VE FRÝDLANTĚ SE OPĚT VAŘÍ PIVO!

Budu se asi zřejmě opakovat, ale už jsem si zvykl, že pokud se tady na blogu opakuji, jedná se pouze o příjemné a nebo zajímavé věci. A tohle psaní bude bezesporu příjemné, a věřím, že i zajímavé.

 Rekonstrukce první části Zámeckého pivovaru Frýdlant spěje do finále.

BASE CAMP JE VÍC NEŽ PIVOTÉKA

Přiznám se, že ani nevím, kdy byla pivotéka Base Camp přesně otevřená. Vím, že jsem její existenci poměrně dlouho registroval, dokonce jsem často chodil kolem ní, ale nějaká zvláštní síla mi bránila vstoupit dovnitř. A když jsem už se vstoupit rozhodl, bylo zrovna zavřeno. Až jednoho podzimního večera roku 2011 jsem dokázal tuto kletbu prolomit. Asi to tak mělo být. Místa, která kolem sebe nějak tak sama od sebe vytvoří pláštík záhady, jsou po jeho odhalení něčím výjimečná. Base Camp by ale nejspíš byl výjimečný i bez podobného tajemství.

 Takhle vidí Base Camp všichni příchozí. V tomto případě, dle kvality fotky, zřejmě
 odcházející. ;)

ŽATCE NENÍ NIKDY DOST

Příjezd do Žatce je krásný z jakéhokoliv směru. Pokud přijíždíte od východu, míjíte v chmelnicích utopené vesničky a v dolíku takřka v jeho předměstských Trnovanech snad naší nejkrásnější sušárnu chmele. Kdo přijíždí od severu či západu, vidí do dáli dlouhý ostroh s panoramatem historického jádra a na jeho konci, obtékaném řekou Ohří, i pivovar. Nejsymboličtější příjezd do města je ale snad po silnici od Kadaně. Návštěvník nejdříve míjí současnost žateckého chmelařství v podobě budovy Chmelařského institutu, aby se mu následně v druhém plánu za cedulí "Žatec" otevřel pohled na jeho historii: les komínů sušáren a síříren chmele na Pražském předměstí.

 Žatec: město chmele a piva, ale i komínů.

STŘET NEBO NÁMLUVY BELGICKÉ A ČESKÉ PIVNÍ KULTURY?

Kdybych přispíval do nějakého magazínu, asi bych tento příspěvek zařadil do kategorie "první dojmy". Mluvím o včerejší návštěvě v nově otevřeném podniku Bruxx v Praze na náměstí Míru, o kterém jsem se dozvěděl díky kolegům z blogu Pivníci a který mne svým konceptem zaujal. Pivovary Staropramen otevřely restauraci v Belgickém stylu, která kromě jiného má v nabídce řadu točených i lahvových piv belgické provenience. Piva dovážená přímo provozovatelem jsou, díky obchodním stykům, nabízena v cenově podstatně nižší úrovni, než v podobných jiných zařízeních, což pro českého konzumenta může znamenat zajímavé zpřístupnění bohatého belgického pivního světa. Nenechal jsem se odradit poněkud negativním závěrem recenze na zmiňovaném blogu a včera se poprvé odvážil překročit práh do dáli luxusněji se prezentujícího podniku.

 Velkorysý interiér restaurace Bruxx.

TIP NA VÝLET ZA POZNÁNÍM I ZA PIVEM: BECHYNĚ A DRAŽÍČ

Když jsem Dražíč navštívil poprvé, přicházel jsem pěšky od malebné Bechyně. Byl to jeden z našich čundrů, kdy jsme s kamarádem Mírou, mimochodem občasným domovařičem piva Benešovský Beran, vyráželi cíleně navštěvovat pivovary a pivovárky po celé zemi. Tyto roky už bohužel dávno vzal čas, Míra se usadil a na čundry již spolu nevyrážíme. Zůstávají alespoň vzpomínky na neopakovatelné výlety, spojené se spoustou srandy, ale také poznání. Touha navštěvovat naše pivovary a pivovárky mne ale naštěstí neopustila a tento víkend jsem se mohl do Dražíče opět podívat. A opět jsem sem zamířil od krásného města na ostrožně nad soutokem Lužnice a Smutné.

 Bechyňské panorama od řeky. Vpravo nahoře je zámek, uprostřed věž Katovna.

BYLO NÁS PĚT, MIKŠŮV PIVOVAR A MALEBNÝ RYCHNOV NAD KNĚŽNOU

Určitě to také znáte. Já tomu říkám krádež poetiky místa. Když jsou autobiografická spisovatelská díla, vážící se k nějakému konkrétnímu místu, později převedena na filmové plátno a pro exteriéry je použito naprosto jiných lokací. Může to potom vést ke zmatení, kdy v mysli diváka zůstává pouze vzpomínka na konkrétní místa z filmových pláten a souvislost s těmi skutečnými se vytrácí. V pivovarském světě máme jeden takový zářný příklad. Snad jen díky silné místní identitě autora zůstává v paměti diváků i skutečné místo, kde se dílo odehrává, ale i přesto si většina lidí zřejmě představí Dalešický pivovar a ne ten Nymburský - mluvím samozřejmě o Postřižinách. Máme pak ale i taková díla, kde se původní místo děje ztrácí poněkud zcela - a je to myslím škoda.