8. prosince 2014

PRVNÍ PARTYZÁNSKÉ PIVNÍ SETKÁNÍ SE VYDAŘILO

V hlavě se mi ten nápad začal rodit už ze začátku léta, kdy jsme se stěhovali na sever do Liberce. Nápad uspořádat setkání, na které bych pozval všechny, s kým jsem se nějakým způsobem poznal přes pivo a s kým bych se rád zase v klidu potkal. Setkání, které by se mělo stát, pokud by dokázalo, že má smysl, pravidelnou roční akcí s žádným jiným cílem, než aby se potkali lidé nejrůznějších profesí, zájmů, ale zároveň lidé, kteří mají něco společného s pivem (a vlastně i se mnou :D ). Potkali se u dobrého piva, poklábosili, poznali nové známé, navázali nové kontakty a společně se pobavili. Vždyť chození na pivo a společné potkávání patří k lidem odnepaměti, a tak akce nepotřebovala žádného jiného dalšího hlubšího smyslu.

Idea to byla pěkná, ale ještě jí zrealizovat. Začal jsem záhy. "Partyzánské pivní setkání" - název byl na světě. Ještě termín. Vybral jsem záměrně předvánoční dobu - ideální čas pro klidné posezení u piva. Venku už je zima a teplo hospůdek láká, zvláště v adventním čase zvláštním způsobem ještě více ke klidnému setkávání. Místo setkání bylo jasné prakticky předem. Pivní bar Azyl - pro podobnou akci ideální prostor (a nepíšu o něm na blogu poprvé). Poněkud netradiční pivní bar, který zároveň slouží jako hudební klub a komunitní místo, ale který je v rámci (nejen) Liberce zcela ojedinělý. Nejširší nabídka točených piv, často i unikátních, od letošního podzimu navíc rozšířená o pivotéku s cca 150 druhy lahvových piv z celého světa. To vše podpořeno vždy milou obsluhou, anebo třeba svéráznou výzdobou zdí, na které se podílejí místní alternativní umělci. Azyl je zkrátka víc než pivní bar, chodím sem skutečně rád a ani vteřinu jsem nepomyslel, že by se měla akce konat jinde.

Ještě zbývalo vymyslet program a pozvat lidi. A nakonec také to nejdůležitější: aby vůbec někdo přijel. Vzhledem ke koncepci jsem se rozhodl udělat program pouze nenásilný a doprovodný. Promítání nového filmu Česká pivní válka a možnost diskuse s jedním z jeho scénáristů se tak jevilo jako ideální. A co by to bylo za pivní akci bez nějakého zajímavého pivního kousku? Přiznám se, že jsem šel zcela naslepo, s něčím takovým jsem doposud měl nulovou zkušenost, každopádně jsem se rozhodl uvařit v našem Domácím pivovaru Partyzán 20° Weizendoppelbock, který byl následně stočen do čerstvě vysmoleného dřevěného soudku (za jeho zapůjčení moc děkuji týmu z pivovaru v Kostelci nad Černými Lesy!) a v něm pivo měsíc leželo v našem chladném sklepě. Pivovarské Dej Bůh štěstí pro mne nikdy neplatilo tak silně, jako v případě tohoto experimentu.

 Chvíle napětí při narážení dřevěného sudu s 20° Weizendoppelbockem z
 Domácího pivovaru Partyzán. (Fotografie v příspěvku pochází z FB filmu 
 Česká pivní válka.)

A návštěvníci? Během podzimu jsem rozeslal několik desítek pozvánek mým pivním známým. Kolegům domovařičům, sládkům z pivovarů, jejich majitelům, lidem, kteří provozují ochutnávkové pivnice či pivotéky, anebo v nich pracují, spolužákům z Podskalské, ale i spolužákům z FFUK a v neposlední řadě i nejbližším kamarádům a známým, se kterými rád chodím na pivo a kteří mají pivo rádi či přátelům, kteří mne třeba někdy dříve pozvali na nějakou pivně zajímavou akci, a podobně. Ač jsem měl předběžně potvrzených několik desítek účastníků, až do poslední chvíle jsem nedoufal, že se nakonec v Azylu sejdeme v takovém počtu. 

 Promítání filmu Česká pivní válka.

Byla sobota 6. prosince večer a každé typické zavrzání azyláckých dveří přinášelo další a další překvapení, kdo právě dorazil. Prostor Pivního baru Azyl se tak naplnil a večer mohl začít. Večer, kdy bylo již po chvíli jasné, že smysl celého setkání byl naplněn. Celý se nesl ve velmi přátelském duchu vzájemných rozhovorů lidí, kteří se viděli často úplně poprvé, jindy naopak lidé, pro které to byla příležitost se zase potkat. Lidé doslova z celé země (nejvzdálenější účastník přijel až od Vsetína) navíc měli možnost ochutnávat nejen z nabídky na čepu, která pro ten večer byla volena napříč pivními styly z více zemí (včetně piv domovařičských) ale i z donesených lahvových kousků od řady domovařičů či lidí z pivovarů.

 Liberečtí domovařiči Hroch a pan Baloun debatují s moravskými domovařiči
 Petrem Měrkou a Honzou Kurucem. 

Mým osobním vrcholem večera pak bylo narážení zmiňovaného dřevěného soudku s partyzánským pšeničným 20° Doppelbockem. Naražení bylo úspěšné a nakonec byl úspěšný i celý tento nápad. Pivo ze sudu šlo nezkažené, pěkně nasycené a v pořádku a věřím, že návštěvníkům akce chutnalo. Byl jsem rád, že tato legrace vyšla a příště určitě zase vymyslím něco nového.

 Je naraženo a vše dobře dopadlo! 

A vyšla i sázka na promítání nového českého filmu. Českou pivní válku sledoval naplněný sál, který běžně slouží primárně pořádání koncertů. Po filmu následovala slíbená diskuse s Martinem Švomou, jedním ze scénáristů filmu, která nakonec trvala snad hodinu, byla prý plodná a zapojil se do ní mj. i Petr Měrka, pořadatel mého oblíbeného domovařičského setkání Kostelecké Chmelovárek a mj. jeden z vedlejších aktérů sledovaného filmu.

 Martin Švoma diskutuje s diváky po projekci filmu Česká pivní válka.

Když Partyzánské pivní setkání 1. nad ránem končilo, věděl jsem jistě jednu věc. Určitě to nebyl jeho poslední ročník, protože akce svůj účel skutečně splnila. Věřím, že spokojeni byli i její účastníci a že se za rok uvidíme společně znova. A věřím, že se uvidíme v ještě větším počtu: nejen s účastníky letošními, ale i s těmi, kteří letos z nějakého důvodu nemohli a také s těmi, které věřím, že během následujícího roku v pivním světě poznám. Poznávat se a setkávat u dobrého piva má smysl a já si tu sobotu v Azylu opravdu parádně užil. Díky Vám všem za to!

3 komentáře:

  1. Krásná akce, super pivo a parádní lidé!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem moc rád, že se líbilo a ještě jednou děkuji za Vaší účast. Těším se brzy zase na viděnou, ať už ve Vojkově, nebo v Liberci. ;) Zdraví MH

    OdpovědětVymazat
  3. Michale, jak to tak ctu, tak mne 3x tak mrzi, ze mi letosni ucast nevysla. Ale na druhou stranu jsem velmi rad a preji Ti, ze Ti akce vyvedla. A pristi rok i kdyby koza na certu jezdila ...

    OdpovědětVymazat