklátu zdejšího kravína, a hromada dalších, no jak to říci, festivit. To vše pod dohledem skupiny SPUNT, kterou pan Vursta založil. Ne každá sranda a svéráznost je mi příjemná, ale tohle se mi líbilo. Tohle má hlavu a patu. A hlavně, když jsou lidé tak vstřícní a srdeční.

 Funkční náhon.

Dopoledne v bývalém mlýně se tak nečekaně protáhlo, ale zároveň strašně rychle uteklo. Ale jak to souvisí, sakra už, s tím pivem?! Však na Frýdlantsku nebyl až do nedávna žádný pivovar a ten jeden nový rozhodně není v Krásném Lese. Ale kdeže - a odpověď je jednoduchá! Jeden z členů spolku SPUNT je místní domovařič. Toho času bohužel v Krásném Lese nedostupný, ale příště už to určitě vyjde. Ono by to nebyla náhoda, Pivní Partyzáni mají své tajné informace vždy po ruce, a tak se stačilo zeptat. Prý bydlí naproti na kopci a příště, příště určitě ochutnáme. A já dovezu něco z Domácího pivovaru Partyzán. Vyměňujeme si čísla. V Krásném Lese jsme nebyli určitě naposledy. To jméno obce není náhoda.

 Celý areál mlýna. V budově za stromy zcela vpravo vzadu se vaří zdejší domácí pivo.

A když už jsme na Frýdlantsku byli, byla by škoda nenavštívit právě ten jeden nově fungující pivovar, který tady na blogu nemusím vůbec představovat. Naše kroky tak směřují přímo do Frýdlantu. Respektive nepřímo, oklikou. Využíváme ještě možnost navštívit nedalekou Frýdlantskou výšinu s krásným výhledem na celý kraj i na sousední země, bohužel ve velké míře dnes již omezeným vzrostlými náletovými stromy. Cesta k rozhledně je ale nádherná a dává návštěvníkovi možnost vidět to, proč je tento kraj tak přívětivý. Dlouhé mírné kopce plné luk a polí, daleké výhledy, malé vesničky rozeseté po kraji. Po té krásné procházce přežiji i to, že si "musím" pod rozhlednou dát lahvové Svijany. Naštěstí vím, že dole v údolí Smědé si pak spravím chuť.

 Krajina Frýdlantska.

Zámecký pivovar Frýdlant se od svého loňského startu na přelomu dubna a května pevně zařadil mezi skupinu nejzajímavějších českých pivovarů. Produkcí skvělých spodně i svrchně kvašených piv převyšuje běžný průměr tuzemské nabídky, v jeho případě je navíc existence pivovaru postavená nad rámec běžných nových pivovarů o záchranu jedné významné památky industriální architektury. Objekty pivovaru v údolí pod zámkem jsou tak dnes ozdobou města a je skvělé, že nejen zdejší, ale i turisté a cykloturisté mají možnost ochutnat místní pivo. Frýdlant je krásné město a tuto přidanou hodnotu si zaslouží.

 Do krásy obnovený Zámecký pivovar Frýdlant.

I my jsme za ní byli rádi. Pivovarský šenk či klub přímo v pivovaru od loňského otevření významně prokoukl a je dnes velice přívětivým místem na ochutnání piva Albrecht. Na stolech vzorky sladu a chmele, tu něco povídání o pivu. Na čepu tři druhy piv a další v ledničce "na cesty". Popíjíme výborný ležák Albrecht 12°. Paní Partyzánové se zdá až příliš hořký, ale já mám taková piva rád. Zvláště na tom horkém sluníčku. Škoda, že šenk nemá zahrádku a my se musíme spokojit s kamenným rantlem nad řekou Smědou. Ten plácek podél pivovaru po nějaké zahrádce úplně volá! Albrecht nezklamal, i 15° IPA, kterou si beru na cestu podél Smědé na vlak do Raspenavy, potvrdila místní nadstandard.

 Z čeho se ve Frýdlantu vaří pivo?

Snad jen jednu výtku bych si dovolil, abych nebudil podezření, že tento článek je zaplacené PR. Na FB pivovaru se nedávno objevil text právě o Albrecht IPA, který zahrnuje i chuťové glosy a doporučené párování s jídlem. Pomíjím skutečně zoufalou úroveň textu, kde polovina vět vůbec nedává smysl, ale nějak mi uchází význam. Ve Frýdlantu jsem měl vždy pocit, že jde na prvním místě zkrátka o bezchybné pivo, navíc podložené pozadím přirozeného genia loci. Z tohoto textu mám ale dojem, že se frýdlantští chtěli připojit do současného podivného trendu některých českých pivovarů dělat ze svého piva něco víc než čím ve skutečnosti je. 

 Trochu zbytečný pokus o světovost... (Zdroj: FB Zámeckého pivovar Frýdlant)

Párování piva a jídla je náročnou kategorií (o které nevím, popravdě, téměř nic) a má smysl pouze tehdy, pokud odborník na téma vzatý doporučuje ke kombinování s jídlem konkrétní pivo dle jeho chuťových glos. Nikoliv celý pivní styl (navíc tak složitý, jako IPA je). Ten text navíc působí jako kompilát textů stažených někde z internetu (minimálně u toho "créme brule" bych se odvážil i tipovat zdroj, ze kterého to bylo překopírováno i včetně té chyby v názvu dezertu) a tím pádem pro nějaké konkrétní relevantní informace je úplně zbytečný. Myslím, že je to škoda, Zámecký pivovar Frýdlant má co nabídnout i bez podobných hloupých berliček.

 ... Albrecht IPA je dokonalá sama o sobě (díky pivovarským za zapůjčení skla na cestu). ;)

Moje pozitivní pocity z výletu to ale rozhodně nezkazilo. Kdysi před lety jsem jeden text o tomto kraji dokumentoval fotkou ukradeného Ježíše z náhrobku na hřbitově v Jindřichovicích pod Smrkem. "U ztraceného Pánaboha" se tenkrát ten text jmenoval. Mám dojem, že postupem let se něco mění a nejen ten pověstný Pán, ale zejména Život se sem pomalu navrací. Určitě pomáhají otevřené hranice, otevření hlav a duší ale je a bude důležitější. Nejen mlýn v Krásném Lese a pivovar ve Frýdlantu jsou toho jasným důkazem. Zkuste se tam zajet také podívat, krásné Frýdlantsko si to zaslouží!